125 let Gustava Frištenského

125 let Gustava Frištenského Až někdy budete projíždět městem Litovel, odbočte ze silnice na Olomouc za mostem přes Moravu vlevo a uvidíte krásný restaurovaný dům s věžičkami, kde žil a zemřel zápasnický mistr Gustav Frištenský. Po revolučním roce 1848 zůstali v Rakousko-Uherském impériu pouze dva mužští zástupci rodu Frištenských – Václav a František, který měl se ženou Marií tři dcery a 6 synů: Jana, Josefa, Františka a Karla (ti emigrovali do USA a mají tam dnes své potomky), dále Vincence a Aloise, Gustavova otce. Gustav se narodil v r. 1879 na gruntu v Kamhájku, v kamenném domku na svahu nad hlavní silnicí ke Kolínu, a jeho matka se jmenovala Kateřina Choděrová; zemřela 1921 a otec 1917. Měl ještě tři mladší bratry, zedníka Karla (1881-1932), truhláře Josefa (1885-1964) a Františka (1887-1965), vyučeného řezníka. Ve vile na Frištenského nábřeží v Litovli žije Miroslav Frištenský, Josefův syn, s manželkou a dcerou. I přes pokročilý věk a zdravotní potíže mne v září 2003 laskavě přijali a nechali nahlédnout do starých kronik. Byl to zvláštní pocit vidět, jak v domě, kde na verandě dosud visí gymnastické kruhy Gustava Frištenského, dnes funguje telefon, televize a internet! V srpnu 1909 v Praze uzavřel Gustav sňatek s Miroslavou Ellederovou (nar. 1889), dcerou pivovarského sládka Josefa Elledera. Byl to vlastenec, který vařil pivo v německém pivovaře v Litovli, majitelé jej však nutili, aby posílal děti do německé školy. Sládek odmítl slovy: „Vařím dobré pivo, děti jsou moje a raději půjdu jinam!“ Toto rozhodnutí urychlilo stavbu českého akciového pivovaru (vedl ho až do smrti v roce 1924) a pomohlo počeštění Litovle. Miroslava vyrůstala v kroužku českých dětí, vstoupila do Sokola a stala se praporečnicí olomouckého ženského družstva. Gustava spatřila poprvé v Olomouci roku 1905. V roce 1906, když zvítězil nade dvěma soupeři v Litovli, mu zaslala kytici růží a stuhu s monogramem M.E. Pak si začali psát a v roce 1909 se vzali. Miroslava byla skvělou zpěvačkou národních písní a její nejslavnější vystoupení se odehrálo v Americe 1913-1914, když zpívala českým krajanům. Během 2. světové války Frištenský finančně pomáhal českému revolučnímu fondu, který podporoval rodiny uvězněných lidí; měsíčně posílal 10 tisíc korun. Existuje dokument z berního úřadu v Litovli s datem 16. listopadu 1946, potvrzující, že G.Frištenský „vydal na odboj, obcím, školám a na jiné sociální účely celkem 150 tisíc Kč“. Dne 15. února 1944 Gustava zatklo Gestapo a odvezlo do Petschkova paláce v Praze, poté do Olomouce a nakonec do věznice ve Vratislavi, kde na samotce zhubnul o 30 kg; celkem strávil v žaláři 9 měsíců. Teprve po propuštění se dozvěděl, jak manželka Miroslava navštěvovala vyšetřovatele, prosila, přemlouvala a uplácela na nejvyšších místech policie, gestapa a protektorátních úřadů. Stresy ze strachu o manžela způsobily, že v roce 1947 zemřela na infarkt. Frištenský našel o tři roky později v jejím kalendáři seznam zlatých šperků s poznámkou „Gestapo“. V květnu uplyne 125 let od jeho narození a 15. tohoto měsíce se v Litovli odehraje oslavný program „Silácká Litovel“ s přátelským setkáním příznivců silových sportů a pamětníků Gustava Frištenského.