VÁCLAVA ZODEREROVÁ: ŽIJI SVŮJ DÁVNÝ SEN

Václava s trofejí pro Ocelovou ženu

Dlouhá léta si nadevše přála splnit svůj největší dětský sen – naplno se věnovat sportu. Těšit se každý den na trénink, těšit se na závody a hlavně si užít cestu, která ke stále lepším výkonům vede. Jenže měla smůlu. Rodiče o sport neměli zájem.

A když už jako dítě i sama mohla cestovat po Praze – kde vyrůstala, objížděla jeden sportovní oddíl za druhým. Ale nepochodila. Všude jí odmítli s tím, že už je stará na to, aby se závodním sportováním začala. Bylo jí jedenáct let. Jenže ona to nevzdala. A po maturitě se rozhodla udělat úplně poslední pokus, aby konečně dohnala vše zameškané ve sportu – přihlásila se na Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Byla přijata a sport ji bavil více a více. Tak začínala její nevšední cesta k její obdivuhodné pozdní sportovní kariéře, v rámci které ve věku 40+ už vybojovala ve fitness desetiboji i dva tituly mistryně světa a též i dvě zlaté medaile na mistrovství Evropy. Václava Zodererová, nesmírně všestranná sportovkyně, která kromě výše zmíněných titulů má na svém kontě také 12 vítězství v absolutním pořadí na mistrovství republiky v soutěži Ocelová žena. Známe se s Venuškou, jak jí přátelé říkají, již více než deset let, proto jsem nechala v našem rozhovoru formu tykání.

Venuško, závodíš v několika disciplínách. Co ti udělalo největší radost v posledním období?

„Velkou radost mně udělala stříbrná medaile z ME masters v benčpresu a získání Mimořádného ocenění za letitou účast a dosažené výsledky na nejvyšších mistrovských soutěžích České republiky v benčpresu od Českého svazu silového trojboje. Při té příležitosti jsem se dozvěděla, že se za týden koná v Sokolově závod s názvem Kolik jich dáš? Jednalo se o soutěž v benčpresu na maximální počet opakování se 40 % tělesné váhy pro ženy a 60 % pro muže. Velmi mě to zaujalo a rozhodla jsem se jí zúčastnit. I bez speciální přípravy.“

Jaký výsledek jsi dosáhla?

„Závod jsem vyhrála se 130 opakováními. Měla jsem z toho neskutečnou radost. Druhou závodnici jsem porazila o 54 a třetí o 57 opakování. A to se jednalo o mnohonásobné mistryně republiky v benčpresu na maximální váhu. V tomto závodě ale nešlo o maximální sílu, nýbrž o silovou vytrvalost a ta je mě nejbližší.“

Již více než deset let dosahuješ vynikající výsledky nejen v benčpresu na maximální počet opakování, nýbrž i v benčpresu na maximální výkon, kde máš osobní rekord 57,5 kg – což znamená zároveň i český rekord ve tvé věkové a váhové kategorii do 52 kg. Jak jsi se dostala k další disciplíně v benčpresu?

„Asi před osmi lety na jedněch závodech Ocelové ženy rozhodoval disciplínu benčpres pan Alexandr Kolář, který je zároveň i rozhodčím silového trojboje. Po shlédnutí mého výkonu mně navrhl zúčastnit se i soutěží v benčpresu v rámci Českého svazu silového trojboje.“

Tvé nejsilnější disciplíny jsou ty silové – benčpresy a shyby. Jak trénuješ sílu?

„Trénink síly je můj nejoblíbenější. Pokud bych měla oblibu tréninku síly či vytrvalosti vyjádřit v procentech, tak je to 70 % síla a 30 % vytrvalost. Posiluji 2 až 3x týdně celé tělo. Tento trénink trvá sice tři hodiny, ale získávám tím i odolnost na závody v pětiboji či ve fitness desetiboji, které trvají celý den.“

Také závodíš v soutěži Ocelová žena. Jak dlouho, a co tě inspirovalo k tomu, abys začala závodit i v této prestižní domácí soutěži?

„Od roku 2003, tedy již 15 let. Inspirovala mě k tomu upoutávka v časopise MUSCLE&FITNESS na závody ve shybech v rámci Ocelové ženy.“

Přiblížila bys čtenářům, jak vypadají závody v Ocelové ženě? Jaké disciplíny absolvujete v den závodu?

„Začínáme benčpresem s váhou 35 kg na maximální počet opakování. Dále následují shyby, sedy-lehy za 2 minuty, běh na 5 km a na závěr cyklistická časovka na 40 km. Mezi jednotlivými disciplínami je dvacetiminutová pauza.“

Jaké jsou tvé největší úspěchy v Ocelové ženě?

„Zatím se mi podařilo již dvanáctkrát zvítězit v absolutním pořadí na mistrovství republiky ve zmíněné soutěži. Mám z toho ohromnou radost. Jen vůbec nechápu, že hlavní pořadatel této soutěže vloni vyškrtl z disciplín právě shyby, které jsou mojí nejsilnější disciplínou…“

Podáváš vynikající výkony i ve vytrvalostních disciplínách. Jak trénuješ vytrvalost?

„Vytrvalost rozvíjím téměř výlučně běžeckým tréninkem. Díky němu zvládnu i cyklistickou časovku na závodech Ocelové ženy, i když se jedná o moji nejslabší disciplínu. Snažím se zvládnout 3–4 běžecké tréninky týdně. Jeden trénink obnáší dlouhý běh pomalou rychlostí, další je intervalový – například 3×2 km, pak pomalý kratší běh s rovinkami a dále intervaly, například 10×400 m. Tento model se ale týká již závodního období. Zimní příprava se odlišuje budováním základů všeobecné vytrvalosti – dlouhé pomalé běhy, fartleky, běhy do kopce atd. S plánováním tréninků mně poslední roky pomáhal pan Zdeněk Smutný.“

Jaké jsou tvé největší běžecké úspěchy?

„Mezi své největší běžecké úspěchy řadím zlatou medaili z World Masters Games 2013, které se konaly v Turíně, ze závodu štafet na 4×400 m a vítězství na mistrovství republiky v silničním běhu na 10 km Běchovice – Praha ve své věkové kategorii z roku 2012.“

A fitnessový desetiboj? V jakých disciplínách soutěžíte?

„Jedná se o soutěž v síle, vytrvalosti a pohyblivosti. Jednou z disciplín je opět benčpres, dále např. dřepy s činkou, nadhoz, shyby na hrazdě, kliky na bradlech, sedy-lehy, veslování na trenažéru, intervalový běh, provaz, test pohyblivosti ramenního kloubu atd.“

Čím si vysvětluješ, že se i ve svém věku 40+ neustále zlepšuješ?

„Těch důvodů je několik. Vzhledem k tomu, že jsem jako dítě měla minimum možností věnovat se sportu, tak si pohyb nyní ohromně užívám. Též je možné, že když si někdo něco vybojuje po letech, tak si toho více váží. A navíc nejsem tak opotřebovaná. To je asi výhoda v nevýhodě za promeškané mládí…“

Máš nějaké životní krédo?

„Ano, a mám jich několik. Zaprvé trénovat a závodit, dokud to zdraví dovolí a užívat si nejen výsledky, nýbrž i cestu k nim. Zastávám dále názor, že bez „příjemné“ bolesti není žádná výhra a proto se na trénincích nešetřím. Také nikdy nevynechám trénink. Jediným důvodem je nemoc či úraz. A připisuji veliký význam i píli a vůli. Každý totiž může svojí pílí a vůlí – pokud mu to zdravotní stav dovolí – dosáhnout nevídaných výsledků.“

Měla jsi anebo máš svůj vzor nebo případně i vzory?

„Nemám konkrétní vzory. Nejvíce – i vzhledem ke svému věku a zkušenostem, že zlepšování výkonnosti je rok od roku náročnější – obdivuji sportovce, kteří neukončí záhy po prvních úspěších kariéru, nýbrž poráží i po čtyřicítce o polovinu mladší soupeře.“

Tvůj manžel Sepp, který je lékař, je také sportovec. V jakých disciplínách závodí on?

„Manžela jsem ke sportu přivedla já. Nejvíce ho uchvátil běh a to především maraton. Též se zúčastňuje i mistrovství republiky v Ocelovém muži, kde se ve své věkové kategorii umísťuje na předních příčkách. V poslední době ho stále více láká i cyklistika.“

Jaké jsou tvoje další koníčky kromě sportu?

„Velice ráda chodím do divadla a do kina. V dřívější době jsem často navštěvovala i koncerty, ale permanentní hlasitý hudební hluk ve fitness studiu ve mně za mnoho let způsobil téměř hudební alergii. Pravidelně navštěvuji restaurace a to ne kvůli jídlu – nejsem vůbec gurmán, nýbrž kvůli tomu, že mám ráda společnost a setkávám se tam se svými přáteli. Miluji psy – jednoho mám již třináct let. A přesto se mně často stane při běhu v parku, že když uvidím cizího krásného pejska, přeruším trénink a začnu ho hladit… Také hodně čtu, ale převážně v noci, protože jsem noční tvor a jít spát se musím přinutit.“

text: Eva Kubáňová, foto: archiv V. Z.