William Bonac zničil své soupeře a podruhé vyhrál Arnold Classic

Nejnovější vydání soutěže Arnold Classic (konala se 7. 3. v americkém Colmbusu, Ohio) je za námi a nevím jak vy, ale já jsem nadmíru zklamán. Kromě top 2 závodníků, Sergia Olivy jr., Akima Williamse, Maxxe Charlese a Morgana Asteho mě ti zbylí účastníci doopravdy zklamali. A asi tentokrát bych si velice rád postěžoval na práci rozhodčích, která byla dle mého názoru opravdu odflákla. Dvěma velkými vítězi Arnold Classic však bezesporu jsou William Bonac a Dexter Jackson. William byl zcela jednoznačným a dominantním vítězem závodu. Dexter pak znovu ukázal mladým chalanům, jak moc to flákají…

Medailisté 32. ročníku Arnold Classic (zleva): 3. Elssbiay, 2. D. Jackson, 1. Bonac

William Bonac (1.)
Nejsem toho názoru, že tento William Bonac byl tou nejlepší verzí sebe samotného. Nejvíce se mi totiž líbil asi právě na tom loňském Arnold Classic. No myslím si, že tato verze Williama překonala tu loňskou verzi z Olympie. Podstatné však bylo, že William na prknech neměl jediného konkurenta. Své soupeře rozdrtil rozdílem třídy a ukázal, že právě on je tím největším vyzyvatelem pro šampiona Mr. Olympia Brandona Curryho. Vrch těla dokázal William nachystat k dokonalosti, ve spodní polovině těla mi přišel unavený a dost možná i plochý. Celkově však výborný balíček, na který se doopravdy nikdo nechytal. William tak vybojoval své druhé vítězství na Arnold Classic a já předpovídám, že svou kariéru jednou skončí s rekordním ziskem 6 vítězství na této soutěži.

Dexter Jackson (2.)
Padesátiletý panko, no podle vousů spíše dědeček, znovu překonal mladší kulturisty, kterým samozřejmě chybí nejen konzistentnost, ale především mentální síla a vůle doopravdy se připravit na vrchol sezony tak, jak obtížnost soutěže vyžaduje. Soupeři znovu nedokázali odvézt svou práci tak, jak je třeba, a Dexter na konci kariéry znovu ukázal, jaký je profesionál.

Mamdouh „Big Ramy“ Elssbiay (3.)
Egyptský obr před závodem odhalil jméno svého trenéra. Já i šéfredaktor M&F Boris Bárdoš jsme předpokládali, že spolu s trenérem Chadem Nichollsem půjde Egypťan přípravu doopravdy nadoraz. To se však rozhodně nestalo. Ramy se nepřiblížil ani stoprocentní formě, ale také určitě ani své zatím nejlepší, jaké kdy dosáhl. Na finále však přišel mnohem lépe nachystaný, než jak vypadal v semifinále. Byl veliký, sem tam ukázal i nějaké detaily, ale o vysušené pokožce, nebo napruhovaných svalech rozhodně nemůže být řeč. Zaslouží si jeho výkon větší rozbor? Nemyslím.

Steve Kuclo (4.)
Nemám rád to, jak se tento závodník prezentuje na pódiu. Už mi to z mé strany přijde trochu trapné, ale já to tam prostě nevidím. Nevidím tam formu, detaily, vysušenost ani tvrdost, jakou mívají o poznání tvrdší kulturisté. Stavba by tam byla, ale proporčně objemy prostě chybí. A pokud už někde nějaký objem je, tak tam chybí jakákoliv separace. Jsem zaujatý, nebo to vidíte stejně? Před Kuclem bych měl Olivu, Williamse i McMillana. Nikdo na těchto závodech neměl tak plochá záda, jako právě Kuclo…

Sergio Oliva Jr. (5.)
Sergio junior mě vlastně ani nepřekvapil, avšak naplnil má očekávání. Vypadal přesně tak, jak jsem očekával. Měl formu rovnající se vítězovi, pózoval jako král a zaslouženě dostal cenu za nejlepší pózování večera včetně odměny 10 000 dolarů. Skončil v nejlepší pětce, já bych jej měl dokonce na místě 4. Je dost možná největším vítězem po vítězovi samotném. Získal obdiv fanoušků i Arnolda, uznání médií i soupeřů a po zbytek sezóny se s ním musí počítat. Na Olympii může zabojovat o Top Ten!

Cedric McMillan (6.)
Velice složité hodnotit závodníka, u kterého máme v hlavě potenciál, který je rozhodně trochu vyšší, než to co vidíme na prknech. Cedric je tím nejvíce klasickým závodníkem na prknech a jeho stavba spolu s prezentací jsou skvělou reklamou na kulturistiku. Jasně, na vítězství to nebylo, ale doopravdy v porovnání s neestetickým Big Ramym, nebo bez detailů závodícím Kuclem, není lepším kulturistou? Můj pohled na umístění Cedrica se rozhodně trochu liší od toho, jak jej hodnotí rozhodčí. Cedric vypadal velmi dobře, ačkoli ne výborně. Já jej ale měl výš, jak na 6. místě. Zároveň však musím zmínit, že o trochu ostřejší verze Cedrica by mohla jednoznačně vybojovat místo druhé.

Akim Williams (7.), Maxx Charles (8.) a Morgan Aste (12.)
Závodníci, kteří vypadali výborně a rozhodně tím nepřekvapili pouze mne. Morgan měl nejlepší formu ze všech závodníků a soupeři vedle něj vypadali tuční. Vypadal jako kulturista, a to myslím je velká výhra pro něj. Maxx se prezentoval ve své dost možná nejlepší formě a já si nepamatuju žádnou jeho verzi s tolika detaily, jaké měl nyní. V jeho případě byla má preview absolutně mimo. Výborná práce, ke které mu patří gratulace, stejně tak jako k výbornému 8. místu. Akim vypadal velice dobře a slabinou v podstatě byla pouze měkčí záda. Asi nemá smysl to velmi rozebírat, protože to nejlepší v jeho případě přijde koncem jara. Měl by vyhrát soutěž a kvalifikovat se na Olympii.

Zleva Akim Williams, Maxx Charles, Morgan Aste

Victor Martinez (9.)
Jeho výkonnostní standard za posledních několik let. Nejlepší léta má již za sebou, nicméně důstojné rozloučení s kariérou, jež – vzhledem k pohnutým okolnostem, které ho v minulosti stíhaly v soukromí – zůstala tak trochu nenaplněna. V roce 2007 se mohl stát vítězem Mr. Olympia, v srdcích fanoušků však zůstává legendou…

Patrick Moore (10.) a Josh Lenartowicz (11.)
Dvě velká zklamání sobotního dne. Oba zcela z formy, což v jejich případě znamená veliký problém. Patrick nemá objemy na to, aby mohl závodit hůře než s 95% fazónou. Tady byl nachystaný tak na 80 %… A Josh? Naše předpovědi z preview se vyplnily na 100 %. Vypadal hrozně. Zalitý, neforemný, bez detailů i kvality. V obličeji i postavou strhaný a unavený. Tohle byl pro Australana velice drahý a nepovedený výlet do Ameriky. Platí to, co o něm píší poslední dva roky. Pokud si nedá pauzu a nevynechá minimálně jeden celý rok, tak už v životě neudělá dobrý výsledek. A to je ještě to dobré scenário. V tom horším případě může následovat tragédie. Josh je velmi blízko konci kariéry…

Zleva Patrick Moore, Joshua Lenartowicz

Johnnie Jackson (13.)
Stín sám sebe. Devětačtyřicetiletý závodník se na soutěžní pódia vrátil poprvé od podzimu 2017. K tradičně méně dominantním dolním končetinám nyní „dorovnal“ také vrch, jenž byl méně masivní, než jsme u něj zvyklí…