Hvězdy minulosti: GORDON SCOTT

V měsíci dubnu nás opustili dva „velcí“ Scottové, první vítěz Mr. Olympia Larry a filmový herec Gordon. Jelikož si je lidé dost často pletli, představuji toho méně slavného a známého (a navíc mého favorita nejen v roli Tarzana).

Každý divák si může vybrat, na jaký film půjde (zde přiznejme masivní podíl reklamě) a který herec nejlépe naplnil jeho soukromou představu o postavě literárního hrdiny. Někde lze těžko smlouvat, takový Pierre Brice a Lex Barker jako Vinnetou a Old Shatterhand, Jean Gabin v roli komisaře Maigreta nebo Jaroslav Marvan coby policejní rada Vacátko neměli konkurenci, stejně jako V. Brabce už nikdo nezbaví tváře majora Zemana, J. Vinklář i přes řadu jiných skvělých rolí zůstane navždy doktorem Cvachem a diváci sotva kdy zapomenou na V. Lohniského v roli Hujera, a to nemluvím o dalších – S. Stallone jako Rambo, Peter Falk jako Colombo, jistá kolie jako Lassie a H. Ford coby Indiana Jones. Pro vašeho autora je nejlepším filmovým Herkulem Reg Park (sorry, Steve R. i Louie F.), nejlepším Bondem Pierce Brosnan (nic osobního, sire Connery) a nejlepším Tarzanem Gordon Scott – snad také proto, že jsem dva jeho filmy viděl. Lou Ferrigno v roli Herkulesa měl kondici soutěžícího kulturisty, taky Arnold ve druhém díle Conana – oba byli silně mimo realitu, a mně to zkrátka nejde pod nos. Ani Tarzan s takovými svaly by nemohl být uvěřitelný, vždyť nikdy nechodil do posilovny, zato vysoká postava Gordona Scotta se štíhlejší, méně nápadnou muskulaturou naplnila niterné představy diváků do písmene – snad až na ten hollywoodsky upravený účes!

Gordon Scott proslul rolí Tarzana

Gordon Scott, vlastním jménem Gordon Merrill Werschkul, se narodil 3. srpna 1926 v oregonském Portlandu. Rodiče Stanley a Alice s německo-americkými kořeny měli devět dětí (pět hochů a čtyři dívky) a Gordon z nich byl nejmladší. Otec Stan, silák a všestranný atlet, naučil bratry i sestry tajům fitnessu a poháněl je k účasti ve sportech jako lukostřelba, jízda na koni, lyžování, box, zápas, gymnastika, plavání a tenis. Gordon od patnácti let posiloval, protože si uvědomil, že se tak bude líbit děvčatům. „Ješitnost je berla nás všech,“ řekl později. V gymu Sama Loprinziho měl vytlačit v benčpresu 168 kg, dřepnout 181 kg a pozvednout 227 kg, bez zvláštní přípravy zvedl tlakem a trhem po 113,5 kg a nadhodil 136 kg. Vedle toho hrál fotbal, golf, tenis, basketbal, zápasil, skvěle lyžoval a plaval, jezdil na koni a házel lasem.

Po maturitě studoval tělesnou výchovu na University of Oregon v Eugene, avšak po jednom semestru odešel a v roce 1944 se nechal najmout do armády. V přijímači měl problémy se svou postavou, stejně tak s velikostí uniformy, záhy ale získal seržantské prýmky a stal se výcvikovým instruktorem u pěchoty se zaměřením na pušku, pistoli a bajonet, k tomu vyučoval judo a sebeobranu. Zatímco všichni vojáci z jeho jednotky odešli do slavné divize Rainbow a hrdinně padli na nějakém ostrově v Pacifiku, klikař Scott strávil zbytek války v týlu jako „empík“ (M.P. – Military Police, vojenská policie), převážející nebezpečné vězně. Po propuštění se ctí v roce 1947 dělal různé práce jako požárník, prodejce zemědělských strojů a sodovky, kovboj na ranči svého bratra a plavčík na jezeře Lake Temescal v Berkeley Hills, Oakland, kde se skamarádil s Jackem LaLanneem a Stevem Reevesem. V Oaklandu si už mohl vybírat, kde trénovat – u Jacka, u Normana Markse, u Eda Yaricka, u Walta Baptista nebo v YMCA. V roce 1951 jej zaměstnal Sahara Hotel and Casino v Las Vegas s nabídkou funkce správce klubu zdraví a plavčíka u bazénu. „To byly dva nejkrásnější roky mého života,“ uvedl, což je zvláštní výrok vzhledem k tomu, co mělo teprve přijít. „Skákal jsem zrovna z třímetrového prkna, když ke mně přišli dva chlápci, hollywoodští hledači talentů Ed a Walter Mayerovi, a chtěli se mnou mluvit. Sháněli nového představitele Tarzana. Já řekl Jistě, ale nebral jsem to vážně. Jenže ve středu jsem byl představený producentovi Solu Lesserovi, v pátek a v sobotu probíhaly testy a v pondělí jsem podepsal sedmiletou smlouvu.“

Gordon Scott jako Tarzan s herečkou Eve Brent (1958)

Šestihodinové testy se skládaly z lezení po stromech, skákání do bazénu a houpání na umělých liánách. Werschkul se ukázal jako nejlepší z 200 uchazečů a 191 cm vysoký, 99 kg vážící svalovec se 48 cm bicepsy (krkem 44,5 cm, hrudníkem 130 cm, pasem 81 cm, stehnem 63,5 cm a lýtkem 43 cm) se stal v pořadí 11. představitelem Tarzana, Krále džungle, vymyšleného americkým spisovatelem Edgarem R. Burroughsem v roce 1912. Jelikož příjmení Werschkul až příliš připomínalo „Weismüller“, což byl představitel Tarzana č. 6., na přání producenta bylo změněno na „Scott“. Scottovy Tarzanovské filmy se nalézaly v rozmezí od laciných televizních pilotů až k velkometrážním akčním dílům s vysokým rozpočtem. Z počátku hrál postavy podobně jako Weismüller, v naivním a němém stylu, po změně producentů předváděl Tarzana jako vzdělaného muže, hovořícího dokonalou angličtinou. Jako jediný hrál v obou stylech.

První film se natáčel v divočině za budovami studia RKO. „Měli tam takovou malou džungli, a tam se pracovalo,“ uvedl Scott. Tarzan´s Hidden Jungle, uvedený do kin roku 1955, nebyl dobrý film, ani Tarzan and the Lost Safari (1957, první barevný film Technicolor), Tarzan and the Trappers (1958) a Tarzan´s Fight for Life (1958), ale lidem se Scott líbil. Na škodu nebyly svaly ani fakt, že dělal nebezpečné kousky bez kaskadéra a kamery mohly točit i detaily. Ve čtvrtém filmu musel podle scénáře bojovat s mohutným škrtičem. „Jakmile vás jednou omotají, dokáží být pěkně nepříjemní,“ vzpomínal Scott. „Hadi mají zuby otočené dozadu a je těžké je udržet od sebe. Tohle byl velký hroznýš, skoro šest metrů a 90 kilo. Během natáčení byl dost rozzlobený, ale udělali jsme dobré záběry.“ Po záběru bylo třeba šesti mužů, aby hada ze Scotta sundali! Poté vlastnická práva odkoupil nový producent Sy Weintraub pro společnost Paramount Pictures a Tarzan dostal novou tvář.

Pátý film Tarzan´s Greatest Adventure (1959, spolu s mladým Seanem Connerym) a šestý Tarzan the Magnificent (1960) jsou považovány za Scottovy nejlepší. Úlevou pro něho, na rozdíl od předchozího „Já Tarzan, ty Jane“, byl také rozšířený mluvený text. „Byl absolutně báječným Tarzanem. Ztělesnil jej jako inteligentního a hodného muže, přesně jako jej popsal můj dědeček,“ říká Burroughsův syn Danton. „A taky vytvořil nový Tarzanův pokřik, v němž nebylo tolik jódlování.“

ZAJÍMAVOSTI
*Scott v Africe udivil domorodce tím, že porazil jejich nejlepšího bojovníka v hodu oštěpem.
* Při natáčení v africké Keni Scott získal mezi bojovníky Masajů značnou popularitu a válečnickou přezdívku Mtu Ule Na Panda Míti Minegu čili „Válečník, který šplhá na stromy“.
*V sázce chytil do lasa divokou žirafu a projel se na jejím hřbetě.
*Ve filmu Tarzanova největší dobrodružství Scott slušně mluvil, ale stále používal bití se v prsa a tradiční pokřik.
*V Německu se film promítal jako Tarzans größtes Abenteuer a v Itálii pod názvem Il Terrore corre sul fiume.
*Zlosyny hráli čtyři Britové: Slade (Anthony Quayle), Kruger (Nial McGinnis), O’Bannion (Sean Connery), and Dino (Al Mulock).
*Sean Connery odmítnul pokračování, protože již měl nabídku na bondovku Dr. No (1962). Za roličku v „tarzanovce“ obdržel 5600 dolarů, na Bondovi v „Žiješ jen dvakrát“ vydělal 350 tisíc dolarů.
*Scott bral asi 1500 dolarů za epizodu v chystaném TV seriálu, z něhož později vznikl film Tarzan and the Trappers.

Gordon Scott měl slabost pro ženy.

Gordon Scott si užíval života celebrity. Chlapi jej obdivovali a ženy po něm šílely, cestoval po zeměkouli a létal vždy první třídou. Pro generaci mužů, již byli v 50. letech m.s. chlapci (a ženy, které byly samosebou dívkami), byl Tarzanem, opičím mužem větším než sám život. Jeho snímky se objevovaly na plakátech a v komiksech po celém světě. „Byl vždycky veliký hýřil a miloval večírky,“ uvedl jeho bratr Rafael Werschkul. „Pokud měl slabost, tak to byly ženy. Pořád za ním dolézaly.“ V interview nedlouho před smrtí Scott řekl, že být hercem „ je věc, kterou jsem si nikdy neuměl představit. Jakmile jste ale v tom a máte úspěchy, zkazí vás to pro cokoliv jiného. Peníze se jen hrnou, poznáváte zajímavé lidi. Ideální situace – něco jako svět fantazie. Je to taky způsob, jak nejlíp cestovat, a stále první třídou.“ A dál: „Tak to bylo i s Weismüllerem. Nebo třeba Superman – Chris Reeve byl skvělý, ale když zkoušel něco jiného, už se mu nedařilo, protože měl přilepenou tuhle visačku.“ Přišly další scénáře, nicméně Scott se obával, že uvízne v Tarzanovské pasti. Požádal tedy studio o neslýchaný honorář 15 tisíc dolarů za jeden film s vědomím, že jej odmítnou. Odmítli, tak odešel do Evropy, odkud již obdržel 10 nabídek.

Gordon Scott jako Herkules v italské produkci s antickou tematikou

Život v Římě byl zábavný. Na místě už pracoval starý kamarád Steve Reeves, jenž svými filmy o Herkulesovi pomohl v italské kinematografii odstartovat mytologické šílenství. Mezi Reevesovy nejpopulárnější filmy patří Duel of the Titans (1961, u nás Romulus a Remus). Studio chtělo, aby Reeves za pomoci triků ztělesnil obě postavy. Jelikož není snadné vypadat takto přesvědčivě, navrhl hledat někoho tělesně srovnatelného a zavedeného. „Gordon Scott,“ řekl Reeves. „Znám jej už od dvaceti, když jsme vyrůstali v Oaklandu. Vypadá báječně a hrál jednoho z nejpopulárnějších Tarzanů. Ale my jsme napsali scénář jen pro vás, namítali. Zaútočil jsem slovy: Budu natáčet jen tehdy, když jako Romula najmete Scotta! Málem spadli naznak! Gordon dostal velkolepý honorář, z filmu se stala senzace a já vím proč – na plátně se producírovaly tuny svalů!“

Další z řady antických rolí

Poté, co se mýtické náměty vyčerpaly, výrobci filmů vytáhli každého, kdo mohl bojovat, od upírů a pirátů až po ztracené město Atlantis. Chrlili nízkonákladové filmy ve stylu „meč a sandály“ tak rychle, že Reeves, Scott, Forrest a Pendleton vyrobili v letech 1958-1965 víc jak 55 filmů. Reeves se Scottem vždy ztělesňovali hrdiny, připomínající antické bohy. Scott často Reevese pošťuchoval tím, že mu zavolal, a když Steve odpověděl, vykřikl do sluchátka „Proboha!“ Reeves to prý silně nesnášel.

Krátký zlatý věk filmů o mýtických silácích skončil kolem roku 1965, když mizerné tržby ukázaly, že bylo možné mít příliš dobrých věcí. Jeden z autorů scénáře Romula a Rema, Sergio Leone, se záhy proslavil dalším módním hitem – spaghetti westernem. Italský filmový průmysl vsadil na divoký Západ. Scott se svým drsným vzhledem a působivou postavou taky dobře zapadl, i když oděv kovboje jeho svaly zakryl. Natočil řadu westernů i jako Buffalo Bill včetně snad nejlepšího, „The Tramplers“ z roku 1966.

Nejpopulárnější představitel Tarzana v obležení dětských fanoušků

V osmašedesátém se Scott vrátil do Ameriky, následován pověstí sukničkáře a muže neplatícího své účty. Přesné důvody návratu neprozradil, snad šlo o soukromé věci, a když vše skončilo, ztratil touhu dál hrát. Nějakou dobu si pohrával s myšlenkou napsat autobiografii, bohužel při cestování mu všechny deníky a výstřižky kdosi ukradl. „Proč to udělal? Byla to ohromná ztráta a dočista mne to zlomilo,“ řekl. Zhruba od 70. let Scotta živily placené autogramiády a vzpomínková setkání s fanoušky od Kalifornie po Floridu, pobíral též nějaké tantiémy z filmů a dokonce prý prodával nože. V dubnu 2000 měl naplánovanou autogramiádu s Reevesem v Kalifornii. Když mu zavolal, dozvěděl se, že Reevesovi není dobře. „A za pět dnů byl mrtvý, prostě jen tak. Nikdy nepil, nekouřil a nedělal věci, na jaké se po sedmdesátce umírá. Zatraceně, to byl kopanec do hlavy,“ řekl Scott.

Scott ve své ikonické roli zápasí s hadem.

Asi rok poté se Scott seznámil se svými velkými obdivovateli, Rogerem a Betty Thomasovými, a bydlel u nich v Baltimore ve státě Maryland jako „host“. Od října 2006 jej začalo zlobit zdraví. Nejdřív měl oteklé nohy, pak trpěl obtížemi s dýcháním, které jej v únoru 2007 donutily odejít do sanatoria a záhy do John Hopkins Hospital na sérii operací srdce. Od dubna zůstával v bezvědomí a museli jej krmit umělou výživou. Krátce pobyl na umělém udržování životních funkcí a 3. května 2007 v 11. hodin dopoledne, těsně před 80. narozeninami, skonal. Je pochován na Kensico Cemetery ve Valhale, New York. Z rodiny zůstali bratr Rafael a sestry Janice a Betty.

Scott byl zjevně dvakrát a možná třikrát ženatý. Poprvé s Janice Mae Wynkoop z Oaklandu. Vzali se roku 1948 a měli dceru Karen Judith (nar. 1948). V letech 1954-1959 se Scott oženil s herečkou Verou Miles. Také spolu přivedli na svět jedno dítě, syna Michaela (nar. 1957), a snad několik dalších. Na rozdíl od Reevese, který se pro zbytek života dobře zabezpečil, Scott svůj velký majetek – výstavné domy, flotilu automobilů – promrhal. Navíc propadl zhoubným návykům ve formě alkoholu a cigaret, ale takový osud čekal dlouhou řadu hollywoodských celebrit.

Galéria