SÍLA Z MINULOSTI: EMIL VOSS

V některých svých článcích, psaných dávněji než by se zdálo, jsem se netajil hlubokým obdivem k těmto statečným mužům, kteří se vydali na nejistou cestu obživy tělesnou silou a vandrování světem. Tak jim vzdávám hold alespoň tímto způsobem – připomenutím jejich jmen, výkonů, životních milníků a osudů.

Podle většiny dostupných podkladů byl Voss Němec, osobně jej ale považuji za Poláka, protože se narodil na historickém území Polska – ve Štětíně na řece Odře (Sczecin, Stettin) v tehdejší provincii Pomořansko (Pomerania, Pommern, Pomorze – ze slovanského po more čili země na moři). Podobně se stavím k zápasníkům Johnu Pohlovi (Němec, ale narozen ve Slezsku) a Petrovi Jankowskému (Rus, narozený ve Volyni na severozápadní Ukrajině), nebo dr. Wladyslawu Krajewskému (Rus z Warszawy, jaký protimluv, nicméně dosáhl postu osobního lékaře cara Alexandra III). Konec konců Ivan Poddubnyj byl násilně rusifikovaný Ukrajinec a velký Eugen Sandow naturalizovaný Angličan, původně ovšem pruský Žid (po mateřské linii).

Urostlý Emil Voss budil zaslouženou pozornost, kdekoliv se zjevil.

Skotský historik David P. Webster ve svém almanachu siláků uvádí, že Voss se narodil v tehdy pruském Štětíně, přístavu na řece Odře, roku 1858. Provincie Pommern náležela kolem roku 1860 německému Prusku a od roku 1871 Německému císařství (Německá říše, Deutsches Reich s oficiálním jazykem němčinou). Byl to prý veselý člověk, který na cestách po Německu, Rusku a USA (kolem roku 1885) nahromadil značné jmění. Zemřel jako 52letý v Berlíně (též Hamburku) v roce 1910. Zvláštní je, že na krabičkách egyptských cigaret firmy Goodwin Champion je nádherný barevný obrázek Vosse v typické silácké póze s datem 1888, uvádějící jej jako „Nejsilnějšího muže světa“. To by napovídalo roku narození 1858.

Podobizna Vosse na krabičkách egyptských cigaret (1888)

Podle ruských pramenů se však Voss (někdy de Voss, jinak rusky Foss) narodil v roce 1865 a už jako dvacetiletý vystupoval v cirku Cinizelli s typickým siláckým programem, obsahujícím žonglování s pudovými a dvoupudovými bulinami (16 kg, 32 kg), přičemž tu těžší vyhazoval vysoko do vzduchu a chytal ji za krk. Měl rovněž dvě speciální činky, první vážila 98 kg a měla osu o průměru 5 cm, druhou 60 kg bral na ramena a vyzýval dobrovolníky, aby se na ni pověsili; poté se dvěma až čtyřmi lidmi chodil po aréně. V seznamu vzpěračských rekordů k roku 1912, vydaném v St. Petersburgu Ivanem Pomerančevem, je zapsán jako držitel rekordu z roku 1891 v bicepsovém zdvihu se dvěma koulemi s uchem, které držel na dlaních a přitáhl k ramenům. Jedna vážila 32,7 kg a druhá 33,7 kg. Pamětníci v Rusku vyzdvihovali Vossovu ohromnou popularitu a obdiv veřejnosti k němu. Když prý šel po ulici některého provinčního města, táhly za ním davy zvědavců a jeho vystoupení bývala vyprodaná. Rakouské pochodové písni Pod dvouhlavým orlem (Unter dem Doppeladler od J. F. Wagnera) se bůhvíproč říkalo „Vossův marš“.

Známý silák Pjotr F. Krylov se v memoárech zmiňoval o tom, jak někdy v roce 1885, coby čtrnáctiletý, shlédl v cirku majitele Salomonského exhibici tehdy dvacetiletého Emila Vosse a rozhodl se jej napodobit. Voss vždy přicházel do arény v bílých punčochách, dresu z imitace leopardí kůže s uchycením na levém rameni a vysokých kožených botách. Obyčejně se rozehříval zvedáním bulin silou bicepsů, pak předváděl v Rusku nesmírně populární trik žonglování s dvou- a trojpudovkami, jež mistrovsky ovládal. Následně nechal diváky zkontrolovat řetěz a rukama jej roztrhnul. Druhý s asistencí dobrovolníka z publika ovinul kolem prsou, nadechl se a řetěz praskl. Dalším číslem byly triky s šestipudovou (98 kg) koulovou činkou s tak tlustou osou, že ji nikdo nedokázal odtrhnout od podlahy (je popsána výše). Voss ji ovšem lehce dostal na prsa a vytlačil nad hlavu. Ve finále Voss vyzýval dobrovolníky k zápasu na opasky a bez výjimky vyhrával; tak se záhy proslavil.

Plakát s popisem Vossova nového rekordu ve zdvihu s popruhy přes ramena, což byl živý kůň zapřažený do lehké trojkolky.

Voss přijel do St. Petersburgu v prosinci 1886 (podle ruské datace jako 21letý) a dne 11. ledna 1887 předvedl členům kroužku milovníků atletiky včetně jejich prezidenta dr. W. F. Krajewského zdvih zády na dynamometru 492 kg, z vyvýšení pozvedl jednou rukou nad zem 348,5 kg a prostředníčkem pravé ruky zvedl 246 kg. Podruhé dojel roku 1892 s Wladkem Pytlasińskim a vystupovali jako duo „Bratři Vossové“. Emil zvedal nad hlavu 110 kg, přendal je do jedné paže a zatočil se s nimi, Pytlasiński nadhazoval 115 kg, vytlačil 95 kg a trhem každou paží dával po 74 kg. Rok nato, v květnu 1893, Voss prohrál vyzývací zápas s německým silákem George „Rasso“ Stangelmeierem (174 cm, 85 kg).

Lidé tvrdili, že Voss nadzvedne jedním prstem nad podlahu 410 kg, což byl očividný nesmysl. Na plakátech, zvoucích na jeho vystoupení v Kyjevě roku 1893, je popis nového rekordu ve zdvihu s popruhy přes ramena, což byl živý kůň zapřažený do lehké trojkolky s kočím a dvěma pasažéry. Prostí lidé chtěli vidět víc, než zvedání činek, chtěli akci, zábavu a vzrušení. Proto siláci navíc zápasili a přijímali sázky proti místním lamželezům. V aréně St. Petersburského parku Livadil nasadili proti Vossovi jistého Kašina, který údajně nosil na ramenech váhy 30 – 40 pudů (490 – 650 kg). Poprvé Voss vyhrál, podruhé už jej poučený pořízek málem umačkal… tak Vosse vypískali a Kašin shrábl tučnou prémii 1000 rublů. V Nižném Novgorodě mu za soupeře vybrali řezníka Kononova, který prý při pouti nesl 170 kg vážící lucernu 20 verst (asi 21 km) bez odpočinku. Urostlý Voss (výška 188 cm, váha 112 kg, krk 46 cm, biceps 45 cm, stehno 70 cm a lýtko 44 cm) prý vedle menšího muže s velkým břichem vypadal jako helénský bůh síly. Boj skončil po hodině nerozhodně, domácí favorit se zpil vodkou a Voss cestoval dál…

Podle ruských pramenů Voss už jako dvacetiletý vystupoval v cirku Cinizelli s typicky siláckým programem.

Jeden těžko uvěřitelný kousek, známý také z podání jiných siláků (G. Kaščejev, T. Koreń) předvedl v Rize. Voss se loučil s přáteli, kteří odplouvali na parníku Omnibus, a doprovodil je až na palubu. Parník se náhle pohnul, ale silák se naklonil přes zábradlí, popadl uvazovací sloupek a přitáhl loď zpátky ke břehu; poté klidně vystoupil. Příhoda má tu vadu, že před vyplutím se většinou zatahuje nastupovací můstek a parník dává signály píšťalou, zde zřejmě nic takového nebylo.

V těch dobách bývalo v módě, že si méně úspěšní atleti dávali jména těch slavných, aby snáze přilákali pozornost diváků. Známe siláka Sandowe, byli rovněž zápasníci Aberg II., Abs II. a Lurich II. Falešný Voss se objevil roku 1909 v Tule a byl z toho ohromný skandál – projevil se jako nesmírný žrout, secpal celé pečené sele a vypil žejdlík vodky, ale nezaplatil. Jezdil z města do města s kufry nacpanými kameny, usadil se v hostinci, bužíroval, zničil zařízení pokoje a posléze zmizel. Mnohem později se snad dokázalo, že jím byl jakýsi měšťan Nikolajev, jehož nakonec dopadli a umístili do blázince.

Podobně jako u narození máme dvě data Vossovy smrti. Roky 1910, nebo až 1915, což by dávalo životní rozpětí 50 až 52 let; víc není známo.

Galéria