VÝLETY DO MINULOSTI: JAMES HAISLOP

Steve Reeves své doby

Škrobení Britové obvykle chválou šetří, nicméně slova Colina Shearda z dubnového čísla Health and Strength roku 1970 stojí za reprodukci: „Jeho postava je odlitá z podobné formy jako Reevesova, a rozdíly mezi nimi jsou tak jemné, že vlastně žádný rozdíl není. Záviděníhodné proporce, úžasná symetrie, mužně pohledné, čistě řezané rysy tváře – podobá se samotným řeckým bohům, přičemž popis je jako ušitý na oba.“ Sheard dál spekuluje o tom, že Reeves se uměl na pódiu prodat, zatímco Haislopovy nedostatky v prezentaci postavy zapříčinily jeho prohru s Boyerem Coe o celkový titul NABBA Mr. Universe 1969. Takoví jsou někteří kulturisté. Přes všechen talent a roky dřiny zůstanou těsně pod vrcholem svých snů. Jim Haislop byl vždy překrásně opálený (nakonec žil na Floridě), symetrický do x-tého stupně (snad jen kdyby měl maličko lepší paže – dřel je poctivě, leč zkrátka nerostly), oplýval zvláštní atletickou elegancí a doslova sršel zdravím. Mezi kulturisty vzbuzoval výrazy nejvyššího uznání, očím diváků i čtenářů časopisů naplňoval představu úspěšného mladého Američana.

Elegance a líbivé proporce v podání Jamese Haislopa.

James Haislop se narodil v roce 1942 v Tampě na Floridě rodičům anglického původu. Prožil normální dětství, nosil dobré známky, na střední škole provozoval atletiku a hrál americký fotbal, kde byl se 72 kg nejlehčím hráčem. Po maturitě se dal na 4 roky najmout do US NAVY a získal kvalifikaci strojníka I. třídy. Během druhého roku služby na křižníku viděl film Steve Reevese o Herkulesovi a v duši mladého muže zahořela tužba Chci vypadat jako on! Pro Haislopa nebyl problém vyrobit si v lodní dílně činky, kladky a ostatní jednoduché nářadí, navíc směl večer po službě trénovat. Vážil tenkrát 75 kg na výšku 181 cm a po roce už měl 90 kg. Když přijel do Tampy na dovolenou a navštívil místní posilovnu, všichni bývalí známí ohromeně zírali na jeho svaly a domlouvali mu, aby šel na soutěž.

Haislop jako začátečník

Haislop poprvé závodil na AAU Mr. Chesapeake Bay v Norfolku. „Když jsem svlékl tričko, ostatní závodníci podle mého trupu soudili, že musím mít i dobré nohy. Já však měl nožky jako sirky a skončil jsem sedmý!“ vzpomínal. Po roce Haislop znovu navštívil své rodiště. Váha ukázala 103 kg, pas však měl jako vosa, ramena fotbalového zadáka a nohy – díky usilovnému dřepování – podobné římským sloupům. V dubnu 1965 si dal za cíl vyhrát mistrovství Floridy. Tehdy nikdo nějakého Haislopa neznal, a jakmile se v sobotu 17. dubna ukázal na pódiu, vyvolal úplné pozdvižení. Mistrovství i souběžný šampionát v powerliftingu vyhrál součtem 627,5 kg (benčpres 160 kg, dřep 220 kg, mrtvý tah 247,5 kg), přestože jeho stehna již byla hodnocena jako příliš velká! Následně zamířil hodně vysoko, až na přebor USA v Yorku, Pensylvánie, a se ztrátou 10 bodů obsadil 3. místo za Bobem Gajdou a Dennisem Tinerinem. Na podzim 1965 jej propustili z armády a do konce roku ještě stačil získat tituly Mr. Tampa Beach a Mr. East Coast.

Haislop (vpravo) a Frank Zane

Od roku 1966 Haislop bydlel u rodičů a pracoval u General Telephone Company v Tampě (jeden zdroj říká, že seděl na ústředně, podle dalšího lezl denně po sloupech a opravoval vedení). Trénoval šestkrát týdně v gymu známého propagátora&fotografa Dicka Fudgeho bez klimatizace a dodržoval spartánský režim práce, tréninku, diety a spánku. Za celou soutěžní kariéru prý nevzal do úst vepřové maso, výrobky z bílé mouky ani populární hamburgery, naopak konzumoval kvanta libového hovězího, ryb, drůbeže, sýrů, vajec, zeleniny, ovoce a medu. Bral rovněž vitamíny a mezi jídly užíval proteiny z Hoffmanovy produkce (Hi-Proteen).

Trénink měl rozdělený do dvou částí (trup s pažemi – dolní končetiny), které třikrát střídavě opakoval. Svoje typické kvadricepsy rozvinul těžkými dřepy s činkou za krkem (zprvu 3 série po deseti se 160 kg, později 4 série, 12 opakování se 180 kg), ale od roku 1967 se zaměřil na vytvarování a definici a dělal čelní dřepy (15 opakování, 115 kg), hack-dřepy a extenze kvadricepsů na stroji. Tréninky trvaly přes 3 hodiny a jako rozcvičení si dával 500 sedů a lehů v sériích po padesáti! Jistý pamětník viděl Haislopa při cvičení sedů a lehů na desce, uchycené ve výšce asi 90 cm na žebříku. Jel prý jako stroj s 12 kg kotoučem za krkem! Na dotaz, proč něco takového dělá, odtušil: „Vidíš ty velké hodiny naproti na stěně? Zabo Koszewski v Kalifornii nepočítá opakování, ale jede bez přestávky dvacet minut. Vsadím se ale, že bez kotouče za krkem!“ Váhy na 8 opakování v jiných cvicích: benčpres 125 kg, čelní dřepy 135 kg, tlaky jednoruček na šikmé lavici 50 kg.

Haislop byl perfekcionista v tom, že pracoval na slabinách. Celý jeden trénink věnoval bicepsovým zdvihům s jednoručkou slabší paží, nebo dřepům na jedné noze. Další pamětník šel s Haislopem po tréninku na večeři a viděl, jak si pochutnává na hovězím stejku s vejci a brambory a celé to zapíjí mlékem. Svědkové z té doby se shodují, že nikdo v posilovně Dicka Fudgeho nebral steroidy, tedy ani Haislop. Před příští soutěží shodil tréninkem a hlavně dietou ze 109 kg na 99 kg.

Postupoval takto:

●Hrudník – tlaky jednoruček na šikmé lavici (4×10, 2×55 kg), pullover s jednoručkou (4×10, 45 kg), střihy na kladkách (4×15-15 kg).

●Ramena – střídavé předpažování (4×10, 2×22,5 kg), upažování (4×10, 2×22,5 kg), tlaky jednoruček vsedě (4×10, 2×36 kg).

●Triceps – stlačování kladky (5×10, 63,5 kg), zadní kliky (5×10, 67 kg), tricepsové extenze s jednoručkou (5×10, 22,5 kg).

●Stehna – čelní dřepy (5×10, 133,5 kg), extenze kvadricepsů (4×20, 63,5 kg), zakopávání vleže (4×15, 45 kg).

●Lýtka – výpony vsedě (10×30, 113,5 kg), oslí výpony (8×20).

*Záda – stahování kladky (5×10, 80 kg), stahování kladky v jiném úhlu (5×10, 70 kg), přitahování v předklonu (4×10, 70 kg).

●Biceps – zdvihy jednoruček vsedě na šikmé lavici (5×8, 2×32 kg), zdvihy s oporou loktů (5×8, 57 kg), izolovaný biceps s jednoručkou (4×8, 30 kg).

Jiný typ tréninku:

●Hrudník: Benčpres (5×6, 135 kg), tlaky jednoruček na šikmé lavici (3×10, 2x 55 kg), tlaky na šikmé lavici (3×6, 90 kg) střídané s tlaky jednoruček tamtéž (3×6, 32 kg), rozpažování vleže (3×10, 40 kg) střídané s pulloverem (3×10, 32 kg).

●Ramena: Předpažování (3×10, 2×22,5 kg), upažování (3×10, 2×22,5 kg), tlaky za hlavou (3×10, 80 kg).

●Triceps:  Extenze vsedě na šikmé lavici (6×8, 63,5 kg) střídané s benčpresem naúzko na stroji Smith (6×8, 68 kg), stlačování kladky (6×8, 68 kg), extenze ve stoji (6×10, 55 kg) střídané s benčpresem na úzko (6×8, 82 kg).

Další větší soutěží bylo mistrovství Severní Ameriky 1966 v Yorku, tam zdolal Chrise Dickersona. Dál si připsal tituly Mr. Sunshine State a Mr. Southern States. Pak se rozhodl ověřit svoje kvality na silně obsazeném fóru AAU Mr. USA 1966 a byl znovu třetí, tentokrát s menším bodovým odstupem za soupeři: 1. Tinnerino (73 bodů), 2. Coe (72,5 bodu) a Haislop 71,5 bodu. Při prvním startu na AAU Mr. America 1966 zbylo Haislopovi až místo páté, neboť do hry vstoupili borci, s nimiž se ještě nesetkal, zejména Sergio Oliva a Ralph Kroger (1. Gajda-69 bodů, 2. Oliva-66,5 bodu, 3. Kroger-66,5 bodu, 4. Randy Watson-65,5 bodu, 5. Haislop-65,5 bodu). V reportu z magazínu Ironman čteme: „Jim Haislop trénuje pouze tři roky, ale má jednu z nejpůvabnějších postav s báječnými možnostmi. Dělá strojníka u Honeywell Company, je 6 stop (tedy 183 cm) vysoký, váží 101 kg, má 48 cm paže, 130 cm hrudník, 79 cm v pase, 71 cm stehna a 44,5 cm lýtka.“

Tři výrazné postavy NABBA Mr. Universe 1969 (zprava): Haislop (vítěz vysoké kategorie amatérů), Arnold Schwarzenegger (absolutní vítěz klání profesionálů), Franco Columbu (vítěz nízké kategorie amatérů)

Tady si můžeme všimnout tří zajímavých detailů. Na žádné z velkých soutěží Haislop nezískal podtitul Most Muscular Man (Nejsvalnatější muž), neboť jeho postava, formující od širokých ramen přes štíhlé boky po výrazné oblouky kvadricepsů velké -X -, postrádala hluboké zářezy mezi svaly a vystupující žíly, jaké měli kupříkladu Coe nebo Oliva. Ale i tak na Mr. America 1967 dostal zvláštní cenu za nejlepší břicho a kupodivu i záda. Za druhé, na rozdíl od Coea, Tinerina, Olivy, Dickersona a dalších Haislop nikdy nezměřil síly s borci IFBB – třeba Haroldem Poolem, Donem Petersem, Chetem Yortonem, Dave Draperem nebo Donem Howorthem. A za třetí, s Boyerem Coe se Haislop utkal dohromady pětkrát. Ve třech případech až tak o moc nešlo, zato v roce 1968 na národním fóru nad ním o 2 body zvítězil. Rozhodující souboj o absolutního vítěze Mr. Universe 1969 však Coe s minimálním rozdílem (tak řečeně o vlásek neboli o fous) uhrál pro sebe.

Haislopova evoluce od roku 1964 do roku 1968

Vrcholem sezóny 1967 se pro Haislopa stalo národní mistrovství Mr. America, konané v červnu v Columbusu, Ohio. Takto zapsal reportér Ironmanu: „Jim Haislop se velmi zlepšil. Volba Mr. America se zúžila mezi ním a Tinerinem. Dennis (98,5 kg) měl tvrdší, výraznější svaly a právem získal titul Most Muscular Man. Haislop (100 kg) zeštíhlil mohutná stehna a je ještě symetričtější než loni, kdy v této oblasti vynikal. K tomu svou hmotu více opracoval. Je rozhodně budoucím Mr. America, vlastnícím postavu, sportovní i osobní kvality pro tento titul nezbytné.“ Mistrem se tedy stal Tinerino (76,5 bodu), Haislop zaostal o 3 body (73,5 bodu). Připomínám, že hodnocení soutěží AAU se skládalo ze součtu maximálně 20 bodů od sedmi rozhodčích, přičemž v jednotlivých částech byla posuzována symetrie postavy (5 b.), svalnatost (5 b.), celkový vzhled včetně účesu, inteligence, schopnost odpovídat na otázky (5 b.) a sportovních schopností (potvrzení o dobrých výsledcích ze sportů federace AAU, nejčastěji formou výkonu ve vzpírání). Jako tečku na závěr roku si Haislop připsal titul mistra USA 1967 ze soutěže v Yorku, kde nejbližšímu soupeři nadělil odstup plných 6 bodů. V interview pro místní noviny na otázku, jaké má koníčky, odpověděl: „Na prvním místě mne zajímá filozofie, na druhém pěkná děvčata.“ A co je na třetím místě? „Více pěkných děvčat!“

Nadešel třetí a nejúspěšnější rok. V květnu 1968 v Milwaukee, Wisconsin, si Haislop přisvojil titul Junior Mr. America, na druhé příčce s malým odstupem byl Boyer Coe a třetí Chris Dickerson. Měsíc nato, dne 9. června v Yorku, byl Haislop vyhlášen nejlepším bodybuilderem Ameriky, přičemž zůstalo zachováno pořadí z juniorské verze. Na dokreslení přikládám zápis ze soutěže s hodnocením prvních dvou borců:

Reportéři hodnotili Haislopovu postavu samými superlativy a vyjádřili naději, že za půl roku bude nejlepší na světě…

Jim Haislop se zařadil mezi nejpopulárnější kulturisty Ameriky. Jeho snímky (převážně z produkce floridského fotografa Dicka Falcona) přebíraly také evropské časopisy a muselo nutně dojít na otázku: Bude Haislop bojovat o titul NABBA Mr. Universe?

Odpověď přišla dne 21. září 1968, když se v Londýně mimo senzačního Freddy Ortize objevili dva Hoffmanem sponzorovaní Američané: Denis Tinerino a James Haislop. Vyhodnocení absolutního vítěze mezi amatéry patřilo k nejobtížnějším úkolům sboru rozhodčích, kteří sice vzali do úvahy Haislopovo „véčko“, nicméně dali přednost masivnějším pažím, hrudníku a celkově hustší muskulatuře Tinerina. Podle O. Heidenstama dalo 6 sudích hlas Haislopovi a 7 Tinerinovi. „Myslím, že Tinerino triumfoval celkově dozrálejší postavou, lepšími pažemi, plnějším trapézovým svalem a pěknými deltoidy. Na druhé straně Haislop měl lepší nohy (nejlepší z celé soutěže), širší véčko a tvrdší kondici. Cenu si zasloužili oba, nakonec však kategorii i absolutorium dostal Tinerino.“

Minul rok s 300 tréninky a náročnou dietou. Co se asi odehrávalo v duši Jima Haislopa, když téměř na rok přesně od loňského debutu podnikal – dnes s novopečeným mistrem Ameriky Boyerem Coe – druhou cestu přes oceán? Jakmile emoce v londýnském Royal Palace opadly, pohár celkového vítěze mezi amatéry přijal právě Coe. Haislop ve své kategorii nad 175 cm dostal první místa ode všech rozhodčích a byl jasným vítězem. Vážil 102,5 kg, ještě umocnil rozdíl mezi hrudníkem a pasem (133 cm – 79 cm) a v základním postoji neměl konkurenci. O celkovém vítězi rozhodlo porovnávání mezi ním a Boyerem Coe, borcem odlišné stavby postavy a detailněji vypracovaných svalů, zejména hamstringů. Svědkové potvrdili, že Haislop od počátku působil sklesle a téměř smířeně s prohrou, kdežto Coe bojoval jako o život. Měl snad nějaké problémy? Co se odehrávalo v jeho mysli – to už se nedozvíme.

Třetí pokus? Jak by dopadl? Lze předpovědět, že by si poradil se soky ve vysoké kategorii, nicméně nabízí se stejná situace v případě absolutoria, kde pódiu dominoval Frank Zane. Haislop místo toho vyklidil scénu obdobně, jako před ním Don Howorth a Fredy Ortiz. Chodil už dva roky s dívkou, již si hodlal vzít, chtěl rovněž proniknout k filmu, jenže z Floridy – a bez schopného agenta – je do Hollywoodu příliš daleko. Přesto natočil několik komerčních reklam, například na čistící prostředek Lestoil; svými bicepsy sice ohromil půvabnou hospodyňku, leč Oskara by tím rozhodně nezískal.

V 70. letech m.s. měl Haislop provozovat  fitness-centrum v Tampě, působil jako rozhodčí a v roce 1992 se stal mistrem Floridy masters nad 50 let. Po šedesátce stále vážil kolem 100 kg a od února do srpna trénoval dvakrát týdně, potom se věnoval svému koníčku, lovu s lukem. V roce 2012 dovršil sedmdesátku a ukázal se jako divák v dobré kondici na NPC Tampa Bay Classic.

Galéria