CHARLES ATLAS: Malý podvod, velký byznys
Bylo by hezké říci, že vše začalo tak a tak, nicméně v tomto příběhu události vycházely jedna z druhé a netroufám si tvrdit, co bylo důležitější. Snad odjezd z chudé Itálie do Ameriky, návštěva muzea antických soch, pozorování lvů v ZOO nebo účast v soutěži o nejdokonalejší tělo? Charles Atlas byl fenomén, jaký se objeví jednou za generaci. Zanechal po sobě odkaz, spočívající v myšlence možnosti přeměny vlastního těla. V době obchodníků se svaly dokázal vytvořit a prodávat ideu, která odolala útokům času neuvěřitelných padesát let!
Ve 20. letech minulého století se principálové směru physical culture pokoušeli proměnit svoji slávu na peníze. Někteří zápasili, druzí vystupovali na pódiích divadel a music-hallů, jiní prezentovali svoje znalosti prostřednictvím poštou rozesílaných kurzů. Chytlavá věta „Také vy můžete mít tělo jako já!“, opakovaná v inzerátech prodavačů svalů, prolétla anglicky hovořícím světem jako neodolatelná vábnička. Rovněž impozantní postava Charlese Atlase vyzývala chlapce, aby se pomocí jeho cviků stali opravdovými chlapy. Odhaduje se, že frázi „Během sedmi dnů z vás udělám nového muže“ vyslechlo v letech 1928-1972 více než sedm miliónů lidí. V čem spočíval onen zázrak?
Zrod slavného těla
Nemělo by vás zarazit zjištění, že Charles Atlas je pseudonym. Budoucí idol Angelo Siciliano se narodil dne 30. října 1893 v italské Kalábrii. V roce 1904 se matka se synem vystěhovala do Ameriky a našla nový domov u Angelova strýce v newyorkském Brooklynu, v nuzné čtvrti italských, polských a židovských imigrantů. Příběh říká, že Angelo tenkrát vážil 44 kg a kvůli tělesné slabosti trpěl častými ústrky kamarádů. Šlo jen o drobnou lež, neboť později sám prozradil: „Byl jsem zdravý a šťastný chlapec, který myslel jen na jídlo, spánek a hry. Nikdy jsem také nebyl nemocný.“ Jednoho dne vzal učitel žáky do muzea umění v Brooklynu. Zatímco ostatní se nudili, Angelo s ohromením zíral na sochy Apolla, Herkulesa a Atlase. Byl, jak se říká, chycen, a pochopil, že musí něco udělat. Protože neměl peníze, zhotovil si ze dvou kamenů a násady činku, k tomu přidal hrazdu (uměl 36 shybů) a nějaké kladky. Dělal rovněž kliky a dřepy (76 dřepů s partnerem na ramenech), plaval, běhal a praktikoval gymnastiku.
Svůj životní objev učinil při procházce zoologickou zahradou; alespoň to tak stojí v legendě. Pozoroval totiž protahujícího se lva a zauvažoval: „Pokud ten starý lev zůstává stále při síle i bez činek, musí to být proto, že napíná jeden sval proti druhému.“ Tak údajně vznikla teorie „dynamického napětí“, tvořící základ Atlasovy metody. Po škole Angelo pracoval jako pomocník koželuha a vedle toho, díky nově nabyté síle z vlastní metody tréninku, předváděl silácké triky. Nakrátko vytvořil duo se silákem Young Samsonem, brzy se ale osamostatnil a vystupoval na Coney Islandu s vlastním programem: holýma rukama zarážel do prken hřebíky, trhal telefonní seznamy, ohýbal tlusté hřeby o průměru 1,2 cm, vleže zády na desce se 7 tisíci hroty držel na prsou tři muže a na provaze potáhl 30 metrů vagón, vážící 73 tun.
V roce 1916 Angelo potkal na pláži sochaře jménem Lee. Ten byl jeho postavou, připomínající „spojení Herkula s Apollonem“ natolik ohromen, že mu nabídl 5 dolarů za tři hodiny stání. Brzy se „chlapec z Brooklynu“ stal žádaným modelem a následně zhotovené sochy (např. postava George Washingtona na stejnojmenném náměstí v NYC) dnes stojí ve více jak 75 městech USA. Dodejme ještě, že roku 1918 se Angelo oženil s Margaret Cassano, s níž měl dvě děti. Byli spolu 47 let.
Nejdokonalejší muž světa
Výstřední a bohatý propagátor tělesné kultury Bernarr McFadden vyhlásil v roce 1921 prostřednictvím svého Physical Culture Magazine fotografickou soutěž o „Nejmužnějšího atleta“ (World´s Most Handsome Man) s prémií 1000 dolarů pro vítěze. Angelo zahájil tvrdou přípravu, denně dělal na 300 kliků a stovky dalších cviků. Mezi tisícovkou zaslaných snímků porota vybrala tři nejlepší, ti dostali pozvánku do New Yorku a jako vítěze určili právě Angela. Historie mlčí o tom, že jeho největší sok, kaskadér Joe Bonomo, si před soutěží zlomil nohu a musel vzít zavděk „až“ druhým místem…
O rok později McFadden uspořádal grandiózní exhibici tělesné kultury a utkání o titul „America´s Most Perfectly Developed Man“ (tři jiné prameny uvádějí název World´s Best Developed Man). Ve dnech 23. až 28. října 1922 se do Madison Square Garden v New Yorku sjížděli profesionální zápasníci, siláci, gymnasté, artisti a boxeři, zkrátka svalnatí chlapáci. Šestičlenná porota, v níž byli sochaři, malíři a lékaři, bedlivě kontrolovala výšku, váhu a tělesné míry účastníků, ale i takové věci jako stav srdce, plic, krve nebo chrupu. Přestože mnozí ze 75 kandidátů měli větší biceps než on, nikdo nedisponoval takovou symetrií forem jako vítěz Charles Siciliano Atlas, což stojí psáno na příslušném certifikátu (doslova Know all men by these presents that Mr. Charles Siciliano Atlas was declared the Winner in the Contest „America´s Most perfectly Developed Man“ and was awarded first prize).
Atlasovy klasické rozměry – výška 178 cm, váha 81,7 kg, krk a biceps po 43 cm, hrudník 120 cm, pas 81 cm, stehno 60 cm, lýtko 41 cm a předloktí 37 cm – sloužily dlouho jako ideál tělesného rozvoje. Byly dokonce vloženy do časové schránky a pro potřeby budoucích antropologů zapsány v newyorkské veřejné knihovně. Jak vidno z fotografií, Atlas měl na svoji dobu obdivuhodnou postavu. Na rozdíl od jiných svalovců vlastnil výjimečně formované prsní svaly, jeho paže odpovídaly šířce ramen a hrudník jako celek doplňoval rozvoj trupu. K tomu měl přiměřené latissimy a dobře viditelné břišní svaly, snad pouze nohy byly zjevně slabší, protože nedělal těžké dřepy. Jelikož McFadden nechal titul World´s Most Perfectly Developed Man zaregistrovat, opatřit copyrightem a soutěž již nikdy neopakoval, Atlas se stal pro příští půlstoletí jeho jediným držitelem…
Z nuzáka milionářem
Po krátké spolupráci s McFaddenovou organizací se Atlas spřátelil s mužem jménem Frederick Tilney, Angličanem žijícím v USA a pozdějším propagátorem výživy kulturistů ve Weiderových časopisech. Ten jej přemluvil, aby sestavil vlastní tréninkový systém a zkusil s ním vyjít na veřejnost. Atlas tedy sepsal manuál ze 13 lekcí, který nevyžadoval žádné náčiní a stál na unikátní myšlence napínání svalů proti sobě. Neméně důležitý byl název „Dynamické napětí“. Když se Tilney v roce 1928 odstěhoval na Floridu, Atlas jako tehdy přední americký silák a odborník na fitness málem zkrachoval. Kurs nešel na odbyt a ke všemu musel zavřít svoji tělocvičnu.
Štěstí se však dostavilo v pravý čas v osobě Charlese P. Romana, o 14 let mladšího absolventa obchodní školy. Padli si do oka natolik, že v roce 1929 podepsali partnerství a založili firmu Charles Atlas Ltd. Díky Romanově schopnosti ovládání public relations i manažerské práci se Atlas stal mezinárodní celebritou a brožurky dynamického napětí, rozesílané poštou na splátky za 30 dolarů, šly doslova na dračku. Jenom v roce 1940 prodali 10 tisíc manuálů, v roce 1965 to byly 3 tisíce měsíčně a ještě roku 1971, těsně před Atlasovou smrtí, prodali 22 tisíc manuálů po 40 dolarech za kus! Geniální Roman postupně otevřel pobočky firmy v Londýně i Jižní Americe a pětijazyčné návody ke cvičení vydělaly oběma přes 210 miliónů dolarů. Nehledě na bohatství žil Atlas stále skromně. Mimo to, že koupil dům na Long Islandu, vlastnil několik Cadillaců a chodil dokonale oblečený, pracoval po 32 let každý den ve své kanceláři na Manhattanu, obklopený fotografiemi s celebritami sportu, umění a show-bussinessu. Až do své smrti dodržoval stejný režim. Vstával o sedmé ráno, vypil pohár teplé vody s citronovou šťávou a cvičil půl hodiny před zrcadlem, především kliky, sedy a lehy a napínání svalů. Pak posnídal ovesné vločky a vařená vejce, v práci obědval ovoce a k večeři obvykle míval stejk se zeleninou. Nikdy nepil alkohol a nekouřil. Třikrát týdně docházel do New York Athletic Clubu, kde běhal po dráze nebo plaval, jezdil na koni a hrál badminton. Každý den rovněž šlapal na rotopedu 20-30 km a snažil se ujít nejméně 5 km pěšky. Charles Atlas zemřel po delší nemoci dne 23. prosince 1972.
Úspěch, nebo blamáž?
Pokud to tak chcete nazvat, Atlas docílil svého úspěchu díky rozsáhlé a podbízivé reklamě. Cviky v návodu byly jednoduché a lehce pochopitelné, navíc jste nepotřebovali žádné činky ani posilovnu. Klienti – a byli mezi nimi nejen dělníci, studenti či prodavači, ale také slavné hvězdy Rocky Marciano nebo Joe DiMaggio – dostali každý týden jednu lekci a celé to trvalo 13 týdnů. Už z předešlého textu lze vyrozumět, že sám Atlas získal svoje svaly a sílu jinak, souhrnně řečeno tréninkem v posilovně, doplněným spoustou dalších aktivit jako gymnastika, plavání, atletika, hry a nácvik siláckých disciplin. Přes tisíce děkovných dopisů od lidí, kteří si cvičením dynamické tenze vylepšili postavu i sebevědomí, však nevyhnutelně došlo ke zpochybnění systému. Dynamická tenze poněkud připomíná izometrii, hlavně tím, že využívá síly jednoho svalu proti druhému, ovšem Atlasova verze nařizovala určitý pohybový rozsah. Experti nakonec dospěli k názoru, že dynamická tenze k nárůstu velkých svalů a síly nevede.
V roce 1936 podala Atlasova společnost stížnost u FDA (Federal Trade Commission) na firmu York Barbell Company kvůli matoucím praktikám. O co tenkrát šlo? Jako vždy o zákazníka, ve druhé řadě o pozici na trhu a o zjevnou či proklamovanou kvalitu prodávaného média. Atlas ve svých návodech vyzdvihoval nadřazenost cvičení bez nářadí a naopak popíral jakoukoliv spojitost s činkami nebo vzpíráním, které označoval za „nebezpečné a bez jakékoliv hodnoty“. Oproti tomu výrobce činek a šéf amerického vzpírání Bob Hoffman obvinil Atlase ze lži a tvrdil: „Mohu prokázat stovkou důkazů, že Atlas trénoval s činkami.“ A doložil výkony, propagované v Atlasových brožurách: zvedl 6krát ze země nad hlavu 113,5 kg činku, zvedl 90 kg jednou paží, v zápasnickém mostu vytlačil 5krát 115 kg. Toto tvrzení Atlas odmítl slovy „Činky jsem používal pouze k testování síly.“ Při slyšení se soudce zeptal: „Jak často jste sílu testoval?“ „Třikrát až čtyřikrát týdně,“ zněla odpověď. Soudce pokračoval: „Jak dlouho každé testování trvalo?“ Tehdy Atlas řekl: „Pokaždé dvě až tři hodiny.“ Soud posléze skončil napomenutím s tím, že York musel zaplatit pokutu za „zavádějící reklamu“.
Moderní chápání historie neřadí Atlase mezi šarlatány, neboť jeho obchodní úspěchy nelze přehlédnout. Mnohem důležitější je idea o možnosti tělesné přeměny, a to i přes to, že toho nešlo dosáhnout samotnou dynamickou tenzí. Snad to byl systém, jímž jste mohli začít a získat zájem o další trénink. Na závěr nechme zaznít slova Johna Grimeka: „Obdivoval jsem ho kvůli snaze pomoci těm, kteří potřebovali povzbuzení, pro jeho víru ve cvičení a dobře vyvinuté tělo bez toho, jakým způsobem jste jej vytrénovali. Činky, dynamická tenze nebo gymnastika… vždy se počítají výsledky a ne použitá metoda. Atlas je pozitivním důkazem toho, že námaha přináší výsledky.“
Galéria