Girondův odkaz (31)

Píše dr. Dick Tyler.

Jeho tělocvična byla tmavá a měla stropní okna. Bylo to tak dramatické, že jste mohli v určité denní době stát pod nimi a měli jste lepší světlo na pózování než cokoliv jiného. Zbytek byl vymalovaný černě. Vince Giroda byl nejhorší možný člověk na seznámení. Naštěstí – a já nevím proč – jsme spolu nikdy neměli problém, nikdy si na mne nezasedl, nikdy mi neříkal „čubčí synu“ a vždycky jsme spolu vyšli. Já totiž pokaždé věděl, kdy včas vypadnout!

Gene Mozée mi řekl, že kdosi Vincemu volal a Vince uprostřed hovoru zavěsil. Uprostřed věty prostě praštil sluchátkem. Ten maník hned volal zpátky se slovy „Byli jsme přerušeni,“ a Vince znovu zavěsil. Chlap zase volal „Počkejte, co s tím verglem je, pořád nás přerušují!“ a Vince na to „Ne, ty tupče, to já tě přerušuji! Když nesouhlasíš s tím, co ti říkám, tak na tebe nemám čas!“

Lidi, kteří Vinceho nemohli vystát, zase jezdili v autě kolem, před posilovnou zpomalili a křičeli do dveří „Ty tupej čubčí synu, ty zatracenej hajzle…“ zkrátka každou možnou nadávku, a pak jeli dál. Ale Vince to miloval! Jednou mu dokonce někdo věnoval trofej, pár koulí se vztyčeným penisem. Nakonec se Vince, jeho žena Bobbie a syn Guy stali mými pacienty (Tyler vystudoval chiropraktiku) a velmi dobře jsme spolu vycházeli.