Klasický vzpěrač: Arkadij N. Vorobjev

Legendární ruský vzpěrač, kouč, vědec a pedagog (nar. 3. října 1924 ve vesnici Mordovo, oblast Tambov) náleží do generace sportovců, kteří soutěžili po návratu z bojišť 2. světové války.

Nositel medaile „Za odvahu“, Arkadij N. Vorobjev,  sloužil za války u námořnictva v Sevastopolu a po osvobození čistil v potápěčském skafandru přístavy v Oděse od min a vraků. Vzpírat začal na armádních přeborech a záhy na sebe jako „matros Vorobjev“ upozornil na mistrovství SSSR 1948; domácí šampionát však vyhrál až roku 1950 s trojbojem 412,5 kg v lehko-těžké váze (a bez porážky kráčel až do roku 1959).

Díky disciplíně a mimořádné síle byl vybrán do reprezentačního týmu SSSR a jeho výsledkům právem patří označení výjimečné – mimo pěti titulů mistra světa a Evropy získal bronz z OH 1952 a následně dvě zlaté olympijské medaile. Bez zaváhání vydržel až do roku 1959, kdy jej sesadil z trůnu 90 kg kategorie černý Angličan Louis Martin (při rovnosti výkonu nižší tělesnou váhou). Vorobjev se vrátil na vrchol triumfem na OH 1960 v Římě a naposledy stál u činky na MS 1961, kde obsadil 3. místo (1. Paliński, Polsko, 475 kg; 2. Martin, Anglie, 462,5 kg; 3. Vorobjev, 457,5 kg). Neškodí dodat, že už měl 37 let, zatímco Paliński 29 a Martin teprve 25 let.

Z řady 16 (jinde je psáno 26) světových rekordů Vorobjeva vypíši jen ty poslední: tlak 147,5 kg, trh 141 kg, nadhoz 165 kg a trojboj 472,5 kg, jinak v nadhozu měl zvednuto až 180 kg (Teherán 1957).

V roli kapitána vzpěračského týmu SSSR se Vorobjev těšil vysokému respektu koučů i kolegů, a později, v roli hlavního kouče, vedl sovětské vzpěrače k vítězství na OH 1964 a 1968. Po absolvování studií obdržel roku 1957 titul PhDr. z medicíny, roku 1962 obhájil disertaci na kandidáta věd, roku 1970 získal titul MUDr. a od roku 1977 byl rektorem Moskevského oblastního institutu tělesné výchovy a sportu, tady osobně připravil 50 kandidátů na titul PhDr.

V letech 1954-1991 byl členem komunistické strany a nositelem Řádu Lenina. Jako vědec byl Vorobjev autorem prvních počítačových aplikací na trénink vzpírání, napsal řadu metodických příruček i memoárové literatury. Shrnout lze tak, že pomáhal uvést do života proslulou metodiku sovětského vzpěračského tréninku.