Arnold: Lidé z Thalu (5)

Kluk Arnold měl pár přátel, z nichž mnozí stále v Thalu žijí. S Freddym Kattnerem si hrávali na četníky a zloděje, spolužačku HelguVerschnick vždycky chránil, protože byla malá, a podle Franze Hörmana (nar. 1947) byl Arnold super, super, super. Dál z článku Darka Šmída (LN 3.8.2008), na němž jsem trochu spolupracoval: Na otázku, jestli taky s Arnoldem cvičili, jeho spolužáci odpovídají negativně. „To ani náhodou,“ praví ing. A. Veitsberger, zakladatel Arnoldova muzea v Thalu, kde vystavuje odrbanou lavičku a činku Berg, s níž Arnold dělával benčpres. „My Arnoldovi tenkrát říkali, že je na hlavu.“ A bývalý starosta a ředitel společnosti Life Arnie Schwarzenegger Peter Urdl přiznává: „My jen jezdili na kole.“

Když Terminátor u příležitosti svých padesátin navštívil Thal, v jednom pokoji domu 145 ukázal na zárubeň se slovy: „Tady jsem měl přimontovanou kladku, kterou mi zhotovil Karl Kainrath!“ Gesto zachycuje fotografie. Cvičíval u otevřeného okna a poslouchal hru na křídlovku, na níž troubil soused Franz Hörman. „A fotbal jsme hráli!“ pokračoval Arnold a myslel trávník před zříceninou hradu. „Když jsme si tady chtěli s kluky bohatých sedláků zahrát badminton, vyhnali nás pryč!“

Majitel gasthausu Café Restaurant na jezeře Thalersee Karl Kling (nar. 1956) vzpomíná: „Arnold měl vždy pět cílů. Chtěl být nejlepším bodybuilderem, nejlepším hercem, jedním z nejbohatších lidí světa, chtěl si vzít pěknou ženu a patřit k nejmocnějším lidem na zeměkouli.“ Tuto myšlenku o deset let později rozvinuli autoři knihy Pumping Iron (1974), George Butler a Charles Gaines: „Arnold chtěl být nejlepším bodybuilderem na světě, a je. Chtěl být slavný a je. Chtěl být bohatý a taky je. Ač přímo nebo nepřímo, tyto věci dosáhl prostřednictvím bodybuildingu, v němž na sobě pracoval tak tvrdě, jako kdokoliv na čemkoliv jiném. Tato práce, spojená s báječnými geny, z něho udělala kulturistického giganta.“

Jakmile vešlo ve veřejnou známost členství otce Gustava v NSDAP, snesla se na Arnoldovu hlavu vlna kritiky, vystupňovaná před guvernérskými volbami roku 2003 obviněními z Arnoldova obdivu k Hitlerovi. Na stranu rodáka se postavili lidé z Thalu, například Karl Kling („Kdyby tehdy někdo Hitlera chválil, na místě by jej zavřeli“) a Franz Hörman: „Byl jsem u Schwarzeneggerů denně, ale nikdy jsem neslyšel žádné poznámky o Hitlerovi – ať již pro, nebo proti němu.“ Marnul v interview z roku 2003 prohlásil, že mladému Arnoldovi vyprávěl, jak viděl za války fašisty ubít tři lidi. „Arnold reagoval šokem a zlobou,“ tvrdí Marnul. „Byl plný nenávisti k nacistickému režimu.“ A dál, na žádost Alfreda Gerstla se Arnold s dalšími borci z Unie v roce 1964 nejméně dvakrát zúčastnil rozhánění neonacistů, kteří se shromáždili před technickým institutem na Herregasse, vedeným známým antifašistou Göpphardem.

Učitelkou na základní škole Hanse Grosse v Thalu byla Dora Schrötter (nar. 1925). Vzpomíná na Arnolda, jako by to bylo včera: „Ano, seděl v zadní řadě.“ Pan učitel Fiedler dodává, že Arnold neměl v oblibě ani jeden předmět. Ve škole patřil někam doprostřed, odlišoval se však veselou povahou, bujností a smyslem pro legraci. A byl to pravděpodobně lump, že? Učitelka přikyvuje. „Ale dokázal toho strašně moc. Připadá mi úžasné, jak se z filmové hvězdy stal guvernérem.“ Stará paní viděla Arnoldovy filmy jen v sestřihu: „Jsou na mne moc divoké.“ Zábavné je, že Kurt Marnul byl taky ženatý s učitelkou. „Když Arnie přišel na návštěvu,“ šklebí se Marnul, „vždycky nadávala, aby se raději učil anglicky…“

Poslední událost je z roku 2003. Pět prvních tříd základní školy od šesti do deseti let (volksschule) Arnold vychodil v Thalu. Na počest jeho zvolení kalifornským guvernérem vytvořilo 80 dětí ze školy VS Thal transparent o velikosti 3,5 x 2,5 metru, umístěný na viditelném místě na návsi. Je na něm velký dub, v jehož koruně má Arnold portrét, a každému z 80 dětí patří jeden dubový list. Ty pak nese ve společném klíně pět učitelek. Samotný strom tvoří symbolicky věta od M. von Exner-Eschenbach „Máte-li víru, že pohnete horami, je to víra ve vlastní síly.“

KRONIKU připravuje JOSEF ŠVUB