Franco Columbu: Merjanian a Muscle Beach

„Když jsem poprvé přijel z Evropy do Spojených států, byl jsem mistrem světa v powerliftingu – a pokud jsem věděl, měl jsem být nejsilnější.

Vzpomínám, jak jsem jednoho dne v Gold´s Gym trénoval hrudník, nejdřív benčpresy a potom tlaky na šikmé lavici. Na činku jsem nahodil 142,5 kg a snažil jsem se o 8 až 10 opakování. Na šikmém sklonu jsem nebyl natolik silný, jako na vodorovné lavici, ale v poslední sérii jsem vždycky chtěl tlačit 185 kg, abych co nejvíc posílil horní část prsou.

Lehl jsem na desku, činku sotva nadzvedl ze stojanů a pak s opravdovou námahou vyždímal 3 nebo čtyři opakování. Potom přišel silák Steve Merjanian a říká. „Mohu si s tebou zatrénovat?“ Já na to „Jo, klidně, pomůžu ti shodit kola.“ Myslel jsem, že budeme muset sundat nějaké kotouče, ale on mne zarazil: „To je OK, jen to nech být.“ Myslím si Tak jo, chlapečku. Steve lehl na lavici a udělal osm tlaků – dvakrát víc než já!

Šel jsem za Arnoldem a ptám se: „Jak může být tak silný?“ Arnold odtušil: „Steve není nejsilnější. Jsou ještě mnohem silnější chlapi.“ Takže v prvních dvou nebo třech letech v Americe tady byli lidé, schopní vždycky zvednout víc než já.

V Evropě jsem byl mistr světa, přijdu sem a každý je silnější než já. Potom jsem si pomyslel Nejlepší lidé nesoutěží. Není divu, že jsem nejsilnější!

Jednou na Muscle Beach pořádali soutěž o nejvyšší počet shybů a kliků na bradlech. Měla být pro amatéry, ale šel jsem za hlavním pořadatelem a ptám se, kdo se může zúčastnit, a on říká Kdokoliv. Fakticky kdokoliv? A on na to No jistě.

Před zahájením vidím, jak jsou ostatní nervózní. Říkají Proč ty tady soutěžíš? Já na to Protože mám pocit, že dneska vyhraju.

Pravidlem bylo, že jste při shybu museli dostat ústa nad hrazdu. Někteří chlápci začali a sotva dosáhli tak vysoko. Když přišla řada na mne, popadl jsem žerď opravdu na široko, přitáhl jsem se tvrdě nahoru a narážel hrudí do žerdě, až to vypadalo jako BUM, BUM, BUM!

Diváci mé síle nemohli uvěřit. Bušil jsem do hrazdy tak silně, až mi hrudník začal otékat. Jeden z čumilů povídá: „Možná právě proto má tak dobrá horní prsa!“

Když se někdo dostal na 25 shybů, byl dobrý, ale já se zastavil na 35 nebo 40 a řekl jsem si Houby, dneska se mi nechce závodit. A šel jsem pryč.