Powerlifting v ČSSR (4)
První neoficiální přebor ČSR nalezl místo v Chebu dne 30. listopadu 1974 a zde máte jména vítězů:
Do 67,5 kg | A. Soušek | Olomouc | 512,5 kg |
Do 75,0 kg | J. Václavík | Cheb | 580 kg |
Do 82,5 kg | P. Holeček | Hrádek n/Nisou | 592,5 kg |
Do 90,0 kg | V. Vaněk | Plzeň | 632,5 kg |
Do 110,0 kg | K. Kottnauer | Radotín | 737,5 kg |
Nad 110,0 kg | J. Ježek | Praha | 787,5 kg |
Náš nejlepší trojbojář Jan Ježek z Olympie Praha vytáhl od země vůbec jako první více než 300 kg a na svou dobu nasbíral fantastický trojboj 787,5 kg (265 + 192,5 + 330 kg).
První oficiální přebor ČSR 1975 se konal v Třinci:
Do 60,0 kg | M. Kalijanko | 130+120+180 = 430 kg |
Do 67,5 kg | A. Soušek | 190+147,5+212,5 = 550 kg |
Do 75,0 kg | T. Pryszcz | 172,5+150+240 = 562,5 kg |
Do 82,5 kg | J. Malenovský | 197,5+155+242,5 = 562,5 kg |
Do 90,0 kg | J. Wozniak | 185+182,5+260 = 627,5 kg |
Do 100,0 kg | F. Škorpík | 227,5+160+285 = 672,5 kg |
Do 110,0 kg | J. Ježek | 255+190+325 = 770 kg |
Nad 110,0 kg | J. Haškovec | 245+185+290 = 717,5 kg |
První oficiální přebor SSR 1975 v Topolčanech (benčpres první):
Do 60,0 kg: | J. Pukač | 95+160+180 = 435 kg |
Do 67,5 kg: | M. Huličiak | 110+200+180 = 500 kg |
Do 75,0 kg: | J. Lamper | 157,5+180+205 = 542,5 kg |
Do 82,5 kg: | L. Haszterman | 160+180+235 = 575 kg |
Do 90,0 kg: | M. Tvrdý | 145+207,5+232,5 = 585 kg |
Do 100,0 kg: | Ing. I. Uríček | 160 210 250 = 620 kg |
Do 110,0 kg: | Ing. J. Beťko | 180+212,5+265 = 657,5 kg |
Nad 110,0 kg: | MVDr. M. Baran | 155+215+225 = 655 kg |
Pozn.: Na premiérovém mistrovství Slovenska v silovém trojboji rozhodoval i dnešní vydavatel a šéfredaktor MUSCLE&FITNESS Ľudovít Major, který se výrazně zasloužil o propagaci nového sportu zejména v deníku Šport a v týdeníku Štart.
Jiří Ondráček
Viděno očima dneška – jaká krásná doba! Základním hnacím motorem byla směs elánu a chuti soutěžit, předvést se v tom dobrém, sportovním směru. Podmínky doslova primitivní, vybavení – činky všelijaké, staré ruské i novější pogumované z PLR, kotouče vah nejistých a nepřesných, stojany vratké, výška obtížně nastavitelná, lavičky rozmanité, i celodřevěné a bez potahu, signalizace praporky nebo jen zdviženou paží, pravidla – nekomplikovaná (zajisté mi dáte za pravdu, že většina sportů je dnes komplikovaná až běda, hlavně kvůli – nebo díky – penězům a technickému pokroku).
Scházelo se i 60 závodníků a byl z toho maratón trvající do půlnoci. Borci nastupovali v trenýrkách a tričku, někteří v bavlněném vzpěračském dresu, vídali jsme i teplákové bundy s plavkami, občas měl někdo bandáže z obinadel, úzký (ve srovnání s dneškem) opasek, prkénko pod paty a možná ručník pod osu činky na krk. Byly též povoleny kotoučky pod paty na dřep. A pamatuji na soutěž, kam si jeden klub dovezl vlastní lavičku (tak dobře, byla to Lokomotiva Česká Třebová)! Šlo o skutečné zvedání „silou – mocí,“ jak zní volný překlad anglického názvu.
S nečekaně zájmem o silový trojboj bylo nutno dořešit posloupnost soutěží tak, aby vrcholem snažení nejlepších byla účast na mistrovství ČSSR. Po prvním zkušebním mistrovství v Praze 1976 (37 závodníků) následovaly ještě dvě sezóny na nečisto v Trebišově a Kunovicích, než mohlo dojít k vypsání oficiálního mistrovství 1979 v Ružomberku.
Na snímku z roku 1977 je zajímavá situace: vrchník Vladimír Nový řeší s Janem Nagyem otázku oblečení – měl totiž na sobě plavky bez nohaviček, což pravidla nepovolovala; vlevo sedí jiný populární rozhodčí Jiří Zajíček (v pozadí v tmavých teplácích Papírník a Kocourek z České Třebové).
Na snímku ze školení trenérů v Kunovicích jsou nahoře zleva Jiří Hofírek, Ivo Karpíšek, Zdeněk Kužílek, další chlapík mi vypadl (Standa Hošek?), klečí Standa Nepožítek, Wolfík Zimmerman a autor.
Záběr z nástupu rozhodčích (zleva): Švub, Zajíček, Völgyák, Náprstek, Karpíšek, Lamper.
Josef Malenovský