O vývoji cviků a kulturistického náčiní (6)

Nářadí-Dowdův exerciser
Dowdův exerciser

V americké literatuře narazíte na pojmy Preacher bench a Scott curling bench. Historie šikmé opěrky pod lokty pro trénink bicepsů, připomínající modlitební stolek, je spletitá. Duchovním otcem nářadí má údajně být Harvey Easton, jeden z vlasníků činkárny Easton´s Gym v Hollywoodu (cca 1948), tvrdí se však, že angličtí kulturisté ze 30. let cvičili biceps s oporou lokte o desku šikmé lavičky.

Ideu okopíroval Vince Gironda (často se říká Girondova lavička), nicméně Gironda z úcty ke svému skvělému žákovi, který na ní exkluzivně trénoval, používal označení Scottova bicepsová opěrka. Sám Scott koncem 80. let tvar opěrky vylepšil a vyráběl inovovaný model, zatímco Joe Weider měl ve svém katalogu podobnou verzi s názvem Weider curling bench.

Z opačné strany náleží Girondovi autorství bradel ve tvaru –V- pro trénink prsních svalů a některé modifikace cviků (např. Sissy-dřep nebo Spider-curl). Smithův přístroj (multipress, také jsem viděl název Shmitový přístroj) je dílem Rudy Smitha, zaměstnance firmy Bally Fitness Vice Tannyho (Kalifornie, cca 1950-1955). Žel až dnes se prokázalo, že vlastně okopíroval a poněkud „vylepšil“ původní myšlenku Jacka LaLanneho (viz níže). Primitivní kladkový aparát na šikmé střihy (cross-overs) navrhl v roce 1954 Dick Fudge z Tampy na Floridě.

První Pec-deck se objevil v posilovně Leo Sterna v San Diegu začátkem 50. let. Konstrukční nápad patří Bobu Clarkovi, jednomu ze zakladatelů firmy POLARIS, stejně jako bicepsový přístroj s vačkovým převodem.

Podle George Eifermana sestrojil Harvey Easton také kladkový aparát s výkyvnými kladkami. Horní kladky (dvě kladky přišroubované ke stropu, zahnutou tyč a kovový koš na závaží), které měl v roce 1954 ve své tělocvičně v Sacramentu Bill Pearl, byly tehdy považovány za „prvotřídní vybavení!“ Legendární král fitnessu Jack LaLanne měl v posilovně stroje, které prý sám navrhl a vyrobil- kladky na zdi s horním i dolním náhonem, kopací stroj na kvadricepsy, činku ve svislých vodítkách (multipress), sklopný aparát na výpony, kladkostroj s plynulou změnou zátěže pomocí pružiny a zámku, univerzální sklopnou lavičku a navíjecí aparát na předloktí- avšak nehodlal se s nikým přít o autorská práva a tak si ani nepodal příslušné patenty!

Larry Scott nedávno napsal, že rozdělení těla na dvě části a jejich střídavé procvičování poprvé použil Dave Fitzen ze Salt Lake City v roce 1960. Totéž však lze říci o vzpěrači Tomu Inchovi, který v roce 1907 publikoval článek o rozdělení cviků na dvě části, jednu ráno a druhou večer, případně ve dvou dnech. Inchovi můžeme ještě připsat kodifikaci termínu úplná kontrakce svalů a úvahy o namožení svalů po tréninku.

Není to tak dávno, kdy ke kulturistice patřily pružiny, ale dnes je stěží uvidíte; do metodiky silových sportů se spíš dostaly gumové pásy. Posilovače se spirálovými péry se poprvé ukázaly ve Francii r. 1854 a systém cviků nesl název Gymnastic medicine. První expander v Americe vyrobil kulturista-pionýr William Wood (cca 1870), jemuž slouží ke cti také to, že vynalezl veslovací aparát (Rowing machine) a další přístroje. Gumový expander dovezl z USA do Anglie Alexander Whitely (roku 1890). Ve spolupráci s dr. Louisem Phelanem došli k nápadu upevnit gumové pásy na stěnu a opatřit je držadly.

Přístroj, který se jmenoval FLEXTEN-Ideal Exerciser, zlepšil Eugen Sandow vložením malých činek do držadel, takže bylo možné cvičit třemi způsoby. Společnost Sandow Alliance Comp. odhadla, že do roku 1940 prodala těchto expanderů půl milionu! Tahací aparáty s kladkami existovaly ve starých gymnasiích již od doby Hippolyte Triata a měl je ve své tělocvičně v Lille také prof. Edmond Desbonnet (1885). Za předchůdce dnešních „věží“ lze označit patent muže jménem Captain Chiosso z r. 1885, nazvaný Gymnastic Polymachinon.