Nástin historie vzpírání (9)

(Vývoj vzpírání v Rusku po roce 1917; podle časopisu Fizkultura i Sport)

Tým SSSR – 1951

V březnu 1918 se v Moskvě uskutečnilo první mistrovství SSSR za účasti 15 závodníků. Na programu byl box, přetahování lanem, zápas, vrhání kamenem a vzpírání. V každé z pěti kategorií měl vítěz nejlepší výkony z 5 disciplín: trh a nadhoz jednou paží, tlak, trh a nadhoz obouruč. Zde jsou vítězové:

Do 60,0 kg – A. Bucharov, Moskva – 376 kg

Do 67,5 kg – J. Sipol, Petrohrad – 358 kg

Do 75,0 kg – J. Sparre, Moskva – 454,5 kg

Do 82,5 kg – K. Freiberg, Riga – 415,4 kg

Nad 82,5 kg – I. Suslov, Moskva – 386 kg

V roce 1919 se pro neshody ve vedení rozpadl Všeruský svaz těžké atletiky a teprve po roce 1923 byl ustaven Vyšší sovět fyzické kultury a při něm Sekce obrany, ochrany a těžké atletiky.

Začátkem 30. let m.s. se objevily nové směry a tendence. Zájmem proletářského sportu bylo nejen zvyšování masové účasti, ale i zlepšování rekordů. Leninský Komsomol zahájil tělovýchovné přeměny ve straně. Šampionát v Minsku roku 1933 položil základy k regulérním mistrovstvím SSSR.

Na mistrovství roku 1934 v Moskvě zlepšil Kyjevan Georgij Popov světový rekord v trhu váhy do 60 kg. Výsledek 98,2 kg byl zaznamenán s udivující lehkostí. Za pět se Popov zlepšil na 108,2 kg a svým následníkům nedal šanci na vylepšení výkonu celých 15 let. Nebyl ale sám. Na vysoké úrovni se objevili vzpěrači Kasjanik (bronzový medailista z MS 1946 a ME 1947), Šatov (mistr Evropy 1946 do 75 kg), Mechanik (mistr Evropy 1947 v lehké váze), Kasperovič (v roce 1934 jako první v SSSR nadhodil 150 kg) a bohatýr Ambartsumjan.

Při utkání SSSR-Francie na Mezinárodním sletu proletářských sportovců 1935 zvítězili sovětští siláci ve všech kategoriích. V roce 1936 přešli sovětští vzpěrači na trojboj. Modernizovala se činka a nové disky měly váhu, rovnou násobkům 2,5 kg. Namísto dřívějších 25 nástupů měli vzpěrači po třech pokusech v každé disciplíně. Ke konci roku zlepšili vzpěrači SSSR 15 domácích rekordů a 13 rekordů světa.

Mechanik

XI. Olympiáda v Berlíně nepřinesla Německu plánované úspěchy. Absolutním vítězem vzpěračského klání se však stal Josef Manger s výkonem 410 kg. Mangerův olympijský rekord první vyrovnal ruský (ukrajinský) bohatýr Jakov Kucenko na mistrovství SSSR1938.

Poslední předválečný světový šampionát ve Vídni znovu vyhrál Manger výkonem 410 kg. V tabulce světových rekordů bylo na tehdejší dobu zapsáno hrozné číslo – 420 kg. Mezi Mnichovem a Kyjevem se rozhořel souboj na dálku, když do sporu vstoupil Jerevan. Dne 30. prosince 1938 zahřměly světem čtyři rekordy Sergo Ambartsumjana: tlak 136,5 kg – trh 130 kg – nadhoz 167,5 kg – trojboj 432,5 kg!

Rozvoj těžké atletiky zastavila velká vlastenecká válka. Navždy slavným se v historii sovětského sportu stal rok 1946, když v Paříži byl poprvé jmenován mistrem světa Grigorij Novak. Družstvo SSSR získalo 2. místo za vychvalovanými chlapci Boba Hoffmana, od těch dob však hodnocení družstev vždy končí triumfem sovětských vzpěračů. Čtyřikrát stáli Sověti na olympijských stupních a třikrát dovezli domů zlaté medaile. Pouze v roce 1956 přepustili jednu medaili Američanům, když Paul Anderson těsně porazil Argentince Humberta Selvettiho.

Pozn. V roce 1935 se v SSSR věnovalo vzpírání 6 miliónů lidí. Existovaly 4 vzpěračské univerzity a 24 středních škol s programem vzpírání. V polovině 50. let m.s. se soutěží v SSSR zúčastnilo 300 tisíc vzpěračů. V roce 1965 bylo v SSSR přes milión registrovaných vzpěračů, z toho 340 tisíc se splněnou normou 1. třídy.

Kucenko