Vzpomínka: George Eiferman (2)

…Eifermanovým mentorem se stal ortopedický chirurg L.L. John Ealy, průkopník posilování v léčbě skoliózy, a do čtveřice se posléze přidal i lodní kaplan. Posilovna se brzy stala nejoblíbenějším místem na lodi a během příštích tří let sloužila víc jak 200 námořníkům, kteří v každém přístavu nemířili do barů, ale hledali činky. Už tady Eiferman pozitivně ovlivňoval lidi!

George Eiferman trénoval usilovně, protože viděl, jak vojáci bez kondice snadno umírali. Jemu v japonském Yokosuku svaly taky zachránily život. Během přeplavby k molu se člun rozhoupal a Eiferman spadl s plnou polní do moře. Nehledě na ústa plná vody popadl okraj lodi a držel se zde pět minut, dokud nebyl vytažen na palubu. Nemít sílu z tréninku, mohl snadno zemřít.

Vojnu ukončil v Philadelphia Navy Yard, a bylo to smutné období, kdy musel několikrát týdně troubit na pohřbech zabitých námořníků.

Po propuštění v roce 1946 s vojenskou maturitou v kapse Eiferman zamířil do gymu Johna Fritsche a dřel tak tvrdě, že za 4 měsíce nabral 11 kg hutných svalů. Mimo tréninku u Fritscheho chodil doplňkově do domácí posilovny kolegy Billa Millera. Hlavní tréninky obsahovaly tehdy propagované dýchací dřepy (20 opak. se 100 kg), zakopávání vleže, shyby, bicepsové zdvihy a benčpres.

U Millera dělal také tlaky ve stoji (6 opak. s 90 kg), tlaky za krkem (10 opak. se 63,5 kg) a dřepy (10 opak. se 135 kg). Ve 22 letech vážil 88,5 kg, v benčpresu zvedal nevídanou váhu 160 kg, za hlavou tlačil 106 kg a klasicky 116 kg.