Arnold Strongman Classic: Savickas i po osmé!

|text a foto: BORIS BÁRDOŠ

Je prokázáno, že savci sílí a rostou jen do jistého věku, pak se chvílí drží na vrcholu, načež nastupuje pozvolný úpadek (kdežto třeba plazi bují po celý život). Otázka pak ale zní, kam zařadit takového Zydrunase Savickase?

mrtvý tah – prošla změnou formátu. Místo kol z automobilu Hummer byly jako závaží použity 20kilové kotouče standardních rozměrů. Dráha zdvihu tedy naprosto odpovídala pozvedu se standardní olympijskou činkou, pouze osa byla delší a v důsledku i pružnější, což mělo na jedné straně teoreticky usnadnit rozjezd břemena od podlahy, kvůli vibracím však komplikovalo závěrečný dotah. To ostatně potvrdil i vítěz této discipliny Angličan Eddie Hall, který na hraně uznatelnosti pozvedl impozantních 465 kg. Mnohem pohlednější pokus předvedl monstrózní obhájce loňského prvenství Brian Shaw (triumfoval také v roce 2011), jehož 463 kg – odmyslíme-li si trhačky – by splňovalo i přísná kritéria trojbojařských soutěží. Navíc měl zjevnou rezervu, tudíž představa o hranici jeho možností v této disciplině bude ještě dlouho jitřit fantazii fanoušků. Pokud Eddie Hall avizoval jako svůj cíl v mrtvém tahu metu 500 kg, vzhledem k dění v Columbusu se zdá, že Shaw bude mít k tomuto výkonu mnohem blíž…

Impozantní výkonnost na úvod závodu předvedli i Američan Jerry Pritchett (456 kg) a Islanďan Hafthór Björnsson, který poněkud divokým stylem (cloumání a mykání osou, což je ovšem v souladu s pravidly strongmanů) vytáhl 442 kg. Špatně se nevedlo ani šampionovi z roku 2013 Vytautasovi Lalasovi, jenž se do kolotoče soutěží vracel po dvouleté pauze, způsobené zraněním zad. Zdá se, že potíže odezněly, alespoň dle jeho výkonu se 415 kg.

Naopak, nepříliš se vedlo jeho krajanovi Savickasovi, kterého loni také potrápila záda, a v mrtvém tahu – své jindy parádní disciplině – zůstal výkonem 404 kg hluboko za očekáváními…

Kdo chtěl však v té chvíli nad litevským veteránem lámat hůl, ten se trestuhodně unáhlil. Potvrdila to hned následující disciplína, v níž je Savickas naprostým fenoménem. Desítku pozvaných závodníků čekal tradiční test síly ramen a tricepsů – zvedání klády ze země nad hlavu na opakování v časovém limitu 90 vteřin. Na výběr byla dvojice klád – těžší 204kilová a lehčí, vážící 175 kg. Pokud loni uspěl na těžší metě jenom Savickas (a to hned čtyřikrát!), letos se to povedlo ještě Lalasovi (1 opakování), který tak slavil vskutku impozantní comeback. Na Zydrunase však neměl ani on – Savickas s hydraulickou jistotou předvedl opět své obligátní kvarteto zdvihů, přičemž zbytku startovního pole zbyly leda oči pro pláč. Zejména pak Hallovi, který disponuje brutální tlakovou sílou, nyní si ovšem při pokusu o výraz monstrózní klády poranil triceps a odstoupil ze soutěže… Zbývající sedmička borců pak soupeřila pouze mezi sebou s lehčí kládou, přičemž nejvíce opakování předvedli teprve 23letý Polák Mateusz Kieliszkowski a Rus Michail Šiviljakov (po 6). Tato disciplina pak odhalila nejen to, kdo má nejsilnější ramena a tricepsy, ale také to, že obrovitý a zdánlivě neprůstřelný Shaw má také nějakou slabinu: jeho pět opakování se 175kg kládou znamenalo pro něj v této disciplíně až 5. místo, což jej v konečném hodnocení zřejmě stálo celkové vítězství…

Po triumfu v kládě již Savickas z pomyslných medailových stupínků ve zbývajících třech disciplínách víc nesestoupil. Nejvíc se mu dařilo v závěrečném přenášení 500kilové ohrady nahoru po mírně stoupající rampě. Stanovenou trasu proběhl ze všech nejrychleji – za pouhých 13 vteřin (2. Lalas: 14,27 s), kdežto jeho nejvážnější soupeř Shaw skončil za 18,62 sekundy nečekaně až pátý…

I Shaw však měl letos své světlé momenty. Po zmiňovaném supervýkonu v mrtvém tahu se blýskl prvenstvím v disciplíně s poněkud enigmatickým názvem bale tote (volně přeloženo přenášení balů sena), pod nímž se ale v principu skrývá důvěrně známé nošení jařma čili superyoke. Co už ale není tak obvyklé, je hmotnost toho těžšího ze dvou jařem (závodník na něj postupuje po přenesení toho lehčího, 590kilovho, což se letos povedlo všem zúčastněným), jež činí kosti drtících 700 kg. Shawn, disponující fyzickými parametry živého jeřábu, odkřepčil vytýčenou zhruba čtyřmetrovou trasu se 700 kg na ramenou bez zastavení za pouhých 8,9 sekundy. Druhý nejrychlejší byl Savickas (16,5 s), kterému to ale trvalo téměř jednou tolik… (3. Kieliszkowski: 17,72 s).

Dalšího prvenství v disciplině Shaw dosáhl ve zvedání (k rameni soupažně, nad hlavu již pouze jednou paží) obří jednoručky s tlustou osou, jejíž váha letos vzrostla na 136 kg! Gigant z Fort Luptonu v Coloradu zapsal tři opakování, dva platné zdvihy (a opravdu zajímavou techniku, připomínající historický šroubový tlak) předvedl Kieliszkowski, jeden úspěšný pokus pak Savickas. Zbytek startovního pole se zachraňoval pokusy s lehčí, 124kilovou jednoručkou. Z nich se nejvíce dařilo Lalasovi (5), jenž tak svůj comeback završil i skvělým celkovým třetím místem – za Shawem a svým vítězným krajanem Savickasem.