Kdysi a nyní – úvod (Píše JOSEF ŠVUB)
21. 10. 2016
Když srovnávám svoje začátky v silových sportech s možnostmi dnešních kluků a mladíků, trošku zalituji promarněných let, na druhou stranu ovšem vím, že naše – moje a mých kamarádů – tápání mělo svoje kouzlo, nikoliv nepodobné hledání pokladů či pátráni v historii. Něco z toho jsem už popsal v blogu “Surfování na vlně nostalgie,” dnes v úvodu úvah na téma tréninku kdysi a nyní (v záběru uběhlých 50 let) vzpomenu na první kroky předtím, než v domě č. 1706 vznikla činkárna HP-CLUB. Spouštěcími impulzy byla silová složka gymnastiky, šplhání po stromech, existence oddílu vzpírání ve městě a filmy Romulus a Remus a Poklad na Stříbrném jezeře (odhalené prsní svaly S. Reevese a G. George). Z literatury pak knížka St. Zakrzewského Sila, sprawność, piekno, zapůjčená spolužákem z průmyslovky Wladkem Szotkowskim, a první bible kulturistiky u nás, slovenský Kulturizmus z vydavatelství Šport Bratislava.
Sklepní činkárna: tvarovaný držák na triceps a biceps je vzadu u stěny.
Představte si dva kusy lešenářské trubky průměru 5 cm a délky 30 cm, naplněné maticemi, šrouby a zlomky olova. Konce se sklepaly kladivem a byly z toho “činky” na upažování, předpažování a rozpažování. Další jednoručky jsem vyrobil z kulatiny a koleček posháněných v Kovošrotu, kotouče zajistil izolační páskou. V hračkářství prodávali pružinové expandery, ty ale při nepozornosti skřípaly kůži. Dělali jsme taky kliky mezi židlemi a dřepy na jedné noze. První velká činka vážila asi 30 kg a tvořila ji dvě kola z nějakého vozíku, upevněná na tyči dřevěnými klínky. Ještě před nástupem vojny v roce 1967 nám otec zhotovil činku s kotouči z pístů válců parních lokomotiv (pracoval v dílnách na opravu lokomotiv) a pár pěkných jednoruček s uzávěry na šroubky, k tomu stojánky na dřepy a benčpres. Lavici jsme stloukli z trámů a starých prken, ukradených na stavbě. K dalšímu náčiní patřila tyčka s provázkem na navíjení, kotouče navlečené doprostřed osičky vytvořily tzv. swingbell na biceps a pullovery, uvažovali jsme i o výrobě železných bot. Zahnutou hrazdu jsme přichytili na trámky, vzepřené mezi stropní nosníky, a kdosi šikovný udělal tvarovaný držák na triceps a biceps (na fotce vzadu u stěny). Pastorek o váze 27 kg (na fotce vepředu) se věšel na speciální popruh na kliky, lepší než řetízky nebo háčky. O nějakých mašinách (strojích) jsme zatím neměli ponětí.
Follow @MF_CzechSlovak
