Nárys historie mrtvého tahu (2)

Angličan Edward Aston (tělesná váha 76 kg) pozvedl 225 kg na čince s osou průměru 57 mm (1913). Vzpěrač William A. Pullum, vážící jen 55,5 kg, vytáhnul o rok později 3,5-násobek své váhy čili 196 kg. Obdobně jako v případě Heinricha Steinborna a dřepu byl v letech 1920 -1930 živým synonymem a personifikací mrtvého tahu Hermann Görner (184 cm, 100 kg). Trénoval jako nikdo předtím (a možná ani potom), nejen soupažně, ale i jednotlivými prsty, jednou rukou a se dvěma činkami současně, a dosáhl takových kvalit, že s ním nikdo nechtěl soupeřit. Roku 1912 pozvedl jednou paží 251 kg, za rok vymazal soupažně Gottschalkův rekord zdvihem 272 a hned nato 275 kg. V roce 1920 ještě coby amatér pozvedl 360 kg a jednou paží 333 kg, jako profesionál 376,8 kg.

Arthur Verge z Anglie

Görnerův trenér Edgar Müller potvrzuje, že Görner prováděl mrtvý tah tím nejobtížnějším způsobem. Nikdy nezastavoval činku na stehnech, nedělal škubavé, cukavé pohyby, ani neposouval úchop, „…pouze jeden mocný zátah a už stál vzpřímeně a držel váhu déle, než požadovala pravidla.“ Rekordy dělal bez atmosféry soutěží a nátlaku soupeřů, jen pro potěšení z testování své nadlidské síly, vždy bez přípravy nebo rozcvičování s lehčími váhami. „Pokud by se Görner na mrtvý tah specializoval nebo měl motivaci,“ spekuluje Müller, „mohl snadno dosáhnout 390 kg až 410 kg!“ Jakmile zprávy o těchto výkonech oblétly svět, pokoušeli se je někteří autoři zpochybnit tvrzením, že Görner používal 3 metry dlouhou osu a disky s oválnými otvory, takže váhu zvedal po kratší dráze. „Nesmysl!“ vysvětloval Müller. „Görner vzpíral s regulérní, patentovanou činkou Berg. Délka osy byla 198 cm a průměr 30 mm. Vzdálenost osy od země činila 18 cm a německá pravidla zakazovala, aby byla větší jak 21 cm nad zemí. Hermann se tedy díky své výšce 183 cm musel pořádně ohýbat!“ Na třetím snímku je jediný známý záběr Görnera při mrtvém tahu.

Hermann Görner

Hermann Görner