Girondův odkaz (5)
Girondovy benčpresy se prováděly výlučně ke krku, zvolna a s pomocníkem za vámi. Měl také obloukovou lavičku, která zvedala váš hrudník nahoru a s přesným umístěním ramenního pletence a prsní kostí trčící ke stropu jste protáhli prsa mnohem víc než obvykle. Vince uznával strečink včetně výstředních cviků na kladkách, po nichž latissimy jakoby vystupovaly odnikud, nebo držení uprostřed shybu po mnoho minut, až jste měli pocit, že vám do svalů vtéká vařící olej – ale vyrýsovali jste se a po pěti minutách jste byli napumpovaní jako nikdy předtím.
Vince velmi zdůrazňoval opěrku zad na bicepsové zdvihy, tricepsové stlačování kladk, zdvihy ve stoji a vlastně vše, co cvik výrazně znepříjemňovalo. Při stlačování kladky vás nastavil před tlustý sloup bez jakékoliv šance na cheating. Měl oči všude a dokázal doslova „cítit,“ když některý student šidil nebo uvolňoval techniku, čehož se obvykle děsil. Bylo záměrem stát se členem Vince Gym na celý život? Po prvním tréninku jste odcházeli (každý) roztřesení, duševně zcela na dně, bráníc se slzám a naprosto udivení, jestli máte odvahu si to ještě zopakovat. A většina měla! Při prvním tréninku jste byli totálně oslepení fotografiemi Vinceho z jeho života, s politiky, filmovými hvězdami a jinými celebritami (pokud jste náhodou znali celebritu, kterou Vince ještě nepotkal, udělal vám ze života peklo do té doby, než jste smluvili schůzku s fotografem, který zrovna šel „náhodou“ kolem). Naopak, když jste na tuto podmínku zapomněli, v následujících trénincích vás trávil jedem slov i tělesné bolesti.
Vince byl nepochybně mimořádný kouč, řekl něco a vy jste to udělali, protože z něho vyzařovaly paprsky nadřazené sebedůvěry s absolutní autoritou. V pravém slova smyslu jsme nebyli otroky, ale on byl nepochybně PÁNEM. A udělali jste to velmi správně pokaždé, protože jste ho ze všeho nejvíc chtěli potěšit. Pokud jde o disciplínu, v porovnání s touto posilovnou by West Point vypadal jako banda zženštilých ubožáků. A pak, velmi zřídka, nás pochválil – a když se ten zázrak stal, kalifornské slunce se zdálo dvakrát tak velké, ptáci zpívali extra hlasitěji a jeho kámoši byli jednouše báječní a sladcí kluci. Jeho „žáci,“ jak nám rád říkal, byli neuvěřitelně loajální a naše kulturistické výsledky a později schopnost „vystupovat a dělat vlny“ pomáhaly z Vinceho udělat jednoho z nejpřednějších kulturistických učitelů. Byl možná totálně dogmatický, jistě však věděl, jak lidem vzhledem k jejich potřebám narostou svaly a jako takový se vyhříval na výsluní rostoucí publicity a ovací. (pokračování)
