Co (ještě) nevíte o Arnoldovi

CO (JEŠTĚ) NEVÍTE O ARNOLDOVI

Berme to jako volné pokračování sekce „Začátky“ z minulé kroniky. Po vítězství na NABBA Mr. Universe 1967 se Arnold stal mezi evropskými fanoušky učiněnou celebritou. O jeho propagaci se doslova prali publicisté George Greenwood (Man´s World), Oscar Heidenstam (Health&Strength), Umberto Devetak (Sport&Salut), Lucien Demeillies (Le Monde du Muscle) a Wag Bennet (Peak). Staří harcovníci vycítili, že tenhle kluk má ve vínku skvělou budoucnost, a mimo to s Arnoldem v časopisech jejich prodejnost dramaticky stoupala. Už tehdy Arnold navazoval kontakty v Americe, především se společností York Barbell Company Boba Hoffmana. Chtěl pro ně psát (časopis Muscular Development otiskl asi tři jeho tréninky), avšak bylo mu řečeno, že nebudou zaměstnávat profi-kulturistu a navíc již mají svoji hvězdu, Johna Grimeka.
Přichází Joseph Weider. Poté, co spatřil jeho fotky v Iron Manu, zakoupil černobílý snímek hrudníkové pózy Arnolda od Greenwooda, nechal jej obarvit a otiskl na obálce magazínu Muscle Power. Ohlas byl neskutečný a Weider se ujistil, že konečně našel někoho, s jehož pomocí prorazí slávu Billa Pearla. Pearlův manažer Leo Stern favorizoval právě IronMan a bránil mu v propagaci ve Weiderových časopisech. Nad telegramem s pozváním do USA se Arnold dlouho nerozmýšlel, pouze se zeptal Rega Parka, co si o tom myslí. „Dojednej si legální smlouvu“, řekl Hercules z Yorkshire, „a žádej o auto“. Weider podepsal Arnoldovi plat 200 dolarů týdně (slušná suma v roce 1968) a také auto… maličký Volkswagen. Pokaždé, když se sto deseti kilový Arnold cpal do žlutého vozítka, nadával na Weidera jako špaček. Po příjezdu do USA vyzvedával Arnolda na letišti Arthur Zeller. Dvacet minut mlčeli a pak se Arnie lámanou angličtinou otázal: „Co to znamená goverment?“ Vzato z dnešního hlediska, rozum to odmítá brát: mladý imigrant neví, co je to vláda, a po 35 letech je guvernérem a nejvyšším vládcem státu, který jej v roce 1968 přijal!
Po krátkém intermezzu u Girondy se Arnold zabydlel v Gold´s Gymu. Naštěstí pro nás, skromný poštmistr ze Santa Moniky nastavil na svém Nikonu vzdálenost 5,6 stop a dobu expozice na 1/25 sekundy, založil černobílý film Tri-X a tiše cvakal jedny z nejlepších tréninkových fotografií v historii. Jeho jméno: Arthur Zeller. Přestože Arnolda fotily desítky fotografů, Zeller byl pravděpodobně nejblíže k postu jeho oficiálního (dvorního) fotografa, a tyto záběry se opakovaně tisknou dodnes. Do roku 1971 už Arnold stačil porazit veškerou světovou špičku, výzvu dokonce přijal i Bill Pearl. Oznámil dopředu, že se připraví na NABBA Mr. Universe 1971, a očekává kohokoliv. Arnold trénoval jako šílenec, protože věděl, že bude muset být mnohem lepší než „Loyální král NABBA.“ Podle názoru Boba Kennedyho by v poctivé soutěži Arnold zřejmě zvítězil, nicméně Weider Arnoldovi připomenul, že má smlouvu s ním a proto smí soutěžit výlučně na soutěžích IFBB. To Arnolda úplně položilo, neboť byl v nejlepší formě svého života. Joe Weider prý později řekl: „Máš sice lepší postavu, ale raději jsem tě stáhl, protože titul by za jeho věrnost stejně dali Pearlovi.“
  Začátkem 70. let jistý fanoušek Arnoldovi navrhl, že by mohl hrát Conana, a čím více o tom Arnie přemýšlel, tím více se mu to líbilo. Příběh říká, že první setkání Arnolda s producentem Dino DeLaurentisem byla tragédie. Po vstupu do kanceláře si Arnold všiml, že producent vůbec nevypadá jako Herkules, ale je to mrňavý, obtloustlý mužík, trůnící za ohromným stolem. Při pohledu na kontrast mezi trpaslíkem a stolem jako Mount Everest se Arnold neudržel: „To je sméšny! Co chlapek jako vy robí s tak velkym stolem?“ Dina se poznámka hluboce dotkla a vykřikl: „Conan – pche! Ty nejsi Conan. Tvoje jméno nejde ani vyslovit a ještě máš přízvuk!“ A vyhodil jej z kanceláře. Nakonec k sobě ovšem cestu našli a film byl natočen. Ještě poznámka k Terminátorovi 2. Ve chvíli, kdy Arnold probíhá chodbou nákupního střediska, v ruce drží podlouhlou krabici s růžemi a v ní má ukrytou brokovnici, objeví se na scéně dva vyděšení lidé, muž a žena. Jsou to Artie a Josie Zellerovi…