Odhalený mýtus: Sergio Oliva
Odhalený mýtus: SERGIO OLIVA
S Olivou jsem se osobně potkal na Mr. Olympia 1996 v Chicagu. Seděl za stolkem s fotografiemi, na sobě měl volné červené triko, plátěné kalhoty a samozřejmě všechno své zlato – hodinky, prsteny, náramek a kolem krku řetěz jako starosta. Byl trochu nahrblý, žádné obří dimenze neukazoval, ale přesto jsem tváří v tvář MÝTU znejistěl. Tohle je člověk, který utekl za svobodou, během života se neskutečně nadřel, nikdy nebyl kulturistou na plný úvazek a přesto jej obdivují statisíce lidí. Zblízka nemá černou pokožku, ale spíše tmavohnědou, stisk jeho ruky nebyl drtivý, takový normální, a hlas – v angličtině – připomínal mluvu některých Romů; rozvláčný, tahavý přízvuk. Když se Ludo Major zeptal, zda se chystá na soutěž, zazářil: „Nát, nát jéét.“ A jestli trénuje? „Am stýl mejntejnynk!“ Joe Weider kdysi napsal, že na Olivovi bylo vždy mnohem více, než ohromující hromada svalů, byla to jeho duše. Žádný jiný kulturista nedokázal vzbuzovat v lidech takové představy, jako Oliva. Když se po 15 letech vrátil na Olympii, fanoušci doslova šíleli. Ale že by jen kvůli svalům? Ne, Oliva sebou přinesl ojedinělé charisma, šarm, polodivošskou grácii a elektrizující přitažlivost, s nimiž si získával srdce fanoušků. Podobně jako Arnold kvůli Hollywoodu nikdy nezapomene na své kulturistické kořeny, tak se Sergio nikdy neobrátí zády ke sportu, který udělal z nádeníka šampióna.
Není přesné říci, že se něco podobného opakovalo i v roce 1966, bylo to totiž jen o málo lepší. Junior Mr. America tentokrát Oliva vyhrál (74 bodů + Most Muscular, Best Arms a Best Back), druhý skončil Bob Gajda (73,5 bodu) a třetí estetický John Corvello ze San Jose (68 bodů). Gajda Olivovi blahopřál a už předem jej označil za kandidáta na nejvyšší titul. O tři týdny později v pennsylvánském Yorku (19. června 1966) však arbitři vyhlásili mistrem Ameriky Gajdu (69 bodů), Oliva posbíral své obvyklé vedlejší trofeje (znovu byl nejsvalnatějším mužem) a skončil druhý (66,5 bodu), na třetím místě finišoval robustní Ralph Kroger (66,5 bodu).
Zklamaný a znechucený Oliva si chvíli lízal rány, když dostal nečekané pozvání od Joe Weidera na IFBB Mr. World. Soutěž se konala 17. září v New Yorku a Sergio konečně shrábl velký titul, neboť měl ve své kategorii lehké soky (2. Ellen Keene, 3. Vic Downs). Předvedl tyto tělesné míry: váha 97 kg, biceps 51 cm, prsa 130 cm, pás 76 cm, stehno 68,5 cm a lýtko 47 cm. Adié AAU, Hello IFBB! Tím také dostal oprávnění zúčastnit se 2. ročníku Weiderovy nové show Mr. Olympia. Z historie víme, že startu se odvážili hranatý Chuck Sipes, mladý a přehlížený Harold Poole a proti nim obhájce Larry Scott. Soutěž lze také označit jako konfrontaci mezi Západem (Scott) a Východem (Poole). Scott měl ohromná ramena i paže a nedefinovatelné charizma, často připisované kalifornským borcům. Ačkoliv se mnozí domnívali, že z hlediska postavy byl lepší Poole, Scott jej porazil kombinací čtyř P – postavou, pokožkou, prezentací a publicitou. Oliva pak převzal jeho pózu s pokrčenými pažemi nad hlavou a upravil ji do své vlastní podoby, v níž neměl sobě rovného. Výsledky: 1. Scott, 2. Poole, 3. Sipes, 4. Oliva. Scott poté ohlásil odchod ze sportu a nechal tak vzklíčit pochybám, že jej ovlivnil nástup hrozivého Kubánce.
Oliva (nebo kdosi jiný) v Muscle Builderu napsal: „Když jsem stál za oponou a čekal na výsledky, byl jsem si jistý, že mi titul dají. Pak Jon Twitchell místo ke mně zamířil ke Scottovi a moje srdce spadlo do hlubin zklamání. Pomalu jsem odcházel do šatny a v duchu se ptal: Proč jsem prohrál? V dalších týdnech jsem v zrcadle sledoval svoji postavu a snažil se odhalit nedostatky, které moji prohru zavinily. Podíval jsem se na nohy a bylo mi to jasné – chabé oddělení svalů stehen. A možná jsem je před soutěží jednoduše přetrénoval.“ Podívejte se na snímky Scotta z let 1965-1966, a když odtrhnete oči od bicepsů, hledejte rýhy a zářezy na JEHO kvadricepsech!
