Franco Columbu: Jak jsem vyhrál Mr. Olympia 1981 (2)
Následující text je citací z deníku Franca Columba, otištěného v časopise Muscle&Fitness v roce 1982, v níž vzpomíná na pětileté myrtyrium, vedoucí ke druhému titulu Mr. Olympia.
Na soutěži World´s Strongest man 1976, hned po Olympii, jsem si zranil koleno. Bylo kompletně rozervané. Při každém pokusu o trénink jsem jej poranil znovu. Nakonec jsem našel způsob, jak dělat nápravé cviky, ale žádné dřepy nebo mrtvé tahy, zato spousty extenzí, strečinku a chůze do boku na posílení stran kolene. Po pár letech jsem začal s lehkými dřepy. Trvalo to roky. Zkoušel jsem získat formu na Olympii 1975, koleno však bylo pořád slabé.V únoru 1981 jsem letěl do Španělska natáčet film Conan, ale nešlo trénovat a ztratil jsem formu. Skokem ze skály jsem rozbil koleno znovu a myslel si, že se vším je konec, že nebudu moci trénovat ani soutěžit. Byl jsem v depresích a z formy, nevěděl jsem, co dál. Rozhodl jsem se pro strečink. V dubnu zavolal herec Gregory Harrison, abych jej nachystal pro film o striptérech For Ladies Only. “Jistě,” řekl jsem, “ale za dobrý honorář.” Dostal jsem jej do formy a sebe taky, což mne povzbudilo k návratu.
Dělal jsem hodinu posilování, hodinu strečinku, hodinu gymnastiky a pomalu zlepšoval sílu kolene. V květnu jsem se rozhodl, že od června budu cvičit jen paže, stehna a lýtka. Jelikož moje záda, hrudník a ramena rostou snadno, nechal jsem je být. Když po měsíci budou moje paže a stehna lepší, začnu s vážnou přípravou na Olympii. Celý červen jsem makal ve World Gym a všichni se ptali “Co je to za trénink? Jeden den paže, druhý den lýtka a stehna, další den paže a tak dál? Kde je hrudník a záda? Co břicho?” Odpověděl jsem, že je dostanu zpátky, kdykoliv budu chtít, to mne netrápilo.
Na konci června jsem si řekl, že se prvního července kouknu do zrcadla, prohlédnu si ostatní a uvidím, jestli mám závodit. Byl tam Samir, Platz, Dickerson, a přestože se nikdy nesvlékli, byl jsem spokojený. “V červenci se opřu do paží a stehen, maličko polechtám hrudník, záda a ramena. Paže třikrát týdně, stehna s lýtky třikrát týděn, hrudník, záda a ramena jednou.” Prvního srpna jsem se zkontroloval. Proporce byly dobré, slabiny se zlepšily, zato ostatní vypadali jako vždycky. Jejich slabiny byly pořád slabé a silné stránky stále silné. Většinou bylo hladcí – zato já nikdy neztloustnu. Nevěřím na přibírání a shazování v posledním měsíci před soutěží, já nabírám až ke dni soutěže.
V srpnu jsem začal trénovat bez trika a všem jsem říkal, že hodlám závodit na Olympii. Říkali “Och, je moc pozdě…jen dva měsíce a deset dnů.” Každý druhý se viděl jako vítěz a já na to “No ovšem.” Ale už tehdy jsem věděl, že vyhraji. Protože ostatní vkládali tolik energie do politiky, snažili se být na titulkách časopisů a mít články v Muscle&Fitness. Mysleli, že vyhrají zvýšením popularity, publicitou v časopisech a telefonováním pořadatelům, rozhodčím a činovníkům.
Můj trénink se v srpnu skládal z 20 sérií na záda, 20 sérií na hrudník, 15 sérií na ramena, 15 sérií na triceps, 10-12 sérií na biceps, 15 sérií na stehna a 10 sérií na lýtka. Důvod byl tento: všichni dělali stejné dávky pro každou partii, takže jejich dobré svaly se lepšily, špatné zůstávaly špatné a velké svaly byly nedotrénované. Já dával velkým svalům spousty sérií a menším jako biceps méně, takže jsem rostl každý den, nabíral jsem půl kila až kilo týdně a současně ztrácel tuk. Ostatní nabírali kilo a půl až dvě kila, ale s hromadou tuku.
Dělal jsem mnoho divných cviků. Například zdvihy na šikmé lavici pro vnější bicepsy. Chtěl jsem mít biceps na bicepsu! Protože každý ví, že můj hrudník, záda ramena jsou nejlepší, ale myslí si, že mám hubené paže. Chtěl jsem si vypracovat tříhlavý biceps! Chtěl jsem mít stehna tak dobrá, jako ostatní – a lýtka ještě lepší. Podívejte se na fotky a uvidíte zářezy v mém bicepsu, které jsem získal v posledních měsících. Začal jsem trénovat denně do půli těla svlečený. Callender, Platz, Dickerson a Samir byli zakrytí od hlavy po paty. A když jsem tam byl, ani se nesprchovali. To mne zklamalo, chtěl jsem je vidět.
Arnold je člověk milující vzrušení. Nechodí cvičit jen proto, aby se dostal do formy, chce být ve formě, hlučet, sténat a bavit se při tom. Kulturisté jsou ustaraní, ale Arnold miluje rozruch. Když jsem přišel bez trika, Arnold jim říkal “Přichází napumpovaný Franco!” Dokonce mi poradil, abych napumpoval a natřel se olejem! Říkal “Franco už jde! Jděte dolů a vsadím se, že dělá kliky!” Tak je přesvědčil, že se opravdu přišli podívat!
(pokračování)
