Klasický vzpěrač: Kaarlo Olavi Kangasniemi

Finská vzpěračská federace (Suomen Painnojolitto) byla založena roku 1934 a prvním význačným šampiónem se stal mistr Evropy 1955 v těžké váze Eino Mäkinen. Finové jsou lidem sportovců, tvrdých mužů velké fyzické síly, a přestože tvoří malý národ, dali vzpírání řadu skvělých siláků z početných rodin, např. Jouni a Jaako Kailajarvi, nebo bratři Kangasniemiové – pět z nich se stalo mistry Finska, Kauko (1942-2003) startoval na OH 1968 a 1972.

Kaarlo Kangasniemi (nar. 4. února 1941 v Kullaa) měl sedm bratrů a tři sestry, k tomu těžké dětství – po válce nebyly peníze ani jídlo. Rodiče pocházeli z Ruska, protože tehdy Finsko neexistovalo, otec Juha byl kovářem, uměl shyby na jednom prstu a na vojně nadzvedl 300kg kotvu. Kaarlo začal v šesti letech cviky s jednoručkami, později jezdil na kole, běhal, lyžoval a bruslil, pokračoval vrháním koule a posilováním s 50 kg betonovou činkou. V roce 1957 sebral v lehké váze 262,5 kg, rok poté inspirován příkladem olympionika Tommy Kona nazvedal v trojboji 300 kg; dál studoval kovářské učiliště v Pori a roku 1959, o dvě váhy výš, dosáhl trojboj 342,5 kg. První rekord Skandinávie (tlak 131 kg) vytvořil v září 1960 a metu 400 kg dobyl v únoru 1961 (130+122,5+147,5 kg).

Na podzim 1962 se Kaarlo kvalifikoval na MS v Budapešti a ve váze do 90 kg obsadil 10. místo, následně letěl do Tokya a v lehko-těžké kategorii vybojoval 7. příčku (150+135+165 kg = 450 kg). Po několika vážných zraněních ze zaměstnání tesaře potkal v roce 1967 svého budoucího soka Jana Taltse; Talts vyhrál se sumou 490 kg, Kaarlo byl 4. se 460 kg, nicméně před OH 1968 se zlepšil na 480 kg. Trvalo sedm let, než se dostal od 400 kg na 500 kg, a stalo se tak 8. června 1968 v Pori: 165 – 147,5 – 187,5 = 500 kg (do 90 kg). Mexiko, 18. září 1968, největší soupeři Talts a Švéd Johansson. Před hrami udělal tři tlaky se 180 kg a troufal si na trh 165 kg, kouč jej však brzdil. Kaarlo zvládl všechny tlaky s maximem 172,5 kg a vedl nad Taltsem o 12,5 kg. V trhu skončil světovým rekordem 158 kg a potřeboval jediný dobrý pokus; to splnil nadhozem 182,5 kg a ještě přidal 187,5 kg – Kangasniemi byl vyhlášen prvním a jediným finským vítězem olympiády ve vzpírání!

V roce 1969 „Gold Kalle“ vyhrál MS ve Varšavě (515 kg) a na ME 1970 po tuhém boji s Rusem Kolotovem navzpíral 530 kg. Po dalším zranění páteře chytil znovu formu a z MS 1971 v Limě dovezl stříbro do 82,5 kg (490 kg). Co se stalo na OH 1972 v Mnichově? Šesté místo za součet 480 kg? Kaarlo byl dostatečně silný, tvrdili experti, avšak nesvedl sílu správně využít…V roce 1996, po 24 letech, se drsný Fin vrátil a vyhrál MS Masters se světovým rekordem 131 kg v nadhozu. Na otázku, jak to dokázal, odvětil: „Z paměti…kvůli bolestem po zraněních jsem skoro nemohl trénovat.“ Osobní rekordy KK: tlak 180 kg, trh 162 kg, nadhoz 195 kg; 17 světových rekordů, zařazení do IWF Hall of Fame 1998. Podle vlastních slov měl bídnou techniku, silově se cítil na tlak 195 kg, trh 175 kg a nadhoz 220 kg. Dál finský atlet roku 1968 a 1969, v témže roce Nejlepší severský sportovec. V roce 1973 působil jako trenér a člen výboru Asociace elitních sportovců Finska. V roce 1987 se stal kandidátem parlamentu za Finskou venkovskou stranu, nebyl však zvolen. Později komentoval vzpírání na TV kanále Eurosport.