KDYSI A NYNÍ: Veslování na spodní kladce

Na začátek několik řádků ze vzpomínek Johna Grimeka: „Steve Reeves přijel do Yorku (Muscletown) v Pensylvánii 30. května 1950, aby se připravil na soutěž Mr. Universe. Jedním z jeho oblíbených cviků bylo veslování na spodní kladce, prováděl je však jinak než většina z nás. Předklonil se dopředu a zatímco pažemi a latissimy přitahoval držák k hrudníku, v této pozici zůstával. Potom zátěž pomalu spouštěl zpátky. Po patnácti opakováních jsme skrze oblečení viděli, jak se jeho latissimy a bicepsy nadouvají.“

Standardní podoba veslování, jaká je dnes k vidění v leckteré posilovně.

Veslování na spodní kladce patří k nejsnadnějším cvikům pro zádové svaly a díky rozmanitým držákům a nástavcům umožňuje procvičení specifických částí zad i ramen. Mimochodem, kdysi jsem znal mládence Honzu Pivoňku, studenta drážního učiliště v České Třebové původem z Břeclavi. Trochu vzpíral, ale hlavně měl masivní, nám klukům z HP-Clubu imponující latissimy, podle jeho slov získané prajednoduchým veslováním na pramici po řece Dyji! We can´t believe it! Veslování lze považovat za cvik základní a kombinovaný, protože současně aktivuje mohutné svaly od vzpřimovačů přes celé latissimy, střed zad až po spodní trapézy, a dále hamstringy, zadní delty, bicepsy a předloktí.

Autor při tréninku v roce 1998.

Zároveň se ale jedná o cvik snad nejčastěji chybně prováděný – s nadměrným zapojením vzpřimovačů páteře a bicepsů – a rovněž tak nebezpečný. Riziko zranění stoupá při cvičení s těžkými váhami a/nebo provedením velmi hlubokého předklonu s ohnutými zády za směrem tahu závaží. Avizované protažení širokého zádového svalu je potom v rozporu s neúnosným namáháním bederních obratlů a hamstringů při zpětném záběru. Samotné latissimy mají unikátní orientaci svalových vláken, jež neběží úplně horizontálně ani vertikálně, nýbrž diagonálně. Na to je třeba v tréninku myslet a provádět cviky ve svislé rovině (shyby, stahování kladky), ve vodorovné rovině (přitahování v předklonu, veslování) i v šikmé poloze trupu.

Veslování v podání Arnolda. Přihlíží Robby Robinson (70. léta m.s.).

Pravdou je, že přechodem do záklonu značně ulehčíte kontrakci lopatek a vysunutí hrudníku, takže získáte falešný dojem větší síly a začnete přidávat váhu. Vedle toho nicméně narůstá přepětí loketních kloubů a již zmíněné přetížení bederní páteře. Nejlepší borci mají zvládnutý pohyb tak, že na pohled sice cvičí rytmické předklony a záklony, ale se záběrem vycházejícím z podpaží. Na samém vrcholu rizikové pyramidy jsou kulturisté-siláci, udivující okolí dynamickým houpáním trupu vpřed a vzad s celým sloupem závaží kladkostroje. Jednou jsem byl svědkem toho, jak již roztřepené lanko nevydrželo a ohromná síla, uvolněná ve zlomku sekundy, vymrštila kulturistu dozadu, až udělal kotrmelec.

Arnold podruhé.

Naštěstí za ním byl dostatek místa, takže se vážně nezranil, a není třeba zastírat, že ten den už dál netrénoval…
Ve třech prvních etapách tréninku, tedy v HP-Clubu, Na Skále a ve staré činkárně Za Vodou jsem veslování s kladkou pořádně neuměl a tudíž nedělal, přestože už Na Skále jsme měli monstrózní kladkostroj s horním i spodním tahem, volně se houpajícím závažím a nutností přehazování lanek.

Autor ve sklepní posilovně v roce 2014.

Ačkoliv jsem tak nejdůležitější anabolické období těla promeškal, vše jsem si vynahradil ve čtvrté etapě. Kromě testování různých držáků (moc mne bavilo držení podhmatem) jsem zavedl zvláštní dávkování, navenek (či snad úplně) postrádající logiku. Místo zvyšování váhy a snižování počtů opakování, jako třeba 40 kg x 20, 50 kg x 15 a 60 kg x 10, jsem obě hodnoty nechával stejné. Vypadalo to takhle: 40 kg x 40, 50 kg x 50, 60 kg x 60, samozřejmě s pauzami, ale bez uvolnění úchopu. Žel, 70 kg x 70 opakování, jen sedm kilo pod tělesnou váhu, už bylo mimo moje síly.
Poslední šancí z hlediska možností těla se stal rok 2005. Dovršil jsem 57 let a hlavně, cítil jsem se zdráv. Celý sloupek závaží na spodní kladce vážil 120 kg. Řekl jsem si Proč to nezkusit? Začal jsem tedy pracovat na síle a přidávat váhy. Potom někdy na podzim, v soukromém fitcentru v Břeclavi, jsem udělal 2 opakování se 120 kg. Měl jsem půjčený opasek, uzpůsobené háky v dlaních a v sobě ampulku karnitinu. Když do druhé posilovny Za vodou přibyl veslovací stroj na kardio, začínal jsem tréninky 5 minutami veslování se zvyšováním odporu, bylo to příjemné rozcvičení a vzpomínka na Honzu Pivoňku.

Veslování umožňuje využití celé řady držáků a způsobů uchopení.

V současnosti vesluji na spodní kladce ve své suterénní činkárně s maximem 60 kg x 10 (20) opakování. Druhou variantou je přitahování závaží přes spodní kladku s lanovým držákem v předklonu. Udržení postoje v předklonu proti šikmému tahu lanka, převracejícímu tělo dopředu, je náročnější, než vlastní přitažení do pasu, proto provádím spíše více opakování s lehčími váhami. Cvičení v sedu na lavici podle Rega Parka mi nevyhovuje.