Apollon, fakta, úvahy

Už jsme představili možná stovku osobností s jejich různými, ryze lidskými i profesními osudy. Napadlo vás někdy pouvažovat nad tím, jestli ti lidé byli šťastní a spokojení? Většinou jistě ano, ale co když ne? Kam je mohly dovést jejich až nadlidské schopnosti, kdyby…

Kupříkladu Marvin Eder, nadějný silák a bodybuilder raných 50. let minulého století. Zřejmě, možná mohl vytvořit rekordy, které by přečkaly desetiletí (i když vzhledem k počínajícímu zneužívání steroidů o tom lze pochybovat). Od milovaného sportu odešel dříve, než stačil pořádně začít, a celý život manuálně pracoval jako instalatér.

Naopak Georg Hackenschmidt, nejlepší zápasník přelomu 19. a 20. století. Svým uměním a silou si zajistil velmi slušný majetek, kariéru předčasně ukončil kvůli zraněním a jako třicetiletý se stáhl do ústraní. Zbytek života (celkem dalších 60 let) se hřál na výsluní slávy a psal filosofické traktáty; to nebylo špatné.

A nejslavnější ze slavných (nemyslím Arnolda), Eugen Sandow, jehož život vystihuje věta „Vydělal miliony jen tím, že nehybně stál,“ tedy pózoval fotografům; a jak víte z našeho seriálu, moc spokojený stejně nebyl.

A nyní Apollon (Louis Huni – Uni), považovaný mnohými experty za jednoho z nejsilnějších mužů všech dob. Z minulého biografického seriálu (Kronika září 2006 – červenec 2007) si možná pamatujete, že na rozdíl od takového Sandowa, mistra reklamy a sebe-propagace, Apollon těmto důležitým věcem nevěnoval pražádnou pozornost. Toulal se Evropou a nebýt až nekriticky zaměřeného prof. Desbonneta, zůstal by dávno napůl zapomenutý.

K dalším negativním vlastnostem tohoto siláka od Boha patřila lenost až apatičnost, neochota napnout síly a udělat víc, než bylo nezbytně třeba. Rád jedl a pil, spal nebo se jen tak povaloval, a přesto podával výkony, nad nimiž se nám ještě dnes tají dech.

Na foto 3x Apollon (studiové záběry).