Armand Tanny o dřepech

Tanny píše v časopise M&F (May 1985) o historii dřepu v bodybuildingu.

Jelikož většina kulturistů ve 40. letech byli vzpěrači, mysleli bychom, že dřepy pro ně představovaly hlavní cvik. To si možná myslíte, ale jako vzpěrači jsme zas tolik dřepů nedělali. Ano, sem a tam, ale obvykle jsme jen procvičovali soutěžní disciplíny – tlak, trh a nadhoz. Když jsem začátkem roku 1948 přešel na čistý bodybuilding, držel jsem se stejného postupu, ale brzy jsem zaznamenal ubývání svalové hmoty. Mým kvadricepsům se bez trhů a přemístění nedostávalo odpovídající stimulace k tomu, aby zůstaly masivní a svalnaté. Takže jsem kvůli vyváženosti postavy musel dělat těžké dřepy. Dělal jsem 10 sérií po 10 opakováních a fungovalo to dobře.

V době, kdy jsem vyhrál svoje tituly – 1948 až 1950 -, byl mým partnerem Joe Gold, a dělali jsme šest nebo sedm těžkých sérií po 10 opakováních. Nenakládali jsme supertěžké váhy, nicméně jsem se dostal na 210 kg pro 10 opakování; neměl jsem ale pocit, že potřebuji jít ještě výš. Většina kulturistů té doby spoléhala na dřepy stejně, jako já a Joe Gold. Měli jsme sice primitivní extenzní stroj a mašinu na zakopávání, moc jsme jim ale nedali. Dřepy byly hlavním cvikem na stehna až do poloviny 50. let, kdy jsme objevili, jak lze extenzemi na kopacím stroji vytvarovat kvadricepsy.

Typický trénink šampióna pak vypadal takto: 6-8 sérií dřepů, 4-5 sérií extenzí a 5-6 sérií zakopávání. Směrem k závěru 50. let začali lepší kulturisté využívat širší spektrum cviků, což je nutilo omezit dávky dřepů. My jsme dělávali hack-dřepy s činkou pod koleny, pro mnohé to však byl nemotorný cvik. Když pak někdo vymyslel stroj na hack-dřepy, zdálo se, že je cvičí skoro každý. Dělávaly se taky čelní dřepy, sissy dřepy, tlaky nohama a obkročné dřepy, aby se zvýšila zajímavost tréninku.