Arnold: Jak to viděl Harry Maurer (2)

„Je spousta lidí hlásících se k tomu, že s Arnoldem trénovali, nebo že s ním chodili do školy a kdesi cosi, ale co je skutečně pravda?

Pokud jse o mne, s Arnoldem jsem se poznal v létě 1963 na jezeře Thaler See, kam jsme se přijeli s Kurtem Marnulem vykoupat. Šli jsme lesem za půjčovnu loděk a najednou vidíme kluka, cvičícího shyby na tyči mezi dvěma stromy. Seskočil a šel k nám. Arnoldovi bylo patnáct, 30. července dovršil šestnáct. V průběhu rozhovoru se ukázalo, že Arnold chodí do učení v Neubaugasse, což bylo kousek od mého bytu na Defreggergasse 1. Jednu místnost velkého bytu jsem uzpůsobil jako tělocvičnu, byl tam posilovací stroj, na nějž jsem přidal elektronické počítání závaží i opakování, a originální Weiderova činka dovezená z USA. Navrhl jsem, aby Arnold po práci zašel ke mně, že spolu budeme trénovat, on zamířil přes ulici Mariahilfer a náměstí Südtirolerplatz a byl u cíle. Makali jsme každý den až tři hodiny, a když se trénink protáhl a on nestihnul autobus, vzal to domů klusem.“

Na tomto místě ještě vstupuje do děje postava zmrzlináře…Charly Temmel senior. Mladý Arnold býval občas hostem v cukrárně Císařský dvůr v Grazu a miloval tamní zmrzlinu. Alfred Gerstl seznámil Temmela s Arnoldovou matkou a nakonec vznikl přátelsko-obchodní vztah. Temmel je vynálezcem speciálních druhů zmrzliny, jednu dobu měl pronajatou restauraci Schatzi ve Frankfurtu a v roce 1998 na Arnoldovo doporučení otevřel cukrárnu v Kalifornii, přímo ve Venice Recreation Center. Dnes jeho rodina vlastní v Grazu sedm provozoven. „Marnul tohle seznámení u jezera posunul nazpět do července 1961, zatímco podle Wendy Leigh se odehrálo o rok později. Ale stalo se to v červenci 1963. V dubnu 1964 se konala soutěž v hotelu Steier Hof, tam se Arnold poprvé ukázal na pódiu a já vyhrál titul mistry Štýrska.

Kurt Marnul vždycky tvrdil, že byl Arnoldovým prvním trenérem, což je poněkud přehnané. S Arnoldem jsme posilovali nohy ve staré Unii na fotbalovém stadionu, já tam byl do léta 1964, kdy jsem šel na vojnu, a Arnold až do podzimu 1965. Kvůli mým širokým zádovým svalům mne nazval „mister Latissimus.“ Když jsme se o třicet let později sešli, jako první řekl: ‚Á, mister Latissimus!‘Chvíli jsme se smáli a potom dodal ke svému doprovodu: ‚To je on, s ním jsem začal tenhle sport.‘ Marnul Arnoldovi ochotně předal to nejlepší, co věděl, a byl jednou z vůdčích postav bodybuildingu té doby. Představoval pro nás vzor, jeho rady a pokyny měly hodnotu, i když jsme hodně čerpali z amerických časopisů.“