Arnold v New Yorku

Po prohře nad Sergio Olivou na Mr. Olympia 1969 se Arnold utěšil titulem NABBA Mr. Universe 1969 a pak se vrátil do New Yorku, aby si zahrál ve svém prvním filmu Hercules. Joe Weider tu roli pro Arnolda získal tak trochu podvodem: producenty Wisberga, Chapina, Kaplana a Goodmana přesvědčil, že jde o proslulého divadelního herce z Evropy, který ztvárňoval seriózní shakespearovské postavy. Producenti chtěli předvést novou tvář, rozhodně si nepřáli zavedeného herce, jenž by je přišel mnohem dráž.

Film se stopáží 91 minut, vyrobený režisérem Seidelmanem pro italskou televizi s rozpočtem 300 tisíc dolarů, byl parodií na filmy se Steve Reevesem a Regem Parkem, které mladý Arnold svého času hltal. A třebaže musel kvůli svému těžkému přízvuku překousnout nedůstojnou okolnost, že ho daboval jiný herec, nová zkušenost mu jistě lichotila. A pro Arnolda, který ve svých dvaadvaceti měl sám pro sebe uvnitř pravděpodobně stále ještě třináct let, znamenal fakt, že se v tomhle vyrovnal Parkovi, zajisté větší zadostiučinění než cokoliv, co se dosud poštěstilo. Honorář Arnoldovi vynesl 1000 dolarů týdně a umožnil mu první pohled do filmové branže.

Ve filmu se téměř celou dobu promenáduje oděn pouze do kratičké tógy a film vypadá jako natočený v parku (některé scény se skutečně točily v Central Parku). Hraje roli Diova levobočka, který po svržení z Olympu a přistání na zemi dopadne v New Yorku. Hercules přijíždí do NYC s prázdnou kapsou coby klasický neohrabaný nekňuba, takový chudáček krokodýl Dundee, který je z obrovské metropole naprosto tumpachový.

Není ale hrou osudu, že námět filmu silně připomíná Arnoldův vlastní příjezd do Ameriky? V anotaci distributora stojí, že „…strhující děj se nikdy nezastaví. Herkula pronásledují krásné ženy, manažeři zápasníků, bojuje s medvědem grizzly i s gangstery a rozzuřený Zeus na něho metá hromy i blesky. Vše vrcholí vzrušující honičkou vozatajů na Times Square.“

Arnold však z díla moc dobrý pocit neměl a tak vystupoval pod pseudonymem Arnold Strong. Skutečnost, že po tomto neslavném startu jeho filmová kariéra v okamžiku klopotného začátku neskončila, se namoutě rovná zázraku. Ať už byl jeho filmový debut jak chtěl katastrofální, v jednom měl Arnold jasno: herectví bylo to pravé řešení, uspokojovalo jeho vnitřní já a tišilo jeho hlad po výsluní veřejnosti. Snímek – naprostý propadák (utter flop movie) – byl znovu uveden do kin až po letech, kdy se Arnold už dávno stal megahvězdou, tentokrát už s plným jménem Schwarzenegger.