Bill Pearl o Girondovi

Poprvé jsem Vinceho potkal v roce 1956 na soutěži Mr. USA. Byla to profesionální soutěž a náhodou jsem ji vyhrál. O Girondovi jsem ale slyšel už předtím. Já měl posilovnu v Sacramentu a on měl posilovnu v Los Angeles. Nikdy jsem tam nebyl, ale četl jsem o něm roky a věděl jsem, že jde o velmi dynamickou osobnost. Šel jsem za ním, pokecali jsme a stali se dobrými přáteli.

Vince Gironda byl typem člověka s velkým vlivem na každého. Já jsem ale pocházel z jiné éry než on. Soupeřili jsme spolu prostřednictvím lidí jako Bill McArdle nebo Larry Scott, kteří byli na jeho straně. Larry byl o pár let mladší a já patřil k těm, které by rád porazil. Byl velmi blízký Vincemu a já si kvůli tomu držel od něho odstup. Časem jsme se však s Larrym spřátelili, stejně jako s Vincem.

Vince byl velký myslitel a unikátní člověk. Když jste například o něm četli, že nebyl příliš nakloněný činkám, bylo to kvůli tomu, že měl malou posilovnu. Jednou mi řekl: „Pokaždé, když někdo zvedne činku, ztrácím dva metry místa. Raději budu mít o dva lidi víc, než jednu činku, která zabere tolik místa. Chci tady mít více těl.“ Proto Vince sestavoval tréninky hlavně z jednoruček a strojů.

Vince měl ve zvyku kouřit černé doutníky, vypadaly jako z ty Mexika. Já jako puritán jsem kouření nesnášel, Vince však normálně kouřil v posilovně. Měl jsem klub na Manchester Boulevard a Vince za mnou často chodil, já jej zas navštěvoval na Ventura Boulevard. Měl jsem v tělocvičně velký nápis „Kouření zakázáno,“ ale Vince přišel se zapáleným cigárem.

Říkám „Vince, já nechci, abys tady kouřil.“ Co udělal? Když přišel příště, zapálil si, třikrát zhluboka šluknul a cigáro pěkně rozpálil. Potom ho položil na okno u dveří, aby průvan vtahoval kouř do posilovny, ale on uvnitř nekouřil! Pak vešel dovnitř, pozdravil mne a rozpovídal se. Ve chvíli, kdy cigáro dohořívalo, Vince ho popadl a odešel!

Na fotografii otevření Weiderovy budovy v Kalifornii, druhý zleva L. Shusterich, dále Gironda, zprava G. Eiferman, Chas Smith a Joe Weider.