Důležité věci

l text: JOSEF ŠVUB l foto: CHRIS LUND

Podle mizivého počtu lidí s opravdu kvalitními postavami lze soudit, že lidé v posilovnách a fitness-centrech dělají téměř všechno špatně. Jak se dozvíte z textu, ani většina správných věcí po většinu času nemusí být to pravé. Elitní kulturisté a špičkoví sportovci vůbec si spočítají, co je pro úspěch nejdůležitější, a díky tomu se stanou šampióny, jako kdyby jim někdo pošeptal do ucha: Nezáleží na tom, kolik věcí děláte správně, ale jestli děláte správně ty důležité věci

Důležité jsou výsledky

Zdálo se, že Karel dělal všechno správně: dodržoval docházku, cvičil podle rozpisů v časopisech, o principech a metodách mohl hovořit od snídaně do večerníčku. Měl ale značný problém, protože se nezlepšoval. Oproti tomu trénink a způsob cvičení Pavla naznačovaly, že o detailech sportu nemá páru, a kdyby tušil, že podobné věci existují, stejně by jim nevěnoval pozornost. Přesto postupoval dopředu a během roku od základu změnil svoji postavu. V této chvíli nebudeme brát v potaz genetiku ani steroidy, ale pokusíme se vysvětlit, že trik není v tom, co děláte – důležité jsou výsledky.

Řekněme, že bychom posoudili teoretické znalosti kulturisty; co ví o tréninkových zásadách, jestli rozezná aminokyseliny od kyseliny mléčné, zdali umí rozlišit olympiádu a Mr. Olympia. V případě kladného výsledku uznáme, že bude schopen úspěšně převést teorii do praxe. Pokud jde o dvojici našich fiktivních kulturistů, Karel prošel testem na jedničku, Pavel na čtyřku. V posilovně Karel dělal tucty věcí korektním způsobem, zatímco Pavel o něčem takovém nikdy neslyšel. Po právu byste se dovtípili, že Karel přibíral a sílil, kdežto Pavel stagnoval, ale pravda je naopak. Karel uměl vykládat o užitečnosti dřepů, probírat teorii i biomechaniku, nicméně na tréninku byla v čemsi chyba. Něco mu unikalo, a unikalo mu rovněž to, že mu něco uniká. Teoreticky znal všechno, ve skutečnosti zápasil s 1,5 násobkem tělesné váhy a nehýbal se z místa.

Pavla detailní finesy techniky nezajímaly. Pochopitelně, že se zhruba orientoval v základních požadavcích, ale nebyl dost vychytralý pro to, aby znal (natož používal) triky jako vytáčení loktů dopředu či držení osy bezpalcovým úchopem, které Karel dělal automaticky. Na otázku „Jak bys popsal dřep?“ Pavel řekl: „Sedám dolů a dozadu s činkou za krkem.“ Dodejme ovšem, že před rokem se kroutil s činkou odpovídající jeho váze a dnes dělal 10 opakování s dvojnásobkem! Co ještě, přibral 12 kg a Karel ¾ kg. (To si myslel).

Chtějte málo, dostanete málo!

Z jiného úhlu pohledu Karel trpěl představou, že se nebude příliš zlepšovat, a jeho představy živil strach ze zranění; pro Pavla nepředstavoval trénink větší riziko, než jízda na bicyklu. Oba začali cvičit se stejnou váhou. Zatímco Karel se ustavičně zabýval technikou dřepů, možností poranění kolen při různých postojích a obavami z přetrénování, Pavel pochopil, že dřepy nejsou až tak složité a od té doby myslel na jediné – přidávání kotoučů na činku. Rozdíly ve výsledcích mají rovněž těsnou vazbu na očekávání, co má trénink přinést. Karel měl malé nároky a nízké cíle, na rozdíl od Pavla, který se vždycky snažil udělat víc. I Karel mohl dokázat víc, žil však v domnění, že již tak dělá maximum. Pavel přistupoval ke tréninku s podmínkou, že téměř pokaždé – ať to stojí bolesti a námahy kolik chce – zvýší váhu o 5 kg. Mezi stojany potom dřel ze všech sil a v 95 % případů navýšení splnil. Je hezké dělat to, co vypadá správně, ale přináší to očekávané výsledky?

Všechny smyšlené příběhy uzavírá ponaučení: Nehleďte na jednání, ale posuzujte výsledky. To je důvod, proč Karel a Pavel mohli trénovat dřepy stejným systémem, a přestože jeden rostl jako z vody, druhý přibral pár gramů. Karel možná dělal 95 % věcí správně – až na těch pár nejdůležitějších.

Proto ještě jednou: Není důležité, kolik věcí děláte správně, důležité je dělat správně důležité věci!