Franco & Arnold 1970 – Zvláštní dvojice (2)

Arnold:

„To už jsem věděl, že jde mnohem víc o mentální stránku věci, víc než jen o postavu. Šampióna odděluje od poražence jeho mentální pohon, hlad, touha být tím nejlepším. Jak to vyslovil! Dnes mohu jít na seminář a zeptat se stovek lidí, proč trénují, a oni budou chodit kolem dokola. Uslyším tolik možná, ale a kdyby, že mohu hned říci, že to nikdy nedokáží. Je ale osvěžující, když někdo přijde a řekne Chci vyhrát Mr. Universe, myslím že to dokážu a pojďme spolu trénovat. Řekl jsem mu, že tělesně to bude tvrdé, protože je malý a žádný malý chlapík zatím neporazil velké chlapy. Trénovali jsme spolu, sblížili jsme se a měli jsme hodně společného. Roku 1970, tři roky po tomto rozhodnutím, vyhrál v Jugoslávii Mr. Universe.

V tréninku jsme měli jistou výhodu: Protože jsme nevěděli, co dělají ostatní, museli jsme začít od ničeho a prozkoumat stovky různých technik. Tak jsme třeba jednou týdně dělali jeden nebo dva cviky tak dlouho, až jsme se nemohli hýbat, a další den jsme zjistili, která část těla je namožená.“

Franco:

„Jednou jsme zkoušeli tlaky s jednoručkami. Byl jsem z toho tak bolavý, že jsem ležel týden v posteli. Po celou dobu jsme dřeli do krajnosti. Něco jsme nahodili na činku a zkoušeli, kolik zvedneme a kolik už ne. Vracíval jsem se domů zbitý a býval jsem neschopný se hýbat. Učili jsme se tvrdě, ale správně, jen podle sebe, bez jakýchkoliv instrukcí. V roce 1969 Arnold řekl Musíš sem, do Ameriky, tady je všechno – bodybuilding, kariéra, budoucnost a možnosti. Tak jsem odjel do Ameriky. Prodal jsem auto a za všechny peníze koupil letenku. Ale ještě před nástupem do letadla jsem musel jít k doktorovi na injekci proti neštovicím. Reakce mého těla na vakcínu byla hrozná, a než jsme doletěli do Kalifornie, byl jsem napůl mrtvý. Arnold mne vyzvedl na letišti v novém Volkswagenu. Já měl zimnici z vakcíny, byl jsem nabalený do šatů a venku panovalo nesnesitelné horko. Arnold vylezl z auta jen v tričku s havajským potiskem! Dopravil mne do svého bytu a já tři týdny málem umíral. Nakonec zavolal doktora. Nemohl jsem jíst a tak mi Arnold chystal každé dvě hodiny proteinový nápoj. Tím mi zachránil život. Joe Weider už chtěl vidět moje svaly a jak jsem mohutný, zatímco já jsem se scvrknul ze 77 kg na 68 kg. Arnold mne schovával v ložnici a když přišel Joe, vymlouval se Jo Franco, ten má moc povinností, je na pláži a opaluje se.“