Franco Columbu: Jak jsem vyhrál Mr. Olympia 1981 (3)

Franco Columbu

Pokračování příběhu o Franco Columbu… Chris Dickerson mne jednou potkal ve sprše a utekl. Popadl svršky a odjel domů. Od té doby se sprchoval, jen když já tam nebyl. Taky ostatní se myli doma. Jakobych se tím, co skrývali pod šaty, měl nějak trápit. Jednou jsem slyšel, jak Chris říká Callenderovi “Royi, mám obavy jen z tebe. Franca se nebojím. Podívej, chodí napumpovaný a nemá žádné proporce. Nesvlékej se před ním!” Roy na to “Já se nikdy nesvlékám.” Zeptal jsem se Eda Giulianiho, jak velká je Chrisova paže. “Asi 43 cm,“ odpověděl. “Tak mu jdi říct, že moje má 48 cm a vypadá líp!”

Franco Columbu

Časem jsem poznal, kdo opravdu trénuje tvrdě. Já, Callender a Platz. Podle mne jsme byli tři největší dříči a měli jsme být v první trojici. Dickerson docela makal, ale překvapily mne jeho lehké váhy.  Prvního září jsem byl v lepší formě, než všichni ostatní. Samir mi řekl, že začíná rýsovat. “Radši rýsuj před soutěží a ne po ní,” poradil jsem mu. Každý týden jsem se přetrénovával a spaloval víc tuku. Ve druhém týdnu září jsem musel odjet a přerušil jsem na čtyři dny trénink – celý měsíc jsem nevynechal jediný den. Můj režim vypadal takto: od 7. do 9. trénink, od 9. do 18. hodin pacienti, od 19. do 21. hodin trénink. Můj tuk se tak dočista rozpustil.

Franco Columbu

Od 10. září začala třetí fáze přípravy, poslední čtyři týdny. Přibíral jsem pomaleji, jen půl kila týdně. Snažím se mít asi 85 kg. Během několika dní před soutěží shodím asi kilo nebo kilo a půl, takže půjdu dolů na 83,5 nebo 84 kg. Ale chtěl jsem, aby to všechno byly svaly. Trénoval jsem až do dne soutěže. Taky jsem dva- až třikrát týdně zašel do aerobní školy. Nedělal bych to, nebýt Arnolda. Řekl mi “Franco Columbu, v Ohiu ti nehodlám pomáhat. Pracuji tady a nechci ti vůbec pomáhat. Neptej se, kdo budou rozhodčí. Jsi můj přítel, ale nechci mluvit o soutěži nebo čemkoliv jiném. O tréninku se však můžeme bavit každý den. Zavolej kdykoliv a půjdu s tebou do gymu, tam ti budu pomáhat.”

Pak dodal “Nachystej se, jdeme do školy aerobiku.” Přišli jsme tam, vecpal mne do kurzu strečinku, a to jsem předtím dvě hodiny trénoval. Dál mne zavedl do lekce aerobiku, celé dvě hodiny. Motal jsem se tam jako želva, ale Arnold řekl “Musíš to dělat.” Pak jsme šli šlapat na rotopedu a když jsme zkoušeli dosáhnout nejvyšší rychlost, oba stroje jsme rozbili. Dosáhli jsme nějakých 135 km v hodině a mašiny se rozpadly! Arnold na to “OK, vypadneme.”

Franco Columbu

Další věcí bylo to, že volal každý den do gymu a ptal se, jestli trénuji. Pokud ne, volal mně a ptal se proč. Jeho dvěma špiony byli Giuliani a Joe Gold, kteří si zapisovali moje příchody a odchody. Arnold taky občas zašel a radil mi, jakými cviky svaly šokovat. Jednou řekl “Franco Columbu, chci abys dělal čelní dřepy na stroji Smith, 10 krát 20 opakování, a pak jdi domů.” A ono to fungovalo, ihned jsem zlepšil vnější křivky kvadricepsů. Ukázal mi něco na extenzním stroji, co jsem ještě neviděl. Řekl, abych zvedl páku a držel ji tři sekundy. Nahoru jsem zvedal pomalu, podržel a pomalu pouštěl dolů. To bylo skutečné mučení.

Joe Weider přišel, zrovna když jsem pózoval. Nasadil jsem dvojitý biceps a držel jednu minutu. Když jsem se unavil, Weider řekl “OK, teď napni.” Ptám se “Jak dlouho mám napínat?” A on na to “Od teď až do soutěže. Napínej i ve spánku, tím zlepšíš definici a hustotu svalů.” Občas se mnou Arnold taky trénoval. A s tímhle vším, jak se soutěž blížila, jsem si byl jistější, že vyhraji. Protože ostatní se moc nelepšili a pořád kecali o tom, jak volají Weiderovi, Jimovi Lorimerovi nebo Arnoldovi. Já bych se při tom cítil trapně. Před soutěží jsem se opaloval a chtěl jsem zkusit, jestli mohu soutěžit bez barvy. Všichni mimo mne byli natření, ale já měl jen trošku oleje. Moje šaty se neušpinily a to mne těšilo.

(dokončení příště)