Girondův odkaz (8)

Další vzpomínky Romana Footnicka.

Největší vliv, který měl Vince na můj trénink, neměl nic společného s rozpisy nebo dietou. Bylo to soustředění. Zdá se to snadné a není to tak „sexy“ jako jeho tréninky, on však doporučoval metodu zaměření, hraničící až s arogancí. Museli byste být s ním, abyste ji pochopili a nechali jej, aby vás to naučil (v jeho knihách to nenajdete).

Museli byste jej slyšet a vidět. Vince řekl, že nejsoustředěnější kulturisté se nikdy na nikoho v posilovně nedívali ani s nikým nemluvili – zdáli se téměř hrubí a neomalení. Poznal, že ti geneticky nejnadanější lidé také vlastnili vrozenou schopnost soustředění, kterou plně nepochopil a nemohl ji učit, doporučoval však, abyste to zkoušeli napodobovat.

Jednou jsem se jej zeptal, proč byla čísla tak symetrická – jako proč série 8×8 a ne nestejný počet. Z jeho odpovědi vyplynulo, že šlo o libovolná čísla a on to dobře věděl. Dodal ale, že když dosáhnete maximální napumpování, máte trénink ukončit bez ohledu na schéma opakování. Pak řekl, že máte udělat cokoliv (včetně cheatingu), abyste udělali všechny série 8×8 opakování, ovšem nikdy ne „do selhání.“

Je to protimluv? Posuďte sami. Udělal jsem sérii benčpresů ke krku a šel na Girondovy kliky, pak se zvolna vrátil zpátky na benčpres. „Odpočinek“ byla doba, kdy jsem přecházel od jednoho stanoviště ke druhému – asi 15 sekund, když mi dával dopomoc (záchranu při benčpresu ke krku).

Díky lehkým vahám jeho metody kumulativního vyčerpání svalů jsem nikdy nebyl zraněn, ačkoliv bylo nutné dávat pozor u kliků benčpresů a sissy-dřepů. Vždycky jsem dělal 8 sérií cviku. Vince se totiž nejen snažil vystupňovat práci za jednotku času (malé pauzy mezi sériemi), ale také vyčerpat co nejvíc vláken více cviky.