HISTORIE SÍLY: NADHOZ JEDNOU PAŽÍ

Nadhoz jednou paží vyžadoval v nejvyšší míře rychlost, koordinaci pohybu, techniku i rovnováhu. Skládal se ze dvou oddělených fází čili temp. Vzpěrač uchopil činku podhmatem uprostřed osy a přemístil ji k rameni, zapřel loket do boku, pokrčil nohy v kolenou a udělal trupem čtvrtobrat do strany (při přemístění pravou paží doleva). Po ustálení vyrazil činku nad hlavu pomocí podřepu nebo výpadu.

Výraz jednou paží

V pravidlech B.A.W.L.A (Britská amatérská federace vzpírání) stojí, že vzpěrač smí při výtahu otočit trup do strany a loket opřít o stehno, ovšem pokud se osa dotkne těla pod čarou prsních bradavek, bude diskvalifikován. Zapření lokte do těla před výrazem bylo povoleno.

Někteří vzpěrači měli větší schopnosti pro přemístění, jiní zase pro samotný výraz (tak je tomu dodnes, nicméně jednoruční disciplíny jsou technicky náročnější). Například Edward Aston z Anglie (76 kg) dokázal přemístit až 112 kg, vyrazil však jenom 95 kg. Základní požadavky na rychlost a sílu jistě nelze obejít, ale obě složky musí být sladěny v přesném čase, vzdálenosti i směru. Jak se dozvíme dále, kvůli špatnému vyvážení přišlo vzpírání o fantastický rekord Hermanna Görnera. Z tohoto důvodu existuje i menší počet rekordů, než v nadhozu soupažném.

Tzv. kontinentální styl (používaný v Rusku – viz G. Lurich) povoloval přemístění činky oběma rukama. U čistého způsobu bylo nutné provést přemístění bez asistence volné paže, navíc se činka nesměla pokládat na rameno. Vyšší výkony v pravé paži dokazují, že větší počet vzpěračů byli tzv. praváci.

Přemístění jednou paží

Porovnáním výsledků bylo zjištěno, že typický poměr mezi nadhozem jednou paží a nadhozem soupažným je 0,732 neboli 73 %. Kupříkladu závodník, schopný soupažně zvednout 130 kg, by měl teoreticky nadhodit jednou paží 130 x 0,732 čili 95 kg. Pokud bychom toto pravidlo aplikovali na moderní supertěžké borce s výkony 210 až 260 kg, požadavky na jednoruční nadhoz by stoupnuly až neúnosně, ke 130 kg až 190 kg. Ale protože nikdo jednou paží nenadhodil ani oněch 130 kg, potvrzuje se, jak závodníci v honbě za rekordy a tituly v soupažných disciplínách tyto (všechny!) krásné jednoruční cviky zanedbali.

Rekordy Ruska do roku 1917

Vůbec první světový rekord pro Rusko získal estonský atlet Georg Hackenschmidt. V Moskvě dne 4. února 1898 soupažně přemístil a pravou paží nadhodil 115,4 kg – a to mu bylo 19 let.

Nadhoz jednou paží byl počátkem minulého století velice populární v Německu, Rakousku, Anglii, Francii a Švýcarsku. Nejlepším exponentem této disciplíny byl rakouský vzpěrač Hans Haas, vážící 69 kg. Roku 1928 ve Vídni nadhodil pravoruč obdivuhodnou váhu 112,5 kg. Haas byl rovněž jedním z prvních vzpěračů lehké váhy, kteří nadhodili dvojnásobek své vlastní váhy – u něho to bylo 135 kg. Vzájemný poměr obou disciplín je vysoký – 0,798, což svědčí o jeho dokonalé technice v jednoručních cvicích. Poměr soupažného a jednoručního nadhozu u F. Hünenbergera (113,4 : 135 kg) je ještě vyšší, 0,840, a dokazuje jeho mimořádné zaměření na zdvihy jednou paží (nejslabší byl v tlaku – 97,5 kg). Podle nadhozu soupaž měl totiž zvednout jednou paží jen 99 kg!

Jednotlivé fáze nadhozu jednou paží

Rekordy Československa do roku 1946

Druhým po Haasovi byl profesionální zápasník a vzpěrač z Estonska, Georg Lurich (176 cm, 86 kg). Ten při exhibici v pražském atletickém klubu Meteor v únoru 1902 soupažně přemístil a nadhodil 121,2 kg. Lurichův exhibiční rekord nebyl nikdy nikým překonán a zůstává v historických záznamech dodnes.

Světové rekordy z roku 1925

Mohutný Němec Hermann Görner (184,5 cm, 100 kg) sice v září roku 1913 pravou paží přemístil a nadhodil 130 kg, nedokázal však činku zafixovat a ta spadla na podlahu. Logickou otázkou je, proč se o tento, případně o něco nižší výkon nepokusil znovu? Sedm let nato, v roce 1919 pak přemístil a vyrazil 120 kg, nejvyššího přemístění 135 kg dosáhl v témže roce. Levou paží nadhodil 100 kg.

Rekord těžké váhy do roku 1919 vlastnil další německý vzpěrač se stejnými iniciálami, Hermann Gassler. V roce 1914 nadhodil pravou paží 114 kg, levou 106,5 kg. Jelikož v té době vlastnil i německý rekord v soupažném nadhozu, jistě patřil k nejlepším rychlým vzpěračům Evropy.

Rekordy profesionálů z roku 1920 drželi švýcarští sourozenci Dériazové. V nadhozu pravou paží to byl mladší Maurice se 115,5 kg, v nadhozu levou starší Emil, který vzepřel 101 kg. Výkony dalších vzpěračů. Pravou paží – Arthur Saxon 104 kg, Karl Swoboda 105 kg se soupažným přemístěním, Josef Steinbach 106 kg, Karl Mörke 112,5 kg (na prsa soupažně). Levou paží – Rigoulot, Swoboda, Steinbach a Grafl 90 kg.

PORTRÉT: FRIEDRICH HÜNENBERGER

Narodil se roku 1897 v Riehenu ve Švýcarsku. V 16 vstoupil do místního těžkoatletického klubu, v roce 1918 vyhrál mistrovství Švýcarska ve střední váze (trh levou a pravou po 75 kg, nadhoz levou a pravou po 90 kg, nadhoz soupažně 115 kg). V letech 1918 až 1927 vyhrával domácí šampionáty do 82,5 kg a nad 82,5 kg. V roce 1919 se stal mistrem Německa do 75 kg a poprvé v životě dělal soupažný trh! V roce 1920 obsadil 2. místo na OH v Antverpách za E. Cadinem (75 +90 + 135 kg). V Paříži v roce 1924 byl znovu druhý za Ch. Rigoulotem (80 + 107,5 + 97,5 + 80 + 135 kg), ustavil svůj slavný SR v nadhozu pravou paží 107,5 kg. Poté ještě zvedl 112,5 kg, výkon ale nebyl uznán. Naposledy vystoupil na exhibici s Josefem Strassbergerem v roce 1927. Ten zvolil trhy a nadhozy, kde Hünenberger vynikal, ale večer před soutěží pohrozil odchodem, pokud nebude vítězem! Oba tedy zvedali přesně stejné váhy a skončili nerozhodně.

Hünenberger se tajně chystal na OH 1928 a s finanční pomocí továrníka Wandera (firma Ovaltine) založil tréninkový kemp pro sebe a další závodníky. Za to jej švýcarský MOV nařkl z profesionalizmu a start na OH zakázal. Rekordy nad 82,5 kg: trh pravou 90 kg, levou 87,5 kg, nadhoz pravou 113,4 kg, levou 102,5 kg, nadhoz soupažně 135 kg. Byl také výtečným atletem – do dálky z místa skočil 307 cm, totéž do výšky 145 cm, vrh koulí součet levou + pravou 25,10 m. Později vážil 100 kg na výšku 183 cm a pracoval jako manažer plynové stanice

Vybrané rekordy v nadhozu jednou paží

PORTRÉT: IVAN MALCEV

Svoje mistrovství v  nadhozu levou paží dotáhl tak daleko, že se stal světovou jedničkou a v konečném seznamu světových rekordů z roku 1952 má tři zápisy: do 75 kg, do 82,5 kg a nad 82,5 kg, které už nebudou překonány; podle toho, že většinu kariéry (1940-1949) držel lehko-těžkou váhu, usuzuji, v té nejtěžší sotva dosáhl přes 84-85 kg.

Narodil se roku 1911 v Simferopolu na Krymu a byl námořníkem Vojenské Černomořské flotily, v jaké funkci a hodnosti nevím. Nikdy nevzpíral v zahraničí. Uvedu rekordy SSSR, jen první a poslední zdvih v každé váze: Celkem má na kontě 11 SR a 19 rekordů SSSR (včetně trhu pravou paží 93,0 kg do 75 kg z roku 1939). Ty konečné světové jsou 102,5 kg (střední), 113 kg (lehko-těžká) a 114 kg (těžká váha). Ivan Malcev, vyznamenaný za dvě těžká zranění ve 2. světové válce, zemřel roku 1976.

Na základě výkonů nejlepších i průměrných vzpěračů byl odvozen vztah mezi trhem a nadhozem jednou paží, daný vzorcem

NJP = TJP x 1,18

Ačkoliv většinou tomu tak je, v individuálních případech zjistíme značné rozdíly. Charles Rigoulot – pravou paží oficiálně trhnul 115 kg a měl by tedy stejnou paží nadhodit 135 kg. Ve skutečnosti ovšem jeho maximum nepřesáhlo 100 kg. Dál Karl Swoboda. Soupažně s přemístěním na dva pohyby nadhodil 185,6 kg, jednou paží zvládl 105 kg. Při tom podle shora uvedeného vztahu (185,6 x 0,732) měl přinejmenším teoreticky nadhodit 135 kg. Nesrovnalost lze odůvodnit Swobodovou fyzickou mohutností (vážil od 150 do 170 kg na výšku 178 cm), očividnou absencí rychlosti a v důsledku opomíjením nácviku jednoručních disciplín.

Závěrečné světové rekordy

Galéria