Jak to bylo kdysi: Sergio Oliva

Pro mne jako oldtimera a vyznavače jak období 40. až 60. let m.s, tak Zlaté éry bodybuildingu 1960 -1980, je nesnadné vyslovit jméno kulturisty s dodatkem “Ten byl můj vzor” nebo “Toho nejvíc obdivuji.” Takový soud není možný, vždyť po letech studia jejich životů, osudů a výsledků dospívám k závěru, že byli skvělí všichni. Tečka, jednoznačně. Přirozeně ale, že Arnolda mám o maličko víc v oblibě než třeba Cheta Yortona (ne proto, že A. porazil), Larry Scott není v mých očích lepší než Dave Draper (navíc oba skvěle píší, tedy Scott psal), Chucka Sipese nevyvyšuji nad Harolda Pooleho, a Sergio? To je kapitola sama pro sebe, tělesně nikdy nepřekonaný zázrak až mýtických dimenzí a mentálně vysoce zásadový jedinec.

TRÉNOVAL JAK TRÉNOVAL, JEDL JAK JEDL A PÓZOVAL JAK PÓZOVAL, ALE ŽIL PODLE SVÝCH VLASTNÍCH PRAVIDEL.

Byl prvním černým Mr. Olympia a měl jsem štěstí se s ním setkat v roce 1996. Nakonec, protože zůstal svůj, skončil jako legenda ve sportu, který jej potřeboval víc, než on jeho (napadlo vás, jak by si vedl Arnold bez Olivovy konkurence?). Opět se vracíme k jeho biografii z roku 2007 s popisy jednotlivých Olympií. Každý má právo vyslovit svůj názor, nebo ne? V mnoha případech totiž šlo o dodnes nevyjasněné a rozporuplné záležitosti.

 Ze všeho nejdřív: Jak proběhly Olympie 1966 a 1967?

Oliva znechucený prohrou na AAU Mr. America 1966 záhy dostal nečekané pozvání od Joe Weidera na IFBB Mr. World dne 17. září 1966 v New Yorku, kde se konečně dočkal velkého titulu. Adié AAU, Hello IFBB! Tím rovněž nabyl oprávnění zúčastnit se II. ročníku Weiderovy nové show Mr. Olympia, konané souběžně. Výsledky: 1. Larry Scott, 2. Harold Poole, 3. Charles Sipes, 4. Oliva. Scott poté oznámil odchod z bodybuildingu a nechal vzklíčit pochyby, že se hrozivého Kubánce zalekl.

Sergio Oliva na Mr. Olympia 1967.