Jak to bylo kdysi: Sergio Oliva (3)
Mr. Olympia 1969, 13. září, Brooklyn Academy of Music
Abych vyprovokoval ty nejdivočejší představy, chodil jsem v zákulisí v dlouhém řeznickém plášti. Když ohlásili moje jméno, počkal jsem ještě asi čtyři minuty. Při vstupu na jeviště jsem minul Arnolda, svlékl plášť se slovy: “Mrkni na tohle” a jako důkaz, že je po všem, jsem napnul latissimy – a taky že bylo. Byl na mraky. Spadla mu brada a očima hledal podporu u Franca Columbu. Moji fandové už ječeli “Sergio! Sergio!” Tak jsem vyšel a poslal jim vzdušný polibek. Pak jsem zvedl paže a budova málem spadla. Usmíval jsem se a užíval si to. Zvolna jsem přecházel z pózy na pózu, fanoušci se tlačili blíž k pódiu a skandování mého jména dávalo mojí tvrdé práci smysl. Poté jsem odešel.
Arnolda a mne zavolali zpátky. Jen jsme tak stáli, někdo zakřičel “Tak pózujte” a Arnold napnul svaly. Já zvedl paže nad hlavu, Arnold nasadil jiný postoj, já kontroval pózou the most muscular. Jak jsem střídal pózy, upozorňoval jsem Arnolda “Hele bejby, koukni se na tuhle,” ačkoliv dávno neměl šanci. Skandování mého jména dávalo najevo, kdo je Mr. Olympia, já se usmíval a obhájil jsem svůj titul. Najednou ke mně Arnold přikročil a dal mi polibek na hlavu.
Upřímně jsem cítil, že mám publikum na svojí straně, vnímal jsem jeho lidské teplo. Mnozí měli na sobě triko s nápisem Sergio je král. Ze všech stran zářily blesky fotoaparátů. Byl jsem Mr. Olympia po třetí za sebou. Byl to můj okamžik slávy a já vychutnával každou jeho sekundu. Tato vzpomínka mi vydrží až do smrti. Zvedl jsem paže do hrdé vítězné pózy a byl jsem hrdý na to, že jsem potěšil své příznivce.
Arnold v knize Education of a Bodybuilder přiznal, že prohrál ještě před příchodem na jeviště. Když se ale podíváte na jeho oči na snímku, zachycujícím Joe Weidera, jak mi předává trofej, vidíte výraz člověka, jemuž bylo něco slíbeno a slib nebyl dodržen. Arnold rovněž napsal, že měl od Weidera zaplacený byt, dostával týdenní gáži a tak mohl trénovat 5 hodin denně. Na oplátku se nechával fotografovat na reklamy v jeho časopisech. Mluvme o rozdílu mezi dnem a nocí, kdy já musel zařezávat 10 až 12 hodin ve slévárně a poté ještě 3 hodiny trénovat. Kvůli obživě jsem musel pracovat celý den. Mít stejné možnosti jako Arnold, kdo ví, kam až bych to dotáhl.
Poznámka.Pamětníci tvrdí, že to bylo těsné, prakticky o vlásek; první výrok zněl 4:4, nakonec 4:3…