JUSUP WILKOSZ R.I.P.
JEHO PRAVDIVÝ PŘÍBĚH.
Jeden z nejpopulárnějších a současně nejúspěšnějších německých kulturistů minulého století, přezdívaný příhodně „Německý Herkules“, „Švábský Schwarzenegger” a též podle výrazného obličeje s vousy „Zeus”, se narodil 8. listopadu 1948 ve stotisícovém městě Heilbronnu v oblasti Baden-Würtenberg na jihu Německa, a vážil při porodu 9 pfundů (4,5 kg). Jeho otec byl Rus pocházející z Kavkazu (Armén, Gruzínec, Čečen?) a matka-intelektuálka z polské Lodźi. Wilkosze seniora v roce 1958 zastřelili ze zálohy a vraždu nikdy nikdo neobjasnil. Junior byl na škole vždy největším a nejsilnějším klukem ze třídy, svalnatý, ale spíš kostnatý. Běžně cvičil kliky s kamarádem, sedícím mu na zádech, a ve 13 letech měl větší sílu než jeho učitelé. „Tělesně jsem už byl muž, ale duševně stále chlapec,“ řekl později. Když jej v 16 letech přivedl přítel do posilovny vzpěračů ve Fellbachu, lokalitě na předměstí Stuttgartu, kam pak jezdil 13 kilometrů na kole, objevil správný sport – vzpírání.
To bylo v roce 1964 a Jusup se hned stal nejsilnějším členem, protože vytlačil 100 kg (více, než zvedl ve dřepu). O rok později už byl mistrem Německa juniorů v kategorii do 82,5 kg, nejlepší formu měl v letech 1967-1968, kdy zvedal tlakem 142,5 kg, v trhu dával 130 kg a nadhazoval 165 kg; četl jsem rovněž údaj o nadhozu 180 kg. Koncem roku 1968 na doporučení majitele posilovny a trenéra Petera Gottloba změnil zaměření na bodybuilding, místo nadhozů dělal dřepy, trhy nahradil shyby a soupažné tlaky sedy a lehy, a obsadil 3. místo na přeboru Mnichova mezi juniory. Budoucí kamarád Arnold S. zatím bojoval na Floridě o titul IFBB Mr. Universe. Wilkosz v mezičase vystudoval elektrotechniku, jako vášnivý amatér si sám postavil rádio (údajně i televizi) a zaměstnal se ve funkci inspektora telefonického oddělení německé pošty (Bundespost).
V roce 1974 vyhrál přebor Stuttgartu, na mistrovství Německa 1976 skončil pátý, roku 1978 ve federaci VDH druhý za Franzem Bachem. Magazín Athletik Sportjournal napsal, že “…29letý obr ze Stuttgartu Wilkosz (!) na sebe upozornil jak tmavým make-upem, tak kvalitními svaly.” Vzápětí ozkoušel začínající německou IFBB a byl opět druhý za mnichovským kaskadérem Josefem Lauferem. Debut na mezinárodní scéně NABBA Mr. Europe 1978 přinesl Wilkoszovi “jen” šesté místo, zdolal však loňského mistra Německa Huberta Metze a navíc poznal svou osudovou ženu Ruth, exmanželku P. Gottloba.
Jako nominant (vedle J. Laufera a K. Blömera ) vyjel Wilkosz do dalekého Acapulca na světový šampionát amatérů a hned se skvěle uvedl stříbrnou medailí za favorizovaným Mike Mentzerem z Weiderovy stáje; na body Mentzer 300, Wilkosz 262 bodů. Nebývá to obvyklé, ale nyní už mu domácí titul z roku 1979 nemohl uniknout (mimochodem, vysoké juniory tenkrát vyhrál Ralf Möller). Někdy v té době rovněž potkal Arnolda, a sezónu završil titulem amatérského mistra světa IFBB z amerického Columbusu. Na rozdíl od Arnolda zůstal doma, pouze požádal o propuštění z pošty.
Následoval logický přestup mezi profesionální elitu a náročná příprava v Gold´s Gym ve Venice spolu s Arnoldem, jenž chystal comeback století; četl jsem ve Sportrevui, že dělali benčpresy na opakování s 200 kg. Jelikož nakonec vyhrál profesionální mistrovství světa a Arnoldovi se podařilo zdolat všechny soky na Mr. Olympia 1980, byli oba vyhlášeni jako “Nejúspěšnější tréninkové duo roku”. Postupně přišlo 6., 10. a zase 6. místo z Olympie. Před tou z roku 1983 jsem Wilkosze viděl na mezinárodní soutěži SANDOW v Mariánských Lázních, a mám od něho někde schovaný autogram.
Označíme-li jako zenit Wilkoszovy kariéry rok 1984 a 3. příčku z Mr. Olympia, jíž se prozatím z krajanů vyrovnal toliko Dennis Wolf, byl zde pravděpodobně i počátek jeho pádu. Ano, splnil si sen a koupil studio Galaxy Gym, oženil se, patřil k celebritám, chodil na obědy se starostou Stuttgartu a těšil se zájmu sponzorů; bohužel (ke své škodě) neměl obchodního ducha a nestaral se o smlouvy, termíny či nezbytné činnosti včetně placení faktur. Trénoval, to ano, ale brzdila jej zranění a klesal na duchu, počet klientů gymu se zmenšoval a ke všemu Ruth, řetězová kuřačka (viděl jsem ji kouřit i v posilovně Sandowa při tréninku) dostala rakovinu. I přes značnou finanční a duševní pomoc od Arnolda se spirála smůly roztáčela stále víc. Na Olympii 1985 nestartoval, o sezónu 1986 jej okradlo zranění bicepsu a skončil dvanáctý, což zákonitě vedlo k poklesu sponzorských dotací.
Značné potíže v branži si Wilkosz způsobil rozhovorem pro časopis Playboy, kde otevřeně hovořil o dopingu (steroidech). Jednoho dne při kontrole dokumentů zjistil, že posilovna už není jeho, ale vlastní ji bývalý muž manželky. V říjnu 1989 Ruth zemřela, měla jen 48 roků, zakrátko se přihlásili věřitelé a exekutoři. Wilkosz přišel o byt a veškerý majetek, psychicky se zhroutil, napadl exekutora a přemožen jednotkou rychlého nasazení skončil ve vězení, odkud jej vytáhla přítelkyně Nadja. Práci našel jako instruktor fitnessu pro palubní personál a další zaměstnance ve školícím středisku Lufthansy AKUF GYM v Kelsterbachu.
Jusup zahájil trénink, avšak zranil si vazy v koleni. Zklamán do hloubi duše odletěl k Arnoldovi do USA, aby po návratu zjistil, že byl z Lufthansy propuštěn. Když jej ke všemu pustila k vodě Nadja, ocitl se úplně na dně a dlouho vegetoval mezi bezdomovci. V 57 letech mohl skončit se životem, nicméně se štěstím odtud vyvázl a přestěhoval se do malého bytu poblíž bydliště své sestry v Leonbergu, městě západně od Stuttgartu.
Závěr už vyznívá o maličko lépe. Wilkosz se vzchopil a přestoupil na víru. Smiřuje se s bývalým partnerem, znovu se vrací k činkám s cílem startu na Olympii masters 1994, nicméně zase jej odstavila zranění. V roce 2007 vyšla kniha o jeho životě s názvem Was bleibt – Die Reise des Jusup W.
Deset měsíců a 19 dnů poté, co skonal jeho kolega z gymu Edward Corney, nás opustil také Jusup Wilkosz. Čest jeho památce.