KDYSI A NYNÍ: PULLOVER
Autor v kulturistické póze hrudník z boku.
Arnold vlastnil zřejmě nejimpozantnější kombinaci hlubokého hrudního koše a masivních prsních svalů, jakou jsme kdy v bodybuildingu mohli vidět.
Vizme první fotografii. Byla braná před skalní stěnou u tělocvičny příhodně nazvané Na skále někdy zkraje 70. let. Póza se nazývá hrudník z boku, byla mojí nejoblíbenější a snad taky nejlepší, pokud si teda moc nefandím: slušně vyklenutý hrudní koš s prsními svaly, zatažené rameno a docela pěkná paže s žílou. Vraťme se ale na úplný začátek. Jako dítě a kluk jsem byl malý, drobný a hubený, řekl bych střízlík. Až do devítky jsem nevážil víc jak 60 kilo a v řadě jsem stál druhý od konce. Vždycky jsem ale běhal, skákal, lezl po stromech, hrál volejbal, badminton, stolní tenis a hlavně fotbal, plaval, bruslil a lyžoval. Pás jsem měl díky gymnastice pevný a geneticky štíhlý, na trupu se rýsoval solidní hrudní koš a středně široká ramena. Na základce jsem propadl potápění a hrám ve vodě s kamarády, poté přišly první pokusy s posilováním, péra, gumy, vrhací koule a jednoručky, k tomu gymnastika a vzpírání. Všechny tyto základy jsem zúročil na vojně, kde o námahu nebyla nouze; ve druhém roce jsem chodil do bazénu, praktikoval jógu a dýchací cviky.
Jako pamětník musím zmínit motiv z článku o Steve Reevesovi, jenž pomocí pulloveru údajně zvětšil hrudník a srovnal hrbatá záda, s touto myšlenkou jsme v HP-Clubu začínali. V mém případě jsem pulloveru nepřišel na chuť hned. Měl jsem období tréninku s velkou činkou, inspirované americkými kulturisty z let 1950–1960, činka mi ale oproti jednoručce přišla nemotorná, hlavně dostávání na prsa a odkládání. 
Nejplodnější éru pulloveru jsem prožil v letech 1973 až 1975. Trénovali jsme v zadním traktu sokolské tělocvičny, obklopené stromy a skalními stěnami, a kamarád Jarda dostal jednou v létě nápad: „Vyneseme činky ven a budeme dělat pullovery na vzduchu!“ Geniální! Na desku jsme položili svinutou deku a střídavě dělali bezpočet sérií, až nás bolely všechny klouby na trupu. Skončili jsme napumpovaní jako od žádného jiného cviku a snad taky o krůček blíž k hrudníku typu věrtelový koš (to byl Jardův termín, pro neznalé košík na sběr chmele o obsahu 23 litrů). Pak jsme ještě pózovali před zrcadlem a chodili nafouknutí jako pávi.
Pullover s jednoručkou
Dnes pokládám pullover s jednoručkou vleže podél desky lavičky za nadmíru prospěšný cvik, když ne zrovna kvůli svalům, tak pro jeho báječnou schopnost protažení a uvolnění hrudníku s rameny a vlastně celého trupu, často shrbeného od sezení u PC. Pullover protahuje frontální stranu trupu v předozadním směru, izoluje přední stranu latissimů, prohlubuje dýchání a šetří úponové šlachy prsních svalů, přetěžovaných tlakovými a rozpažovacími cviky. Proto jej v tréninku prsou a zad řadím vždy na první místo, rozehřívám a připravuji jím svaly na další cviky. Cvičím s lokty u sebe i od sebe.
Legendární Reg Park
K otázce zvětšení hrudního koše. Hrudník lze zvětšit dvěma způsoby – hypertrofií svalstva zad a prsou, roztažením klenby hrudního koše nebo obojím. Ač o vyklenutosti hrudníku zřejmě rozhoduje genetika a pohybová činnost v dětství, věřím, že tomu lze napomoci cíleným cvičením. Nikdy ale nemáte budovat hmotu prsních svalů na plochém, nevyvinutém podkladu, nýbrž naopak, od počátku se snažte získat vysokou klenbu žeber – správným dýcháním, usilovným dřepováním, pullovery a vědomým rozpínáním (izometrie, strečink, dýchací a přímivé cviky).
Odvážím se konstatovat, že solidní klenba mého hrudníku byla a je důsledkem kombinace úvodem zmíněných sportů, vyžadujících intenzivní dýchání, a mnohaletého kulturistického tréninku. Ačkoliv v mém případě k tomu došlo jaksi souběžně (viz výše), cílené zvětšování hrudníku prostřednictvím cvičení zatěžujícího dýchací systém a cviků rozpínajících hrudní koš patří k mystériím bodybuildingu: zasvěcení jej doporučují, nevěřící zpochybňují. A pokud ani tak hrudník nezvětšíte, díky lepší pružnosti se jej naučíte lépe roztahovat, takže se bude jevit větší. Při pohledu na hrudníkové pózy soudobých závodníků uvidíte masivní ramena, paže a prsa, ale kam zmizely ty úžasné, kyrysarské hrudní koše a vtažené pasy minulosti? Třeba Reg Park a především Arnold? To, že žijeme v moderní době, přece nemusí znamenat odsunutí starých dobrých věcí do sféry zapomnění.
Kam pak zmizely impozantní hrudní koše soudobých závodníků?
