Když Arnold soutěžil…

Tuhle jsem četl na jednom internetovém blogu: Dejte dohromady živé vyprávění Dicka Tylera a kritické postřehy Ricky Waynea s nenapodobitelnými fotkami Arta Zellera, a máte nejlepší kulturistický časopise na světě! Nehovořil autor myšlenky náhodou o Muscle Builderu? Tak jsem si dal práci a několik (vlastně docela dost) textů od Ricka Waynea jsem ze starých čísel vybral. Jsou z roku 1969.

„Arnold se mohl stěží dočkat toho, až v New Yorku dokáže těm samým fanouškům, kteří tři roky po sobě (1967-1969) přijali Olivu jako nesporného krále, že nadešel čas na změnu, a že jim tu změnu nacpe do krků. Někdy v pauze mezi cviky Arnold přerušil můj vlastní trénink a přitáhnul mou pozornost k mysl-ničící ukázce napumpovaného bicepsu a rozrýhovaných zad. Vypadal fantasticky. Dohněda opálený kalifornským sluncem, masivní a vysekaný, až se zdál být neporazitelný.

A to byla doba, kdy mě osobně společný trénink ani trochu neprospíval, ale naopak, měl zdravotně závadný účinek na moji morálku. Jednou jsem jej slyšel, jak cosi mumlá, a domníval jsem se, že se psychicky nutí k ještě tvrdšímu tréninku. Po přiblížení mne však ohromila jeho slova: „Rikey Vane, ten chlap se žílama!“ A říkal to znovu a znovu, jako kdyby to bylo nějaké kultovní zaříkadlo. Tiše jsem naznačil, aby si vylepšil výslovnost, ale smál se tak nahlas, až to muselo být slyšet až na Venice Beach.

Uvědomil jsem si, jak vážně Arnold bere byznys kulturistických soutěží. Jeho tréninky v Gold´s byly pouze součástí této přípravy, hodně toho dělal doma, kde pózoval pod speciálně nastavenými světly. Arnold si taky koupil filmový projektor, aby mohl doma v soukromí studovat Sergiovy pózy. Z filmového pásu zná pořadí, v němž Sergio pózy nasazuje, ví, v kolika pózách předvádí paže a dokáže srovnat Sergiovy nejlepší postoje se svými. „Když udělá tohle,“ řekl by vám, „já udělám to a to a to.“ Chystá se udělat tři pózy proti Sergiově jedné. Ačkoliv je Sergiova postava nesrovnatelná, podle Arnolda moc pózovat neumí.“