Lucemburský Herkules JOHN GRÜN-MARX

John (Johann) Grün se narodil 27. srpna 1868 v Bad Mondorfu (Mondorf-les-Bains v Lucembursku, lázeňské město na hranicích s Francií) Johannu Grünovi (1829 – 1890) a Anne Schneider (1866 – 1883). O jeho mládí napsal jakousi novelu kanadský silák a expert na vzpírání G. F. Jowett (Klein´s Bell, 1936).

Majitel kočovného cirku Stauffer procházel v létě roku 1884 Mondorfem a zastavil se u jedné kovárny. Jeho pozornost upoutaly zlomené podkovy a zkroucené kusy železa, ležící přede dveřmi. Na otázku, jestli tato ukázka ničivé síly patří kováři, dostal překvapivou odpověď: „To si jen tak hraje můj kluk.“ Protože kovář vypadal asi na čtyřicet, Stauffer usoudil, že syn musí být velmi mladý, a když jej otec poslal k cestě, kde syn toho dne pracoval, neváhal. Na udaném místě spatřil skupinu mužů, nakládajících balvany na vůz, a syna rozpoznal na první pohled – chlapec házel kameny na plošinu silou, neodpovídající námaze dalších dvou dělníků. Ve věku pouhých 16 let už John dorostl 178 cm a musel vážit asi 90 kg. Kolem bicepsů měl 43 cm, k tomu tlustá předloktí a zápěstí silná jako ruka. Dlaně měl masivní, s enormním rozpětím prstů, jako kdyby měly chytat věci mimo dosah normálního smrtelníka. Herr Stauffer si na památku tohoto setkání odnesl podkovu, jakou neohnul ani nepřelomil žádný jiný muž.

John Grün měl vskutku impozantní figuru.

Nevíme přesně, kdy se John rozhodl odjet do Ameriky, muselo to být někdy koncem 80. let IXX. století. Jeden pramen uvádí ve věku 18 let, tedy v roce 1886, možná až 1889. Každopádně odplul s koňským handlířem Kleinem na palubě lodi „Switzerland“, zakotvil ve St. Louis a dostal práci v pivovaru; jeho úkolem bylo nakládat na valník sudy s pivem – skvělý trénink předloktí, paží, zad a vlastně celého těla! Při tom jej údajně viděl profesionální silák Aloysius Marx a na místě přemluvil k partnerství. Marx byl ročník 1862 a pocházel z Německa. Na jeho plakátech stálo, že „Al Marx, král síly, předvede nové herkulovské výkony, při nichž přemůže zvířata a veškeré lidstvo.“ Dr. Krajewski ze St. Petersburgu obdivoval na Marxovi (173 cm, 103 kg, hrudník 125 cm, biceps 43 cm a lýtko 45 cm) mimořádnou přirozenou sílu, neboť během vystoupení trhal kolem prsou řetězy, nechal si na hrudi rozbíjet kameny a dva koně jej neodtrhli ze žebře, na který šplhal. V 1890 předvedl 260 svědkům ojedinělý výkon, když unesl na ramenech 483,5 kg – činku o váze 120 kg a tři těžké (132 kg + 134 kg + 97,5 kg) muže!

Marx s Grünem vytvořili duo „The Brothers Marx“ a John od té doby přidával ve jméně za pomlčku Marx. Ještě štěstí, že se nemohl setkat s nechvalně známým filosofem téhož jména, ten však zemřel nedlouho po jeho narození, a stejně tak se minul s vůdce světového proletariátu Engelsem (odpusťte autorovi nevalný konstrukt). Oba muži odjeli do Londýna, kde zahájili velice úspěšné turné, ale potom se Grün osamostatnil a vytvořil si svoji vlastní exhibici pod jménem Herkul Grün. Roku 1905 v Eastbourne regulérně zvedl s popruhy přes ramena 25-30 mužů o váze 2 tuny. Jeho další specialitou bylo přeseknutí řetězu holou rukou. Nechal jej napnout mezi dva sloupy, sedl si na něj a pohoupal se; pak úderem malíkové hrany ruky řetěz přeťal. Po opakovaných zlomeninách malíčku však tento trik z repertoáru vyřadil.

Ukázka toho, jak Grün zvedal s popruhy přes ramena 25-30 mužů.

Nesmíme zapomenout na činky – ale jaké to byly činky! Marxovy „vyzývací činky“, které zvedal každý večer mimo neděle, nesvedl nadzvednout – natož vyrazit nad hlavu – nikdo vyjma jejich majitele. Na zvednutí těchto činek Marx vyhlašoval značnou finanční prémii (nikdy ji však nemusel vyplatit), a uzavíral rovněž sázky. První vážila 60 kg, druhá 65 kg, a obě měly osy o průměru 70 mm (jsou na snímku pod portrétem). V muzeu v Mondorfu se však dochovaly další dvě činky podobného účelu, jen o něco lehčí. První váží 49 kg, 70 mm úchopová část měří 13 cm a koule mají průměr asi 18 cm; na délku tedy cca půl metru. Lehčí činka (44 kg) má menší koule (17 cm v průměru) a s „tenčí“ osu 67 mm. Na obou osách je navlečeno otáčivé mosazné pouzdro. Dokázali byste sevřít (obejmout) prsty kus trubky, dlouhý 13 cm a mající v průměru 70 mm? Duté trubky a ne železa vážícího skoro 50 kg? Trubka na stavbu lešení nebo konec vzpěračské činky měří v průměru „jen“ 50 mm.

Grün-Marx a jeho vyzývací činky

Zkoušel jsem to kdysi právě s trubkami z lešení, ale kvůli mým malým dlaním (18 cm x 9 cm) a slabé síle (krásný protimluv!) to byla marnost nad marnost – prostě TO NEŠLO. Marx (nebo Grün-Marx) to dokázal a rozměry jeho dlaní si uvedeme později. Používal taky zvláštní závaží na testování obchodních vah s vybráním na uchopení, vážící 32 kg, sevřel do jedné ruky dva kusy a vyhodil je nad hlavu. Dále, jak uvádí Corriere dello Sport, June 1, 1898, Marx soupažně nadhodil 135 kg a udělal 4 opakování se 115 kg, přičemž činku pokaždé položil na podlahu. Je to udivující, vždyť vůbec nebyl zaměřený na vzpírání, ale soupažným trhem zvedl 105 kg, levou paží pak 70 kg a pravou 75 kg (osa měla navíc průměr 70 mm).

Lámání podkov

Podle uznávaného experta na historii síly D. P. Willoughbyho byl Grün-Marx pravděpodobně největším exponentem lámání podkov všech dob. Jistě v této činnosti nebyl sám – připomenu např. Joe Greensteina (Mighty Atom), Alexandra Zasse, Charlese Vansittarta (Vansart), Poláka Ch. Radwana nebo J. C. Tolsona (Mighty Apollon) – nicméně Grün-Marx to dělal neuvěřitelně snadno a rychle. Na exhibici v Paříži roku 1905 rozlomil holýma rukama tři podkovy během 2 minut a 15 sekund, na jednu tedy měl zhruba 45 sekund. Jednalo se při tom o podkovy velké 14 x 14 cm, vykované z plochého železa o šíři 3 cm (viz ilustrace). O něco později zlomil podkovu, kterou mu předal prof. Desbonnet, a kterou Desbonnet poté, co spatřil zdemolovaný kus, prohlásil za vůbec nejsilnější podkovu, jakou kdo kdy zlomil. Grün-Marx byl doopravdy schopný a nemusel používat žádné triky, proto běžně vyzýval jakékoliv soupeře, aby si s ním změřili síly. Máme doloženo (Alan Calvert, The Truth About Weightlifting, 1925), že Grün-Marx takto vydělal slušné peníze. Navštěvoval totiž různé sportovní kluby a tam v sázce až o 5000 marek lámal podkovy, s nimiž nedokázali nic zmoci ani největší místní siláci.

Grün-Marx se synem a sadou dobových činek. Dobře patrné je obalení rukojetí mosaznou fólií.

Vzhledem k nesmírné síle v rukou nemohl Grün-Marx vynechat ani trhání karet. Je potvrzeno, že roku 1905 jej vyzval k přátelské soutěži starý anglický silák Tom Pevier z Londýna. Grün-Marx přetrhl dva balíčky (104 kusů) dříve, než Pevier stačil dokončit první! Existuje fotografie, na níž Grün-Marx trhá napnutím pravého bicepsu řetízek, nicméně prameny se o tom nezmiňují (mohlo jít o naaranžovaný záběr). Je ovšem fakt, že trhal řetězy, předložené někým z publika, ale jiným způsobem, například přišlápnutím jednoho konce k podlaze a tahem nahoru. Konečně výkon naprosto ojedinělý – lámání mincí. Během své návštěvy v USA se Grün-Marx setkal se známým akrobatem prof. Paulinettim (P. H. Thurber, skvělý akrobat, majitel gymnastické školy ve Philadelphii; sám např. udělal stojku na jedné ruce na vycházkové holi!) a za jeho přítomnosti zlomil v prstech 10-centovou minci. Vzhledem k malému průměru mince se jednalo o mnohem náročnější výkon, než zlomení půldolarové nebo dolarové mince, což Grün-Marx také dokázal.

Trhání řetězu bicepsem

Článek o Marxovi z knihy W. A. Pulluma „Strongmen over the years“. Některé údaje se liší od obecně uznávaných dat.
„Marx, rodák z Lucemburska, začínal jako vzpěrač, a udělal si jméno tím, že čistě nadhodil 137 kg, což byl v té době výkon hodný úcty. Pohrával si s činkami, které kromě něho nikdo nezvedl. Ne proto, že by byly příliš těžké, chápejte, ale kvůli tlustým osám. Marx například hecoval každého, aby zkusil zvednout jeho speciální jednoručky. Nedokázal to ale nikdo a tudíž nikdo nezkasíroval odměnu 50 liber šterlinků (částku, kterou tenkrát britský dělník nevydělal za rok). Ty činky vážily kolem 55 kg, zatímco sám Marx-Grün byl obr, vážící okolo 108 kg. Nikdo však nemohl sázku vyhrát a nikdo taky neměl takové ruce jako Marx – nemluvě o síle stisku. Osy jeho činek měly obvod 23 cm (průměr 4,6 cm). Ale to nebylo vše – Marx obalil rukojeti činek mosaznou fólií, která jak známo klouže. Marx rovněž zvedal na popruzích, 15 cm nad zem, 25 až 30 mužů. Vztyčil podpěrné lešení, postavil se nahoře mezi dvě zábradlí a kolem ramen a třísel si ovinul popruh. Ten vedl dolů do klece, do níž vstupovali muži. Marx pak zatlačil rukama do zábradlí, napnul nohy a s nadlidským záběrem nadzvedl klec nad zem. Marx taky lámal podkovy, trhal balíčky karet a zvedal velkou činku s průměrem osy, jaký měly jeho jednoručky. Marx byl učiněný zázrak. Jeho výkony byly opravdové, a kdyby snad někdo ze zájemců o 50 liber protestoval proti mosazi na osách, měl by si uvědomit, že to působilo rovněž v neprospěch samotného Marxe!“

V roce 2018, u příležitosti 150. výročí Grünových narozenin, vyšla v Lucembursku zvláštní poštovní známka.

Většina siláků těžké váhy měla tenkrát korpulentní postavy s břichy většími, než obvod jejich hrudníku, což bylo zjevně v módě a lidé to očekávali. Mezi ženami se zase nosil tvar těla, připomínající přesýpací hodiny. Pokud by silák ukázal štíhlý pás, považovali by jej za chudinku! Marx měl ovšem postavu impozantního typu (výška 180,5 cm, váha 110 kg, hrudník 133 cm, biceps 46 cm, předloktí 38 cm, krk 49,5 cm, lýtko 44,5 cm), prakticky samý sval a kosti. Lopatovité dlaně měřily 21,5 cm na délku a 11,5 cm na šířku. Jeho přítel, slavný iluzionista Harry Houdini (1874 – 1926), jednou poznamenal: „Marxova síla byla zázračná, žongloval se stovkami a pohrával si s tisícovkami liber stejně, jako si dítě hraje s chřestítkem. Musel vážit skoro tři sta liber a chodil jako opravdový kolos – připomínal mi slona na dvou nohách!“  Co do povahy byl Marx mimořádně dobrácký až lehkomyslný, pořád samý úsměv, údajně též štědrý až marnotratný – hodně svých peněz jen tak rozdal. Naprosto postrádal chlubivost, závistivost, egoizmus a marnivost, které byly tolik evidentní u Eugena Sandowa.

V archivu jsem ještě objevil poznámku od amerického autora Georgea Fiusdale Jowetta, respektovaného znalce siláctví. „Svůj vzhled využíval k reklamě, vždy chodil po městě ve fraku, s cylindrem na hlavě, ve vyšponovaných kalhotách a nablýskaných botách, s hůlkou se zlatou koulí na konci. Jak šel, lidé se za ním otáčeli. Jeho široká záda, klenutý hrudník, masivní ramena, mocný krk a ploché břicho vytvářely doslova majestátní pohled.“ Marx byl také velkým milovníkem žen, říkalo se, že je upoutával podmanivým pohledem očí. Nakonec se ale usadil jako majitel hostince v Anglii, založil rodinu a měl tři děti. Podle časopisu Illustrierte Athletik Zeitung z dubna 1906 trénoval také svého syna, který v 9 letech zatlačil jednou paží 45 kg a nadhodil 60 kg.

Story o seznámení s dotyčnou ženou zní jako typický scénář němého filmu. Marxe-Grüna jednou v jakémsi hotelu oslovila dívka a řekla mu, že má být otráven závistivou konkurencí. Jenom na okraj, takto prý přišel o život ruský silák-zápasník Ivan Lobanov, zvaný „Lešij“ v roce 1912, a nepřející konkurence též roku 1924 vyslala vraha na zápasníka Vasilije Babuškina. Několik pokusů o atentát bylo rovněž spácháno na Ivana Padoubného. Nakonec ke zločinu nedošlo, oba (Marx a zmíněná žena) se však do sebe zamilovali a uzavřeli manželství. Jelikož Marx do svých vystoupení vkládal veškerou sílu a energii, poškodil si zdraví a roku 1909 dostal první infarkt a současně ztratil hlas. Přál si zemřít doma, vrátil se tedy do Lucemburska, neuvědomil si ale, že svoji nadlidskou sílu už ztratil – lékaři a sestry v nemocnici soucitně předstírali, že je stisk jeho nabízených rukou bolí. Manželka zemřela v roce 1911, Lucemburský Herkules skonal dne 3. listopadu 1912 v městě Ettelbruck (skotský historik D. Webster uvádí rok 1913) ve věku 44 let. Jeho tři synové Johann, Nicholas a Peter emigrovali do USA a usadili se ve Wisconsinu.

Žulový pomník v Grünově rodišti

V Marxově rodišti Mondorfu dodnes stojí žulový pomník s jeho profilem, koulovými činkami a reliéfem rukou lámajících podkovu. Činka a jednoručky patřící silákovi jsou vystaveny v místní škole. Na renovovaném rodném domě siláka je nápis: „Zde se narodil John Grün – Král síly 1868 – 1912.“ V roce 2018, u příležitosti 150. výročí Grünových narozenin, vyšla v Lucembursku zvláštní poštovní známka.

Galéria