Nástin historie vzpírání (10)

Vývoj vzpírání v USA (Podle B. Hoffmana: A Century of American Weightlifting, Strength&Health, June 1967)

Americké vzpírání se začalo rozvíjet před I. světovou válkou. Otto Osthoff vyhrál vzpírání jednoruč na OH 1904 a stal se prvním americkým olympionikem. Fred Winters získal stříbro a Frank Kungler skončil třetí. MILO Barbell Company byla založena Alanem Calvertem v roce 1905. Jeho činky měly jako první vyměnitelné disky, což byl opravdový pokrok. Stará MILO Hall byla scénou mnoha exhibic, kde tehdejší siláci překonávali řadu rekordů. Společnost i s časopisem Strength Magazine odkoupil v roce 1924 D.G. Redmond a v roce 1935 se stala majetkem York Barbell Company.

V květnu 1916 vytvořil Joe Nordquest světový rekord ve šroubovém tlaku zdvihem 125,9 kg. Dosvědčili jej mnozí skvělí siláci té doby – Otis Lambert, Charles McMahon, George Zottman, O. Coulter, Alan Calvert, Anton Matysek, Joe Lambert a další. Současní vzpěrači už tato jména neznají, byli to však právě oni, kdo inspirovali dnešní špičkové vzpěrače. Ač nebyl Američanem, k tzv. olympijskému vzpírání značně přispěl Henry Steinborn. Uvedl k nám „rychlé zdvihy“ – trh a nadhoz jednou paží, trh a nadhoz soupažný. Před ním většina soutěží obsahovala šroubový tlak, mrtvý tah a rozmanité formy tlaků.

Team USA – 1932

Po roce 1920 se většina zájmu soustředila na „mezinárodní zdvihy“ – trh a nadhoz jednou paží, čelní tlak, soupažný trh a soupažný nadhoz. Takto se vzpíralo na prvním MS v Antverpách. Jsem přesvědčen, že první oficiální vzpěračský mač uspořádal York a mě se podařilo vyhrát. V roce 1925 se konaly první „Nationals.“ Tehdy vyhrál Mark Berry, kouč olympijského týmu 1932 a 1936. Převzal po G. Jowettovi redakci magazínu Strength a zaslouží kredit za to, že pomáhal při vzestupu mladého Johna Grimeka.

V roce 1927 jsme vyrobili první činku. V následujícím roce došlo k dalšímu významnému kroku, když Dietrich Wortmann a Sig Klein oslovili AAU a přesvědčili činovníky, aby převzali kontrolu nad vzpíráním. První mistrovství AAU se odehrálo v maličkém Německo-Americkém klubu v New Yorku. Velký rekord té doby vytvořil Willy Rohrer, když nadhodil 130 kg. Jelikož tým Yorku pozvolna nabýval na kvalitě, bylo nám povoleno uspořádat národní přebor 1932. Tým Yorku od té doby vyhrával, snad s výjimkou roku 1952; tudíž máme 43 titulů a očekáváme náš čtyřicátý čtvrtý.

Místem konání OH 1932 bylo Los Angeles, podruhé v USA od roku 1904. Američtí vzpěrači dostali možnost k mezinárodní soutěži. Prvními reprezentanty se stali Dick Bachtell a Tony Terlazzo (do 60 kg), Wally Zagurski a Arnie Sundberg v lehké váze, Stan Kratkowski a Sam Termine ve váze střední, v lehkotěžké váze Billy Good a Henry Dewey a v těžké Al Manger s Howardem Turbifillem. Tony Terlazzo jako jediný Američan porazil nějakého Evropana a skončil třetí.

V roce 1935 se naposledy soutěžilo v pěti disciplínách. V olympijském roce vyhrál John Terpak první ze svých 12 národních titulů a John Grimek ustavil rekord v tlaku 117 kg. Za pár let se stane prvním Mr. America a jediným držitelem dvou titulů. Podle mnohých byl „Nesmrtelný JCG“ nejlepší ze všech!

Snad nejvíce vzrušení přinesl rok 1938, kdy Steve Stanko porazil na Junior Nationals mladého Johna Davise, na Seniors pak zdolal Billa Gooda a jako první muž v historii dosáhl metu 1000 liber (454,3 kg) v trojboji. Davis potom vyhrál titul mistra světa 1938 v pouhých 17 letech!

Fred Winters – 1904