O tréninku ve starším věku

 JOSEF ŠVUB, rok 1969Rok 1969

Trénink v posilovně ve věku těsně před sedmdesátkou nabízí málo možností, jak se ještě zlepšit (tedy v případě, že trénujete celý život), zato hodně rizik a nebezpečí. Nemusí to vždycky dopadnout tak hrůzostrašně, jak končívá vlk v kreslených pohádkách od Kuropatkina, Kotěnočkina a spol., prezentovaných nám v mládí přítelem a vzorem z Východu. Přirovnám-li trénink k hudbě a tělo k nástroji, pak dvacetiletý chalan může v divokém crescendu doslova rozmlátit klavír a pořád se bude zlepšovat. Muž v letech (veterán železa, šedý vlk z posilovny a kulturista hodně staršího data) už musí jen tak jemně sahat do kláves a loudit z nich mírné, libé tóny, žádné složité prstoklady nebo převrácené kvintakordy.

Tohle je zásadní prvek, potvrzený dlouhodobou a někdy bolestivou praxí: Trénink, náš koníček a zábava, je prostředek k uchování jistého stupně zdatnosti, jakého se běžným lidem tohoto věku silně nedostává. Jsou to lidé, o nichž Philip Roth napsal: „Jediná věc, kterou na starých lidech vnímáte, když nejste v jejich věku, je to, že mají ve tváři vepsaný prožitý čas. Pro ty mladší být starý znamená, že už na to nemáte. A být starý také znamená, že přestože už na to nemáte, zároveň pořád ještě existujete. Vaše odrovnanost je stále ještě velice živá. Člověk pořád ještě existuje a jeho existence ho pronásleduje stejně jako to, že je vyřízená stará vykopávka.”

Jozef Švub - rok 1970Rok 1970

Zdatnost, vyjádřená termíny chodit, zvedat, nosit a vůbec fyzicky pracovat, tedy být celkově fit, patří k prvořadým předpokladům plnohodnotného života ve stáří. Považujte si samostatnosti a schopnosti postarat se jak o sebe, tak o druhé, berte možnost trénovat jako dar a nakládejte s ní jako s lékem, jenž v rozumných dávkách pomáhá a v nadměrných ubližuje.

Kdysi (ten čas ale letí!) jsem napsal, že trénink mají řídit pevná pravidla, jejichž porušení se vymstí. Tady jsou. Prvně, trénink má protáhnout, prokrvit (=napumpovat) a zpevnit svaly. Je to živá, aktivní tkáň, s níž se musí pracovat, aby nezlenivěla a v důsledku jste o ni nepřišli. Za druhé (ale klidně pořadí přehoďte), nedbalostí nebo špatně volenými postupy se nezranit. Za třetí, na tréninku nejlépe zjistíte, co a jak ze strany pohybového aparátu funguje. Za čtvrté, tréninkem zajistíte, abyste nezrezavěli vy, ani železo, miliónkrát osahané a přesto pořád stejné.

Jozef Švub - rok 1977Rok 1977

Mějme na paměti, že trénink není všechno. Před 40 lety neexistovalo nejít do posilovny, ať byl metr sněhu nebo průtrž mračen. Dnes, když mne bolí snad každá buňka v těle a místo chodidel mám dva ytongy, případně pokud mám jiné důležité povinnosti, trénink bez výčitek svědomí odsunu na zítra, pozítří a tak dál, snad jen s tichým ujištěním I´ll be back. A taky že jo.

A ještě něco. Už nejméně 10-15 let se starám, aby můj trénink měl kondiční charakter. Kdysi dávno, honosíc se zdravím, silou a krásou, jsem termín „kondiční“ přisuzoval hubeným nováčkům, lopotícím se na šlapacím kole a čeřícím vzduch s 5 kg jednoručkami. Dnes pro mne kondice znamená pracovní schopnost (vydržet fyzickou námahu) plus kapacitu oběhového systému, udržovanou jak rytmem skoro bez přestávek, tak rychlou chůzí a občas jízdou na kole. Svůj vliv má i to, že musím náplň jednotky natlačit do 30, maximálně 40 minut. Onehdy jsem stihl břicho, spodní záda a stehna za 17 minut!

Kritizujte, pochybujte, já byl spokojený, protože oněch 10 sérií je lepší než nic.

Někdy příště se zamyslíme nad důvody ke změně tréninku oproti dřívějšku a taky nad stravováním.

 

 

 

 Jozef Švub - rok 2014Rok 2014

Jozef Švub - rok 2015Rok 2015