O učení a poučení

Chuck Sipes se zajímal i o malířství.

Pokročíme-li ke kulturistice a fitness, co je to vlastně jiného, než stálý proces učení? Trénink, výživa, doplňkové sporty, suplementy, zdravotní problematika, anatomie, psychologie – tolik oborů, které je nutné poznat, pochopit a cílevědomě doplňovat. Nikdy totiž nevíte všechno. Napsal jsem už vícekrát, a měl jsem v tom jako poradce/instruktor v naší třebovské posilovně mnohaletou praxi, jak je lidem zatěžko učit se novým poznatkům z nového oboru zájmu.

Vždycky v úvahách skončím u jednoho – místo aby po znalostech a informacích doslova bažili jako umírající žízní na poušti lační po vodě, trénující lidé, mladí i starší, chlopi i roby to (až na výjimky) nedělají. V zásadě spoléhají na to, že „věci nějak zvládnou sami,“ něco okoukají, na něco se vyptají a většinu stáhnou z internetu (tento lenošný trend nabývá ve společnosti zarážejících parametrů, k tomu ještě nekonečné a vesměs jalové diskuze na fórech, plné osobních urážek).

Možná je za tím obecné dobové přesycení informacemi a s tím spojená nechuť udělat něco víc, než kliknout na ikonu, nevím. V té souvislosti mne pro příklad napadá Chuck Sipes, ten měl mimo bodybuilding spousty zájmů, třeba malbu nebo výrobu předmětů z kůže, ale než se do něčeho pustil, nejdřív nakoupil příručky, encyklopedie a časopisy, vše do detailu prostudoval a pak teprve zkusmo začal…až na to, že internetové vyhledávání tehdy neexistovalo.

Dál Dorian Yates. Když se v roce 1983 rozhodl pro systematický trénink, ze všeho nejdřív prošel teorii v knížkách a časopisech a pátral po ideálním způsobu tréninku i stravování (nazval to tříděním toho, co funguje a nefunguje).

Arnold a jeho vzor Reg Park.