Opustil nás Milan Jablonský (*5.12.1935 +18.11.2020)

(foto: ZDENĚK DRYÁK) Mgr. Milan Jablonský patří mezi osobnosti, které se zásadním způsobem aktivně účastnily počátků kulturistiky v tehdejším Československu. Stal se autorem či spoluautorem metodiky tréninku i pravidel soutěží a mnoha publikací, které přispěly k popularizaci tohoto sportu. Zasloužil se o přijetí kulturistiky jako oficiálního sportu v rámci ČSTV.

Milan Jablonský 2007 (72 let)

Spolu s Alexandrem Bačinským a Jurajem Višným byl Milan Jablonský členem sboru poradců, tzv. „Tří mušketýrů“, jak je výstižně nazval Ľudovít Major, šéfredaktor časopisu MUSCLE&FITNESS. Tito tři velikáni naší kulturistické historie byli po několik let ozdobou akce vyhlášení vítězů soutěže DO FORMY S M&F, kterou Ľudo založil a tato každoroční setkání organizoval. Do Bratislavy se „tři mušketýři“ sjížděli ze svých současných vzdálených domovů, Šaňo z Německa, Ďuro ze Švýcarska a Milan až z Kanady, pokud to okolnosti dovolily.

Tři mušketýři byli vlastně čtyři (Bačinský, Višný, Major, Jablonský)

Šaňo Bačinský, který byl s Milanem v kontaktu do posledních chvil, sepsal na rozloučení s kamarádem nekrolog, který není faktickým výčtem životních událostí, ale osobní výpovědí o blízkém člověku a dobových souvislostech. Milan Jablonský by se v těchto dnech dožil 85 let.

MVDr. Alexander Bačinský: Milan nás náhle opustil

Nechtělo se mi tomu věřit, několikrát po sobě jsem si přečetl, co mi z Kanady napsali přátelé. A bohužel, byla to pravda… Ta shoda okolností, že ještě šest hodin před jeho skonem jsme spolu vedli krásný telefonický rozhovor. Delší, než obvykle, a hlavně neobyčejně srdečný – smál se a nesmírně se potěšil! Tak to, bohužel, bylo, ale už nebude, neboť na Milana zůstanou jen vzpomínky, a ty jsou bohaté a vzácné. Seznámili jsme se díky sportu a zájmu o nový tělovýchovný trend. Bylo to spontánní a během pár dnů jsme byli na společné vlně. Vytrvale, tvrdě, často i úskoky, ale vždy férově – takový byl jeho charakter – bojoval s námi za dosažení cílů, které jsme si společně vytyčili v zájmu sportu a nového směru v Československu. Neváhal ani riskovat v častých případech řešení lokálních, národních a celostátních problémů. Byl to prostě Milan – keep smiling, ale ze svého přesvědčení neuhnul!

Jeden za všechny – všichni za jednoho!

Milan pracoval svědomitě v povolání tělocvikáře-pedagoga, mladí ho plně akceptovali, navíc to byl člověk mimořádně umělecky nadaný. Maloval, kreslil, pustil se i do sochařství, byl to talent, ale bohužel se v tomto směru sám podceňoval (zbytečně!) a brzdil tak vlastní sebeuplatnění. Milan byl fešák k pohledání, jako student si přivydělával – předváděl pánskou módu v pražském Domě módy. Navíc se i mimořádně uplatnil na stříbrném plátně. Jeho filmy Slečna od vody, Jánošíkovské dokumenty a zejména jeho celoživotní sen – historie a život indiánských kmenů – se mu podařilo prezentovat ztělesněním mnoha postav indiánů ve filmech z produkce DEFA. To vše jen tak mimochodem, neboť s námi tvořil dál, ale ve sportu. To už nebylo žádné umění, i když Milan sám viděl v pěkných svalnatých postavách estetickou motivaci, kterou dokázal i ztvárnit.

Vyhlášení vítězů soutěže DO FORMY S MUSCLE&FITNESS 2007

A dostáváme se k podstatě: co bylo vydumané, navrhované, prosazované, uznané, zakódované, uskutečněné a do dnešních dnů platné! Bodybuilding – kulturistika si našla místo v rodině sportů ČSR, byla úspěšná a je dodnes. Na tom má Milan Jablonský lví podíl a to je neměnný fakt! Množství metodických i populárních publikací, prvních knih a k tomu s krásnými vlastními mistrovskými ilustracemi, dokumentuje jeho zásluhy.

Milan s originály kreseb – ilustrací publikace “Kulturizmom ku zdraviu, sile a kráse” (1965)

Ale co Milan jako člověk – jaký byl? Zjednodušeně: vzdělaný, nadaný, charakterní, čestný člověk s vyhraněnou politicko-společenskou orientací. Pomohl všude, kde mohl, byl tvrdým, ale férovým oponentem, když přestřelil, tak to uznal. A uměl i prominout jiným, kteří pochybili. Za mlada se sklonem k bezstarostnosti (i k bohémství), což ho rychle přešlo, když šlo o vážné věci. Milan, chlapec, který miloval život, s velkým citem k bližnímu, přátelům, spolupracovníkům i nejbližšímu okolí. Jeho rodinný život začal vlastně jeho únikem z „rudého ráje“. Spolu s milovanou Mariankou opustili vlast jako desetitisíce jiných. Oddáni byli hned po útěku ve Vatikánu a Kanada se po přistání stala jejich novým domovem až do úplného konce. I tam dokázal najít půdu pod nohama a probít se na víc než slušný standard. A zase to byli přátelé, hlavně rodiny Kunstadt, Takáč, Müller a další, s nimiž měl nejbližší vztahy a kteří o něho v posledních letech pečovali – paní Zuzka. Nedožil se snu založit plodnou rodinu, krutost osudu mu to neumožnila a vím velmi dobře, jak tím, chudák, trpěl. Po jeho těžkém úrazu zakrátko zemřela jeho Marianka, on putoval do domova seniorů a… skončil.

Milan, přítel, kolega, tvořivý duch, mimořádně talentovaný a pro všechny, kdo jej znali, vynikající člověk.

Ano, chlapče, miloval jsi přírodu, zamiloval sis kraj Skalistých hor, a v širokých lesích této Kanady najdete s Mariankou věčný klid pod košatou nádherou božské přírody.

Odpočívej v pokoji, Milane, na věčné časy… Pán Bůh Tě opatruj!

We are missing you for ever! Budeš nám navždy chybět!

Tvůj kámoš Šaňo