Paul Anderson – Fakta a mýty (8)

Paul Anderson měl v období 1960-1975 bezpočet možností zlepšit rekordy ve vzpírání i powerliftu. Kterýkoliv pořadatel by s radostí umožnil, aby pokořil zdvihy takových šampiónů jako Leonid Žabotinskyj, Bob Bednarski, Joe Dube, Ken Patera, Jim Williams, Jon Cole nebo Pat Casey.

Není vůbec důležité, že by šlo o neoficiální exhibice – všichni bychom měli jasný důkaz. V roce 1958 Anderson vystoupil po utkání USA – SSSR v New Yorku, popadl činku s nejvyšším nadhozem sovětského borce (192,5 kg) a udělal s ní dva tlaky! Roku 1962, když Jurij Vlasov překonal jeho rekord v tlaku 186 kg, Anderson na exhibici v Daltonu (stát Georgia), odpověděl třemi opakováními se 186 kg.

Zřejmě tehdy trémou před publikem netrpěl. Proč tedy o pár let později nepostupoval stejně? Místo toho předváděl tlaky s jednoručkou a zarážení hřebů do desek, avšak žádné vzpírání ani powerlifting.

Nové rozpory do už tak nepřehledné situace přidala Andersonova autobiografie The Strongest Man in the World, napsaná v roce 1975. Uvádí, že když trénoval určitý zdvih, byl vždy na 95% své maximální síly.

Dál prohlašuje, že všechny jeho výkony jsou světové rekordy, k nimž se rozdílem 15 kg nikdo nepřiblížil. Pravdou nicméně je, že už v roce 1972 překonal Jim Williams nejvyšší údajný Andersonův benčpres (288 kg) o plných 18 kg, a Jon Cole překročil Andersonův mrtvý tah (372 kg) o 28 kg.

Anderson – mrtvý tah (710lb)

Další otázkou zůstává, zdali byl Anderson v letech 1955-1965 o světelné roky napřed před ostatními. Jeho amatérské rekordy byly všechny smazány do roku 1962 (tlak J. Vlasov 186 kg, 1962; trh Vlasov 153 kg, 1959; nadhoz Vlasov 197,5 kg, 1959). Andersonovy profesionální rekordy zlepšili opět Vlasov (trh 170,5 kg, 1964), Bob Bednarski (nadhoz 220,5 kg, 1968) a V. Alexejev (tlak 220,5 kg, 1970).

Nejvyšší veřejný mrtvý tah Paula Andersona (340 kg) je o 14 kg nižší, než kolik zvedl kanadský silák Bennoit Coté v roce 1962. Další Kanaďan Dough Hepburn vytlačil 263 kg už v roce 1954, stejně jako provedl výraz ze stojanů s 218 kg. Jurij Vlasov dokázal vymazat skoro všechny Andersonovy rekordy ve vzpírání, a vyjma dřepu si s ním příliš nezadal ani v powerliftu: uměl benčpres 240 kg a mrtvý tah 315 kg.

Je tedy zjevné, že Anderson byl dost daleko od postu osamoceného jedince. Těm ostatním jmenovaným spíš chyběla publicita, jelikož nikdo z nich neměl vazby na York Barbell Club Boba Hoffmana, jenž tehdy rozhodoval o důvěryhodnosti toho či onoho liftera (už mluvím jak Václav Klaus, pozn. autora).

Jak Anderson změnil názory, dokazuje citát z rozhovoru s Dr. Randy Strossenem (1989): „Nečiním si nárok na žádné rekordy v powerliftingu. Celkově se sice domnívám, že jsem zvedl víc než kdokoliv jiný, avšak každý může něco říci. Nechci ubírat kredit nikomu, kdo drží oficiální světový rekord, neboť moje rekordy byly neoficiální.“

Anderson a Terry Todd

S vědomím, že každý si může obracet fakta podle libosti, uvedu srovnání ve prospěch Paula Andersona. V dubnu 1964 nazvedal Terry Todd „nejvyšší powerlifterský trojboj všech dob,“ složený z benčpresu 204 kg, dřepu 261 kg a mrtvého tahu 306 kg. Ačkoliv jeho zdvihy mají nálepku oficiální, vypadají naprosto bezvýznamně: s váhou Toddova benčpresu udělal Anderson soupažný tlak, s Toddovým dřepem udělal benčpres a s 306 kg Toddova mrtvého tahu trénoval výtahy nad pas!

Jako působivou zajímavost dodávám, že během MS 1962 ve vzpírání v Budapešti měl proběhnout souboj na dálku mezi Andersonem a Jurijem Vlasovem. Čekalo se na kabelové přenosy Vlasovových zdvihů, jimž měl Anderson bezprostředně konkurovat, bohužel přenos měl dvoudenní zpoždění. Anderson i tak vytlačil 202 kg a měl snad dát dohromady trojboj mezi 560 kg a 570 kg. A s čím Vlasov vyhrál šampionát? S trojbojem 540 kg.

Ve stejném roce vyzval Andersona k utkání výše zmíněný Bennoit Coté a o 10 let později Jon Cole. Tomu Anderson navrhnul, že se během roku bude zastavovat v York Gym, před svědky provede 1-2 zdvihy a jejich součet bude srovnán s Coleho oficiálními výkony. K soutěži nikdy nedošlo.

Anderson a Franco Columbu