PORTRÉT BULHARSKÉ SÍLY: JORDAN BIKOV
Vzpěrači Bulharska získali na OH 1972 v Mnichově 3 zlaté a 3 stříbrné medaile a obsadili 1. místo v hodnocení národů. Nejcennější kov ve střední váze vybojoval v novém světovém rekordu 21-letý Jordan Bikov. Čerstvý mistr Evropy měl však díky výpadku vládnoucího mistra světa Vladimíra Kanygina v trhu (třikrát nezapsal 137,5 kg) usnadněnou pozici. V úterý 31. srpna v mnichovském pavilonu Mesehalle do puntíku splnil plán a s výkonem 485 kg (160-140-185 kg) překonal o 2,5 kg světový rekord Viktora Kurencova. „Mohl jsem zvednout i 190 kg, ale nechtělo se mi,“ poznamenal později. „Svoje rekordy jsem dělal pro lidi, ne pro trenéra!“ Bikov po vítězném zdvihu zamýšlel předvést salto nazad, ale chtěl rychle odejít z pódia a tak jen vyskočil vysoko do vzduchu – tato fotografie pak na stránkách novin obletěla celý svět. A ještě o jedné věci hovořil. „Před Mnichovem se objevily bílé pilulky hormonů na zvýšení výkonnosti, ale já je odmítl. Můj titul byl čistý!“ Za olympijské zlato Bikov obdržel odměnu 600 dolarů, za něž si koupil kazetový magnetofon Grundig a byt.
Narodil se 17. listopadu 1950 v Pazardžiku jihozápadně od Sofie. Dědeček choval dobytek a rodiče byli pekaři. Jako kluk cvičil gymnastiku, od 14 let se učil v továrně na papír a po večerech vzpíral. V roce 1967 splnil normu I. třídy a roku 1968 vstoupil do armádního klubu „Olympijských nadějí,“ kde díky usilovnému tréninku kouče Abadžijeva rychle nabíral formu. Už za rok obsadil 3. místo na Dunajském poháru v lehké váze (390 kg), na ME/MS 1969 ve Waršavě skončil 9, resp. 12. Na ME 1970 v Maďarsku přijel jako střední váha s trojbojem 430 kg pro 4. příčku za Kurencovem, Szarvasem a Smirnovem. Součtem 440 kg (140-130-170 kg) pak obsadil 5. pozici na MS 1970 v Columbusu.
První neúspěch se dostavil na ME 1971 v Sofii. Bikov nezapsal základ v tlaku, což později okomentoval: „Bojoval jsem s Kurencovem. Finský rozhodčí moje pokusy uznal, ale sovětský a bulharský nikoliv!“ Náladu si spravil 5. místem z MS 1971 v Limě (452,5 kg) a titulem mistra světa v nadhozu. Poté, co se Bikov na předolympijském turnaji v Ulmu zlepšil na 462,5 kg, vyhrál ME 1972 v Konstantě a se 477,5 kg konečně porazil sovětského mistra Kurencova. Po nečekaném triumfu na olympiádě se zdálo, že Bikov bude dlouho dominovat střední kategorii, jenže osud tomu chtěl jinak.
Na ME 1973 v Madridu, kde byl poprvé zaveden dvojboj, nebyl plně připravený a podlehl o 7,5 kg týmovému kolegovi Nedělčo Kolevovi, jenž se tak stal Abadžijevovým favoritem. Absurdní konec skvělé kariéry Jordana Bikova zavinily dvě věci. První, déletrvající neshody s Abadžijevem ohledně tréninku a financí (vzpěrači brali jakýsi plat 40 leva), za druhé náhodné zranění kolene na pláži. Po oficiálním rozloučení s činkou v roce 1975 Bikov dokončil Vyšší institut tělesné výchovy v Sofii a dělal Abadžijevovi asistenta. Později trénoval vzpěrače Číny a afrického Gabonu. Koncem 90. let m.s. jej zaměstnal magistrát města Pazardžiku jako referenta pro tělovýchovu a mládež. V roce 2015 oslavil 65 let.
