PORTRÉT ŽENSKÉ SÍLY: BEV FRANCIS-WEINBERGER (1. část)

Dáma, jež legálně předefinovala představy veřejnosti (a hlavně nás, namnoze žárlivých a nafoukaných mužů) o hranicích ženské síly a svalnatosti, nepočítáme-li neoficiální a neověřené výkony bývalých profesionálních silaček, už oslavila úctyhodných 65 let. Je vícenásobnou (6x) a nikdy neporaženou mistryní světa v powerliftingu, 40násobnou světovou rekordmankou a podle vlastního mínění i vítězkou Miss Olympia 1991, tedy nejsilnější a současně nejsvalnatější ženou planety. Její vystoupení ve filmu Pumping Iron II. doslovně vyvolalo v bodybuildingu poplach, revoltu a revoluci. Měla velké a vyrýsované svaly, nicméně – mimo změny účesu a plastiky nosu – postrádala „jistou ženskost“.

Beverley May Francis se narodila 15. února 1955 v australském městě Geelong ve státě Victoria, ležícím asi 45 mil od Melbourne. Tady, na rozpálené australské půdě, se pokládaly základy budoucí supermanky. Zde klíčilo ono čarovné podhoubí, z něhož vyrostly pozdější fantastické výkony – nikoliv genetika nebo chemie, ale kosti lámající a svaly ždímající práce (k tomu dojdeme).

Otec byl učitel umění a ručních prací a s matkou, bývalou tanečnicí (taky plavala, běhala a dělala kliky na jedné paži), jež naučila malou Bev prvním cvikům na břicho a nohy, zplodil ještě čtyři starší děti. Bev byla tvrdohlavá a měla dobrodružnou povahu, vždy byla v něčem dobrá, ale nikdy výtečná. Sama sebe nazvala „aktivní divoškou a větroplachem“. Od čtyř let do patnácti se věnovala baletu, trénink se jí líbil, natrénovala si základní rytmus, sílu a rovnováhu, ovšem balerínou se nestala. V 19 odešla na univerzitu do Melbourne, neboť chtěla být učitelkou tělocviku a matematiky. V atletickém týmu, vedeném koučem Franzem Stampflem, běhala sprinty, házela koulí (držela rekord Austrálie 17,88 m) a diskem, a taky posilovala: napoprvé udělala benčpres se 45 kg a dřep se 75 kg, roku 1977 vytlačila 95 kg a dva roky nato 131,5 kg.

Bev Francis se jako atletka věnovala také vrhačským disciplínám.

V roce 1977 závodila na Pacifických hrách, pak na hrách Britského společenství, ale před OH v Moskvě si zranila koleno. Poté, co se doma otrkala v powerliftingu, IPF vypsalo první MS žen a Francis roku 1980 zvítězila v kategorii do 82,5 kg; šňůru táhla až do roku 1985, má tedy šest globálních titulů. Jako první žena vytlačila vleže 150 kg (1981), maximální trojboj měla 575 kg. Na posledním šampionátu v červnu 1985 ve Vídni udělala dřep 215 kg (227,5 kg jí neuznali kvůli hloubce), benčpres 137,5 kg a mrtvý tah 212,5 kg.

To už předbíháme čas, nicméně události se děly současně. V březnu 1983, po operaci achillovky, obdržela Francis telegram od presidenta profesionální divize IFBB Waynea DeMillii, aby zatelefonovala George Butlerovi do New Yorku. Od něho dostala nabídku na účast ve filmu o ženském bodybuildingu, načež Butler sám přiletěl do Melbourne a viděl, jak jeho budoucí hvězda dělá dřepy se 180 kg a benčpresy se 135 kg! Tak to prý ještě neviděl… Francis měla silné nohy a hrudník, zato žádná záda, ramena ani bicepsy. První rady jí poskytl kanadský kulturista Vince Basile, žijící v Melbourne, něco vyčetla z časopisů a váhu z 80 kg na soutěžních 62 kg shazovala hladověním. V srpnu 1983 přijela do Santa Moniky a krátce trénovala pod dohledem Franka Zanea. V září už byla v New Yorku a dřela se sadistickým trenérem Steve Michalikem v přípravě na první soutěž Caesars Palace Cup, kde ji rozhodčí, kteří takové svaly předtím nespatřili, odsunuli na osmé místo; titul shrábla Carla Dunlap. Nejvíc ji ovšem dorazil fakt, že prohrála se Shelley Gruwell, ženou „beze svalů“. Po návratu domů ukončila práci učitelky na střední škole (secondary school od 7. do 11. třídy), v prosinci natáčela film Pumping Iron II: The Women, při němž poznala svého budoucího manžela Steve Weinbergera (měl jsem s ním potíže na Mr. Olympia 1997 v Los Angeles, protože mne nechtěl pustit do zákulisí fotit); vzali se v září 1985, kdy již žila v Americe.

Bev s budoucím manželem Stevem Weinbergerem v roce 1983; vzali se o dva roky později.

„Bev se objevila v době vrcholících sporů svaly versus ženskost,“ uvedl známý expert Bill Dobbins. „Byla masivní a hranatá, prostě ten typ postavy, jaký je výsledkem hrubé práce s těžkým železem. Postrádala patřičné proporce, symetrii a eleganci.“

Na doporučení Bena Weidera absolvovala v roce 1986 dvě kvalifikační soutěže a mohla nastoupit na pódium Ms. Olympia, 10. místo však bylo „zničující“. V dubnu 1987 porazila na profesionálním MS Anju Langer a na Ms. Olympia skončila třetí, s manželem však zakoupili posilovnu v Syossetu, stát New York, a nazvali ji „Bev Francis World Champion Gym“ (nyní Powerhouse Gym). Tenkrát spory o souměrnost a estetické kvality ustoupily. Místo obav typu „nesmíme to nechat zajít tímto směrem“ začalo platit heslo „ať vyhraje nejlepší kulturistka“. To byla ona revoluce, kdy rozhodčí upřednostnili kritéria specifické kulturistické estetičnosti před sporným standardem ženské krásy… A realita pro Bev? V letech 1988 a 1989 opakovala třetí pozice, v devadesátém roce byla druhá a stejně tak roku 1991. „Soutěž jsem sice vyhrála, ale skončila jsem druhá,“ poznamenala poté. Ačkoliv po první části měla značný náskok 4 bodů, sudí zřejmě dali přednost exotické kráse Lendy Murray a Bev prohrála o jediný bodík…. Výsledek jí přišel směšný, titul přišel o všechen význam, protože si uvědomila, že umístění lze zmanipulovat. Poté definitivně ztratila touhu na Olympii ještě soutěžit. Později se hlavouni z televize ESPN nechali slyšet, že v roli první dámy bodybuildingu nechtějí ženu, jež by porazila většinu mužů střední váhy!

Kontroverzní Ms. Olympia 1991: Bev Francis a Lenda Murray

Bev a Steve se dvěma dcerami jsou stále v Syossetu, a proč by ne? Vedou posilovnu, prodávají vlastní doplňky výživy Iron-Tek, pořádají soutěže a oba se angažují v IFBB: jako rozhodčí a Steve navíc předsedá lokální komisi NPC.

Druhá část původního článku historika silových sportů Josefa Švuba se zabývá tréninkem Bev Francis-Weinbergerové.

Galéria