Posmrtný portrét: Vladimír Golovanov
Trh na OH 1964.
Vladimír Golovanov byl Sibiřanem, narozeným 25. listopadu 1938 v jakutské usedlosti Batamaj v Usť-Aldamském rajónu Jakutské RSFR. Po vyhlášení války se přestěhovali do Komsomolska na Amuru, u řeky místy široké až 60 km a hluboké 20 metrů. Život byl tvrdý a otec, silák-dřevorubec, chtěl ze syna vychovat opravdového muže. Chlapec musel odklízet sníh, nosit vodu, řezat dřevo a tahat v sítích až třímetrákové ryby.
Ve škole běhal na lyžích a zápasil, vyučil se zámečníkem a nastoupil do práce. Tam jednou ze sázky zvedl metrákový svěrák a málem zemřel na protrženou podbřišnici. Po uzdravení šel na vojnu k tankistům, ve volnu zápasil a získal I.
Výkonnostní Třidu (VT). K čince se dostal náhodou a hned splnil normu III. VT, dál pokračoval jako chráněnec náčelníka štábu Achromejeva, díky jehož péči o volný čas a stravu vyhrál přebory ozbrojených sil roku 1960, po večerech navíc studoval Chabarovský pedagogický institut.
V roce 1963 skončil 6. na Spartakiádě národů SSSR do 90 kg a padl do oka Arkady Vorobjevovi, s nímž udělal takové pokroky, že na přeboru vzpěračů Dálného východu vytvořil světový rekord v tlaku 160,5 kg. Za rok už byl Golovanov rekordmanem SSSR v trojboji, pak mistrem Evropy z Moskvy (480 kg; 165 + 140 + 175 kg) a kandidátem na letenku do Tokya.
Kinogram nadhodu.
Koncem října 1964 nastoupil 26letý voják na pódium her XVIII. Olympiády. Za soupeře měl světoznámé borce Louise Martina a Ireneusze Palińského, navíc dobře věděl, že nemusí usilovat o rekordy – důležité je zvítězit. V případě neúspěchu by se mu všichni vysmáli, a kdo je v SSSR k smíchu, tomu brzy zbudou oči pro pláč. Podle záznamů měl jen 5 platných pokusů, tlaky 160 kg a 165 kg, trhy 137,5 kg a 142,5 kg a jeden nadhoz 180 kg. Trojboj 487,5 kg však stačil na zlato, Martinovi utekl o 12,5 kg a Palińskému o 20 kg.
Tlak 167,5 kg.
Na MS 1965 v Teheránu přijel Martin lépe připravený a díky novému rekordu v nadhozu (190,5 kg) vrátil Golovanovi porážku z OH; skóre činilo 487,5 : 480 kg. V letech 1969 a 1972 se Golovanov vrátil na domácí prkno, tentokrát v 1. těžké váze. Poprvé s 522,5 kg obhájil titul šampióna, podruhé už se nahoru drali mladší rváči Jaan Talts (*1944) a Pavel Pěrvušin (*1947) a starý kozák z Chabarovska skončil až třetí.
Nadhod 185 kg.
Po ukončení fakulty tělesné výchovy a sportu přešel Golovanov na post trenéra. S velkou pomocí generála Ivana Tretjaka založili v Chabarovsku moderní vzpěračskou školu, kde Golovanov vychoval 30 mistrů sportu, mezi nimi Igora Nikitina, stříbrného z OH 1980. A v roce 1998 ještě díky jeho iniciativě vzniklo mládežnické vzpěračské středisko. Podplukovník Vladimír Golovanov se nedožil 65 let, protože zemřel 2. srpna 2002; v jeho práci však pokračuje syn Jurij Golovanov.
