PROFIL: BRIAN BUCHANAN

Kdyby se výsledky kulturistických soutěží určovaly podle měr (rozměrů, nebo lépe poměrů, vzájemných vztahů částí těla), mohl být Brian Buchanan mnohem slavnější. Stavbou těla totiž naplňoval estetická kritéria – tvar trupu do véčka, markantní rozdíl mezi pasem a hrudníkem – do takové míry, až to působilo groteskně, jemněji řečeno komicky, legračně nebo úsměvně. Ano, budiž komicky, ale esteticky celkem vyváženě. K jeho patentované póze „front double biceps“ bych dodal dvě připomínky. Tvrdý postoj měl lehce uvolnit mírným vytočením v pase a na chodidlech, jak to dělávali Frank Z. s Arnoldem S. blahé paměti, aby schoval lýtka budící dojem, že jsou jaksi, hm, chaběji vyvinutá… Na druhé straně obří deltoidy vítěze Vancouver Pro 2019 Hadiho Choopana nebo gigantické paže Roellyho Winklaara symetrii jasně narušují a měly by vést k ponížením hodnocení stejně, jako podměrečná lýtka (pokud se tak neděje, je to hodno politování).

Takřka komiksové proporce Briana Buchanana s dost možná nejvýraznějším poměrem šíře ramen a pasu v historii bodybuildingu.

Brian měřil asi 178 cm a vážíval 95–100 kg, nevěděl to přesně, protože se prý nerad vážil; v roce 1989 uvedl právě 95 kg s dodatkem, že vypadá o 10-12 kg těžší. V top-kondici prý měl napnutou paži 58,5 cm, obvod pasu 69 cm („vtažený dovnitř“ 43 cm) a kolem hrudníku 140 cm, to je rozdíl 71 cm. Míry jeho dolních končetin jsem bohužel nikde nenašel. Velkolepý Steve Reeves se kdysi pyšnil rozdílem 23 palců neboli 58,5 cm, mýtický Sergio Oliva uváděl pas 73,5 cm a hrudník 142 cm (rozdíl 68,5 cm). Paul Dillett, vážící 121 kg, se také chlubil malým rozměrem pasu – 76 cm, a k tomu měl údajně 76 cm stehna. V roce 1988 jistý rozhodčí Brianovi řekl neuvěřitelnou větu: „Jsi ohromný, prostě skvělý, ale potřebuješ jednu věc…trochu širší pas.“ Jak vidno, být za hranicí běžnosti se ve sportu extrémů nevyplácelo.

Jeho rodiče přijeli do Londýna z Jamajky ve velkých Antilách v Karibském moři v roce 1957, když byl ostrov stále ještě britskou korunní kolonií, a nejmladší ze šesti dětí, syn Brian, se narodil 12. června 1962 (bylo zrovinka úterý). Kluk od patnácti běhal sprinty (11,2 sekundy na stovku) a maličko posiloval, do bodybuildingu se zakoukal v osmnácti, ovlivněn snímky Robbyho Robinsona a výrokem powerliftera Petera Welshe: „Vydrž a jednou vyhraješ Mr. Universe!“ Buchanan sám připouští, že rostl z jakéhokoliv tréninku: „V mládí jsem neměl kvalitní stravu jako maso a mléko. Žil jsem z chleba a pečených brambor, ale nabíral jsem lépe než bohatší kluci, kteří jedli lépe a navíc užívali proteinové suplementy.“ Druhou částí rychlého pokroku byl brutální trénink s velmi těžkými váhami. V průběhu let Brian zesílil natolik, že cvičil tlaky za hlavou se 145 kg, dřepy s činkou za krkem s 320 kg, čelní dřepy s 213 kg, 5 shybů na hrazdě se 65 kg závažím, benčpresy se 195 kg a bicepsové zdvihy se 120 kg – na opakování!

Buchanan (vpravo) jako 16letý.

Taky dieta byla zvláštní: ke snídani kuře, jablko a mrkev, v poledne kuře s rýží nebo pečeným bramborem, odpoledne kuře se špagetami a večer kuře s omáčkou z rajčat, hub a cibule. Jako student techniky a krátkodobý zaměstnanec radnice bral bodybuilding jako zábavu, z níž se posléze stala profese. V roce 1978, to měl 17 let a vážil 70 kg, obsadil 3. místo na junior Mr. Southeast, v následujících letech zvolna šplhal v umístěních na Mr. Britain (juniorský národní přebor vyhrál roku 1980 se 77 kg) a mistrovství Evropy WABBA, které vyhrál roku 1982 a 1983 (NABBA Mr. Britain). Titul NABBA Mr. Universe amatérů získal v roce 1984, když zdolal favorizovaného Tima Belknapa z USA. Hned nato se stal NABBA Mr. World profesionálů, o rok později mu titul NABBA Mr. Universe profesionálů vyfoukl Eduardo Kawak. V rozhovoru pro britský časopis si posteskl: „Člověče, já byl vošizenej! Teďkon už to je minulost, ale výsledky byly divný. Eda byl z formy a já měl jasně vyhrát.“ Tak si dopřál dvouletou pauzu a přestoupil do IFBB.

Buchanan (uprostřed) na profesionálních podiích IFBB, vlevo Samir Bannout, vpravo Mike Quinn.

Až do této doby Buchanana v Americe téměř neznali. Dne 27. února 1987 v Los Angeles, na IFBB US Professional Championships, dobyl neznámý Angličan 2. místo a způsobil rozruch tím, že pokořil populární a skvěle zavedené borce Jima Quinna, Tonyho Pearsona i svůj idol Robbyho Robinsona. Kritikům poukazujícím na náhodu zavřel ústa o týden později na IFBB World Pro Championships v Columbusu, kde s prémií 10tisíc dolarů znovu skončil druhý za Mikem Christianem. Vizme, co reportoval FLEX: „Brian byl ve formě, byť ne tak tvrdý jako Christian. Zjevně však budou bojovat o titul. Brian začal sestavu hlubokým předklonem, pak se náhle napřímil a nasadil nejlepší dvojitý biceps večera! Separace jeho svalů byla absolutně úžasná. V jakékoliv póze, ukazující šíři latissimů zužujících se do pasu, byl ohromný, a proto dělal hojnost dvojitých bicepsů, jimiž dal ještě více vyniknout své už tak neuvěřitelné postavě.“ Pro MUSCLE&FITNESS zase sledoval soutěž dr. Tom Deters: „Tento 25letý Angličan má jednoduše největší rozdíl mezi rameny a pasem, jaký jsem kdy viděl. Pas má 69 cm na postavě velké jako Mike Christian, a oblouky stehen, které by vypadaly směšně na jakékoliv jiné postavě. Svým druhým místem se přidal do party nadějí Mr. Olympia.“

Buchanan versus Jay Cutler na Night of Champions 1988

ZÁSADY, ÚVAHY A FAKTA Z ROKU 1988

*Ohledně pasu: Klidně uznal, že jeho tenký pas je více výsledkem příznivé genetiky než cvičení – jen neuměl vysvětlit, po kom jej zdědil! „Matka je spíše malá a zavalitá, otec vysoký, ale žádný z nich nemá neobvykle úzký pas,“ řekl. Z opačné strany nikdy nepoužíval v tréninku břicha zátěž, ani neprocvičoval postranní svaly pasu.

*Ohledně rozdělení tréninku: Den 1: hrudník a záda, Den 2: stehna a lýtka, Den 3: ramena a paže, Den 4: volno. Šest týdnů před soutěží trénoval šest dnů v řadě a vynechával čtvrtý, odpočinkový den. Mimo sezónu procvičoval partii 12-16 sériemi po 6 opakováních včetně pyramidového způsobu přidávání a ubírání váhy, před soutěží přidával až na 25 sérií a zařazoval supersérie ve 12-15 opakováních a/nebo shazovačky. Normálně mezi sety odpočíval minutu, před soutěží skoro vůbec. Mezi soutěžemi se snažil nepřibrat víc jak 8 kg, navíc denně šlapal na kole 30 minut až hodinu.

*Ohledně diety: Obvyklou „kuřecí“ stravu ze 4 celých kuřat denně (nebo celé krůty) nahrazoval před soutěží částečně rybami. Sacharidy snižoval z běžné dávky 300 g na 200 g až 150 g denně, měsíc před termínem na 100 g denně a další týden na 50 g za den. V posledním týdnu jedl pouze ryby a kousek ovoce nebo zeleniny. Dva dny před soutěží nasytil svaly 400-500 g sacharidů.

*Ohledně přístupu k tréninku: „Můj styl tréninku je kříženec mezi technikami powerliftingu a bodybuildingu. Hned od začátku jsem trénoval s nejtěžšími možnými váhami v uvolněném stylu. Některé lidi můj styl tréninku děsí, navíc mi puristé říkají, abych prováděl cviky striktně, izoloval svaly a takové ty kecy. Já však vím, že má metoda pro mne funguje.“

Impozantní proporce v podání Buchanana

“Neznám takovou věc jako typický trénink. Já trénuji podle pocitu. Dokud nepřijdu do gymu, opravdu nevím, jaké cviky budu dělat. Ostatní aspekty však zůstávají standardní – čtyři odlišné cviky na partii, ne více jak šest sérií od jednoho. Opakování do deseti a ne méně jak šest.“

Buchanan uzavřel sezónu 7. místem ze své první Olympie (1988) a obdobně kvalitními pozicemi z Grand Prix v Evropě. A právě v reportu z Mr. Olympia 1988 v Los Angeles (Ironman, autor Lonnie Teper) se možná ukrývá hlavní důvod jak těchto, tak pozdějších slabších umístění: „Buchananova stehna a lýtka stále zůstávají jeho Nemesis, a dokud je nezlepší, bude mít potíže dostat se na soutěžích tohoto kalibru do první trojky.“ Jakmile tedy šok z uragánu Buchanan opadl, vyšuměla i jeho síla. Na Mr. Olympia 1989 ještě obhájil pozici v první desítce a pak zmizel… aby se po devíti letech absence, dne 16. května 1998, objevil na Night of Champions v New Yorku. Co mezitím dělal? Se snoubenkou Michelle odjel do Austrálie, pracoval jako „transit security“, oženil se a otevřeli spolu fitness-centrum. Pak přišel rozvod, návrat do Anglie a po půl roce přípravy vytoužené vítězství na NABBA Mr. Universe profesionálů 1995. V New Yorku Brianovi připadlo až 13. místo, a protože se nedalo čekat, že „ten kluk z NABBY, který měl moc štíhlý pas, malý zadek a slabá lýtka,“ má ještě skutečné, reálné, opravdové šance, řekl příhodně zvaný „Totalee Waisted“ bodybuildingu GOOD BYE.

Galéria