RETROSPEKTIVA WRESTLINGU: ALEXANDER GARKAVENKO – UKRAJINSKÝ SAMSON (2)

ALEXANDER GARKAVENKO

Přestože se jisté politické síly jako ruští a polští šovinisté pokusily Garkavenka zneužít pro své cíle, na druhé straně našel silné zastání v ukrajinské diaspoře, jejíž členové hojně chodili na zápasy. Zvali jej také na exhibice v dělnických čtvrtích, jež měla působit na mládež a navést ji ke sportu. Koncem března 1926 Garkavenko opustil USA a zúčastnil se mezinárodního mistrovství ve Warszawě, kde po 40-denním maratónu obdržel za výhru 5 tisíc zlotých. Vrátil se v říjnu a v listopadu jej čekal boj s řeckým mistrem Demetrilem, zvaným “Lamač rukou,” jenž právě skolil skvělého Zbyszka Cyganiewicze. I když se Řek od prvních minut snažil zlomit Garkavenkovi ruce, ležel po hodině na lopatkách. Tento boj nesmírně zvýšil Garkavenkovu popularitu a diváci si modrookého siláka pro jeho kulturu zápasu zamilovali. Cestu k nejlepším zápasníkům kontinentu měl otevřenou.

Na podzim 1926 uplynulo 15 let od začátku Garkavenkovy kariéry ve wrestlingu (viz nahoře – debut 1911 v Oděse). Při té příležitosti zorganizovali členové ukrajinské komunity slavnostní koncert, jenž se konal 19. prosince v Manhattan Lyceum Hall v New Yorku. Zazpívala operní diva Maria Mashir, hvězda velkého divadla v Moskvě Nina Guseva a Vladimír Svetlov, všichni v ukrajinských krojích. Ve druhé části vystoupil oslavenec: vleže podržel na prsou 400 kg balvan, do něhož dva chlapi bušili těžkými perlíky. Silák jim s úsměvem radil: “Bijte, chlapci, dokud ležím. Až vstanu, budu bít já vás!”

ALEXANDER GARKAVENKO při zápase

V lednu 1927 v Bostonu Garkavenko zametl žíněnku s Řekem Tofalosem (mohlo jít o Dimitriose, olympijského vítěze ve vzpírání 1906) a do měsíce měl na kontě Moskvana Semena Skorského, Poláka Stasyaka, německého vojáka Arthura Bogance a domácího Neda McBaera. Nejtěžší práci měl 14. února s kovbojem Tutsem Montem. Na zápas se přišly podívat hollywoodské hvězdy němého filmu Charlie Chaplin s Mary Pickford. Následovaly další arény v Jersey City, Rochesteru, Philadelphii a Chicagu. V únoru v New Yorku složil indického obra Shoshova, pak polského mistra Stasyaka a potom v květnu doslova “zatočil” s Litevcem Karlem Safolonisem, jenž jej chtěl nejdřív poslat do nemocnice, ale po boji prohlásil, že s Garkavenkem už nikdy zápasit nebude.

Jednu z hrstky porážek utrpěl v červnu 1927 od Joea Malceviche, známého jako “Tiger Utica,” a znovu se ocitnul na cestách po Kalifornii, Oklahomě, Texasu a zpátky do Detroitu. S dlouholetým rivalem Wladkem Cyganiewiczem se potkal v březnu 1928 v New Yorku a duel skončil Polákovým lehem na lopatkách. Jako druhý Garkavenka porazil v únoru 1928 známý Ed “Strangler” Lewis. Ať už byl Garkavenko jakýkoliv, do nejvyšších pater amerického profi-wrestlingu se nedostal.

Krátce nato se silák vrátil do Evropy. Opět spatřil rodiče, zúčastňoval se turnajů ve známých městech jako Przemysl a Lwow. V srpnu 1929 ve Frankfurtu nad Mohanem získal zlatou medaili. Roku 1931 v Bydgośći za hvězdného obsazení Estoncem Janem Jaagem, Argentincem Fehringerem, mohutným Litevcem Dmitrijem Martynovem, obrem Leonem Pinetzkim z Polska a v neposlední řadě starým kámošem Sztekkerem obsadil první místo. Někdy v té době byla ve Warszawě populární písnička “Tam na Ordynackiej to byl cirk,” v níž se v jedné sloce zpívá:

“A jak walczył na arenie Garkowienko z Czarną Maską,

 to na takie przedstawienie zasuwało całe miasto,

ale Szteker kładł każdego, bo jak kogo wziął w nelsona, mokra plama była z niego… w każdy piątek – niech ja skonam!”

ALEXANDER GARKAVENKO

V roce 1931 na turnaji v Breslau (Wroclaw) měl Garkavenko dobýt titul světového šampióna, podobně jako roku 1933 ve Warszawě a v roce 1935 v Berlíně; fakticky šlo o turnaje s mezinárodní účastí, nazvané kvůli zájmu diváků “Mistrovství světa.” V roce 1934 ještě vyzápasil dva “Zlaté pásy,” jeden v Danzigu (Gdańsk) a druhý v Berlíně. Uvážíme-li, že Garkavenkovi táhlo na padesátku, jde o pěkný výkon. Poslední dekádu života strávil v Polsku. Za německé okupace se ve Warszawském ghettu dělil o potravinové dávky s Židy a celkově byl v komunitě velmi oblíbený. Za Warszawského povstání jej náhodně zasáhl dělostřelecký granát a na místě usmrtil, bylo to 16. září 1944.